Trapný argument pana Kalouska, !

 Říká-li Andrej Babiš, že stát se má vést jako firma, jistě ví, že stát firma není. Jeho konkurenti si z toho vyberou to, co se jim hodí, aby se zviditelnili. Hospodařit s rozpočtem země je jako hospodařit se ziskem firmy. Daňoví poplatníci jsou vlastně akcionáři. A oni nechtějí jen přihlížet.

 Kalousek tvrdí, že demokracie ve firmě není možná, já tvrdím opak. Já si myslím, že by ve firmě demokracie být měla. Dnes je těžké shánět odbyt výrobků a situace může být každou chvíli jiná. Nařizovali nám přesčasy a jindy nás posílali domů, že práce není. Šéf nařídil a zaměstnanci reptali. Když si ale udělal čas a svolal nás a vysvětlil, proč je nutné, dodržovat termíny zakázek, že na tom závisí odbyt a další zakázky a zaměstnanci mohli k tomu také říci své, našli jsme řešení a splnit zakázku se stalo i našim cílem. Bylo to demokratické a bylo to velmi přínosné. Lidé začali firmu brát jako svou a pracovali s tím, že i jejich názor je důležitý a bude k němu přihlíženo. A dobré hospodaření se odrazilo na podílech na zisku, který nám vypláceli po roční uzávěrce.

  Když daňoví poplatníci vidí, jak stát, potažmo naši politici a konkrétně ministr financí pan Kalousek, přerozděluje a tedy hospodaří s rozpočtem, asi měli daleko ke spokojenosti, když si přáli, aby vláda odstoupila. Když den co den slyšíme o milionových podvodech a odklánění milionů do soukromých kapes politiků a při tom nejsou školky, zavírají se nemocnice, pošty v malých obcích a obchody, neexistuje infrastruktura, není divu, že se lidé přikloní k levici, která jim zvedne základní mzdu o pět set korun. Je to směšná částka vzhledem k nárokům na životní potřeby, ale je to velké gesto směrem k lidem. A oni na to slyší. Nikdo se nemůže divit, že rostou preference komunistům. 

  Za nich přece bylo právo na práci a nikdo ze šéfů tolik u koryta nemlaskal, jako to umí ti rádoby pravicoví poslanci a jejich kmotři. Také neexistovalo, aby v tom nějaký redaktor šťoural. Lidská paměť je takhle nastavená. Nepříjemné se zapomene a zůstane jen to dobré, na co se vzpomíná. Zářným příkladem je u žen porod a u mužů vojna. Tedy u těch, kteří ji ještě zažili.

I já bych mohla říct, že mi za komunistů nic nechybělo, kdybych byla jednodušší. Vzdělání jsem si dokončila, byť oklikou a naopak získala řemeslo, které jsem nakonec milovala a kupodivu mělo své zlaté dno. Samozřejmě v mezích socialismu. Dostali jsme i byt a odpustili nám část novomanželské půjčky za každé dítě. Koupili jsme si auto i barevnou televizi, protože jsme pracovali oba a mohli jsme tedy splácet pravidelně. Jenže teď často slýchám od svých známých, že jejich potomek studuje jazyky v Austrálii, žije v Anglii, pracuje v Londýně nebo ve Švýcarsku, Rakousku a v Německu. A není výjimkou ani zkušenost z USA. Mladí by si měli tohle uvědomit. My jsme měli život naplánovaný do detailu. A kdo vybočil, byl očerňován a prohlašován za špatného. Zdá se to nepodstatné z toho hlediska běžného života a vo vo tom to je. Co je mi platné, když můžu cestovat, když na to nemám, řekne si důchodce či nezaměstnaný.

Dotace, které nám dává Evropská unie pro mě znamenají především spoustu papírování, komisí a kontroly. Je to zrovna takový plán, který se musí plnit, jinak NIC! Socialistické praktiky. Kolikrát přemýšlím, zda to stojí za to, ta ztráta vlastní identity za cenu nějaké dotace. Ta banda podvodníků, kteří dokáží z těch dotací profitovat, neboli nakrást pro sebe, si to jistě nemyslí. Ale já jsem momentálně v takové situaci, že si nemohu dovolit ani nové brýle, natož zuby. Pracuji v charitě a za to mám oblečení, boty a výhody, například kulturní zážitky, které bych si jinak nemohla dovolit. A zatím nevidím světlo na konci tunelu. Mám vzdělání i dovednosti a zkušenosti, které bych jistě byla schopna předat, ale tahle společnost o ně nestojí. Nestojí o kvalitního zaměstnance také proto, že byrokracie je tak složitá a drahá, že si mou práci nemůže soukromník dovolit, protože by zkrachoval. A státní výrobní  firmy nejsou. Byli jsme tu montovnami a teď montují v Číně, protože je tam stále ještě komunistický režim. Plánované hospodářství a nesvoboda. 

Také nám hustí telka do hlavy, jak životní úroveň v Číně stoupá, že se tam prodalo nejvíce osobních automobilů, že jsou tam milionáři a možná jednoduchý člověk si z toho vezme jen to pozitivní. Mají tam práci a můžou si koupit auto, protože tam mají socialismus. A proto bude volit komunisty u nás, aby se taky měl lépe. Že tam občas někoho setnou, zabijou či zabásnou, o tom se nedovíme, to nám Čínská vláda na nos věšet nebude. Jen občas se v nějaké reportáži objeví něco málo o tom, jak tam skutečně život vypadá, ale to rozum lidí nebere, to vytěsní. 

 A Kalouskovo argumenty? Stát není firma, takové uvažování je nebezpečné! Proč, pane Kalousku? To jste neřekl. Vy umíte jen nálepkovat.

Jedinou šancí pro nás, po padesátce, je zatím ANO 2011. Jedině změna podnikatelského prostředí nám může dát šanci dostat práci a před důchodem si ještě něco vydělat. Podnikatelé, kteří jsou na kandidátce ANO za Jižní Čechy jsou nadějí, že by mohlo být lépe. Oni jdou z praxe a ví, co jim brání zaměstnat více lidí ve svých firmách. Teď jen jestli budou mít dostatečný mandát. Topka se už předvedla. Schválení církevních restitucí, velkorysé dary i těm církvím, které vznikly teprve nedavno a zvýšení DPH a třeba úhradové vyhlášky pro nemocnice, to ilustrují. Omezení možnosti lázeňské péče pro poplatníky zdravotního i sociálního pojištění a v důsledku propouštění personálu lázní také o ledasčem vypovídá. A pan Bakala, sponzor topky a pana Schwarzenberga? Škoda mluvit. Mafiánský propletenec.