Čím je mi 21. srpen 1968
Realita je z té doby ovšem chápána a vnímána stejně černobíle, jako jsou dobové fotografie...
Tihle byli hodní, protože chtěli reformy, tihle byli zlí, protože je nechtěli a ve finále tihle byli ze všech nejhgorší, protože sem poslali 21. srpna letadla, tanky a vojáky, aby zničili "socialismus s lidskou tváří" a ze všeho potom zbylo "Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti...", které jsme se museli v občanské výchově gymnázií málem naučit i nazpaměť.
Dneska se dozvídáme, že špatní byli všichni, protože "jednou komunista - navždy komunista", zatímco jiná dobová anekdota tvrdila:
"Tatínku, ty jsi komunista?"
"Ne, já jsem u komunistů."
"A jaký je v tom rozdíl?"
"No, podivej se... Maminka dělá v kravíně dojičku, že jo. Čili je u krav. A přesto není kráva."
No, a jakže to bylo tenkrát?
Všechny ty silácké řeči pamětníků "mé generace" jsou jenom kecy.
Takže asi tahle:
V srpnu 1968 mi bylo 11, šla na mne puberta... přečetl jsem v té době kdeco. Včetně komiksu Rychlých šípů a knížek Jaroslava Foglara (které mám dodnes všechny z té doby v knihovně). Časopis Pionýr se přejmenoval na dva roky na Větrník.
Videorekordéry neexistujíce, nahrával jsem si na magnetofon B42 zvukové stopy filmů z televize - veskrze komedií... večerníčky Hanah a Barbery se psem Filipsem, Méďou Béďou, kocourem Fousem a myšmi Pištou a Fištou... občas třeba Verneovku nebo Poklad Inků a "vinetouovky"... a posléze seriál Záhada hlavolamu.
V srpnu 1968 jsem odjel na prázdniny k bratrovi, do našeho pražského bytu, na celé léto. 21. srpna jsem spal na posteli pod oknem a jediné co si z té doby pamatuji, že za oknem projelo pár vojenských ruských gazíků. Občas nevysílala televize... zprávy z té doby byly dramatické a chaotické. Snad jsem v té době poslouchal i rádio... Ani nevím, kdy jsem odjel zpátky k rodičům na Mariánskou u Jáchymova, kde jsme v té době bydleli a rodiče správcovali v rekreačním středisku. Každopádně do školy jsem začal chodit řádně.
Ruština a cokoli ruské se stalo nenáviděným... A jediné, co z té doby bezpečně vím, že mi v hloubi duše zůstal jakýsi osten křivdy. Z knihkupectví zmizely "foglarovky"; časopis Větrník se přejmenoval zpátky na Pionýr... zmizely z něj i oblíbené "Neuvěřitelné příhody žáků Kopyta a Mňouka", přestal mi docházet odebíraný ruský časopis "Murzilka"... z televize zmizela spousta hlasatelek, herců i filmů... Zaregistroval jsem, že se změnil ve vládě ten i onen politik. Z těch osobností, co jsem si pamatoval, zmizel Alexander Dubček, nastoupil Gustáv Husák, zmizela Marta Kubišová... A začala normalizace.
...Najednou jsem jako 11-12 letý kluk nevěděl, co si mám myslet o tom, že k nám na rekreaci do střediska před tím dva roky přijela stará dáma, která byla původem ruskou kněžnou... stejně jako studenti odněkud z Vilniusu, kteří tehdy uvařili skvělý boršč... Ať tak či onak, byli to "Rusové", protože mluvili rusky.
Byli proto tedy dobří? nebo byli zlí?
Zase jsme začli blbnout od r. 1973 na gymnáziu se Socialistickým svazem mládeže... A mnohem důležitější životní událostí bylo, že mi v r,. 1973, právě během studia prvního ročníku zemřela máma. No, a na gymnáziu nám v třeťáku dokonce pak nabízeli i studium v zahraničí a já jsem se tehdy rozhodl pro studium zrovna v Moskvě, protože tam jedině byla možnost beze všech tlačenek a protekcí studovat filmovou režii (protekce ministra kultury byla na FAMU málo) a mně to bylo jedno kde to bude. Hlavně se dostat k vytouženému snu.
Aby se ten podivný kruh 21. srpna 1968 uzavřel předposlední rok studia VGIKu, před natáčením absolventského filmu "Sredni Vaštar" (odkud jsou ony dva pracovní snímky výše)... kdy jsem musel skládat (zrovna na svoje 23. narozeniny!) tzv. státnici z vědeckého komunismu - k čemuž jsme museli napsat a přednést referát a já jsem dostal přidělené téma "Pražské jaro a srpen 1968 v Československu".
Což jsem blednul a zelenal a hledal cesty, jak z toho vykličkovat a nezadat si... a hlavně netvrdit, že šlo o socialistickou bratrskou pomoc vojsk Varšavské smlouvy a zmaření kontrarevoluce v socialistickém Československu.
Nakonec mne zachránilo to, že jsem se dostal k dobovým Lidovým novinám, časopisu Reportér, ale třeba i humoristickému týdeníku Dikobraz... a tak jsem s referátem vykličkoval ze situace strohými výňatky a citacemi z dobových novin... Což i ona profesorka ocenila (protože na sovětských školách byli i tehdy inteligentní lidé, kteří leccos věděli a nebyli to jen sluhové režimu, přesně ve stylu "pod svícnem bývá největši tma") a já dostal státnici za jedna.
A tím se pro mne 21. srpen 1968 uzavřel.
Hodnotit všechno politicky, ideologicky, celospolečensky... a hlavně "černobíle" - to přenechávám těm "moudřejším".
Protože i moje další životní paradoxy... to už je opravdu jiná kapitola.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 8
Během měsíčního pobytu v USA na přelomu roků 1991/92 mne čekalo nejedno překvapení. Tentokrát to byla mimo jiné přímo exkurze do Pentagonu!
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 7
Vánoční svátky v USA? - Návštěva pár vánočně vyzdobených míst, ale i jedna společenská událost - to jsou nezapomenutelné věci z mé cesty v prosinci 1991.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 6
Byl první týden v prosinci 1991 a byl předvánoční čas. Můj měsíční pobyt v USA na pozvání známé úspěšně pokračoval. Na nás tehdy nezvykle brzy, ve washingtonských obchodech už naplno zářily vánoce. A nejen tam.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 5
Prosince 1991 a moje měsíční cesta do USA. Pochopitelně: od prvního okamžiku plná zážitků, drobných i větších problémů, jako by mi chtěl Osud říct, že jiné už to nebude. I v případě rozhovoru s naší velvyslankyní v USA.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 4
Tak jsem konečně přistál v USA! Bylo 7. prosince 1991. Imigrační kontrolou jsem prošel, známá si mne převzala na letišti a můj exkluzivní měsíční pobyt mohl začít.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Nová odhalení z fakulty: studenti viděli vraha dřív, policie byla v budově víckrát
Premium Masový vrah David K., který v prosinci při střelbě na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v...
Na důchodce zaklekli, chalífát neřeší. Němce děsí mdlé reakce jejich politiků
Premium Snímky stovek radikálních islamistů demonstrujících v ulicích severoněmeckého Hamburku, kteří...
Na jednání o míru nepřijdeme, vzkázali Rusové. Švýcaři je ani nezvali
Švýcarsko iniciuje vlastní mírovou konferenci o Ukrajině. S pozváním Ruska na setkání, které se má...
Pavel zkritizoval všechny. Nefér jsou Babišova slova i kampaň SPOLU, míní
Kampaň, která dělá z hnutí ANO zastánce ruských zájmů, je podle prezidenta Petra Pavla stejně nefér...
Prodej rodinného domu 200 m2, pozemek 1 693 m2
Žatec - Velichov, okres Louny
2 299 000 Kč
- Počet článků 1309
- Celková karma 16,04
- Průměrná čtenost 1151x
Není proto nic snazšího ani těžšího než psát to, co si myslím. Cogito ergo sum. Et: Cogito ergo humor.
P.S.: Kdyby vám někdo tvrdil, že v důchodu budete mít víc času, tak lže.
Seznam rubrik
- Když doma vaří muž
- Tokyo
- Kočičiny
- Osobní
- Zařazené
- Stojí za to
- Zoon Politikon
- Nezařazené
- Cestovatelské nálady
- Drobné postřehy,ne celý článek