Co svoboda je a co není?

Myslím, že jsem to konečně pochopila, ale definovat to, mě stálo velké úsilí. Ono je to docela složitý, když v člověku stále hlodá ta komunistická idea, kterou nám podsouvali nápadně i nenápadně. Zkuste to, prosím se mnou, máte-li chvilku čas.

  Přečetla jsem si blog pana Luboše  Zaloma hned ráno, dokonce jsem si dělala výpisky a celý den přemýšlím. Jak si SVOBODU vyložit správně?

  Komunistická idea je založena na postoji, který je o tom, že jedinec, individualita je něco nedůležitého a podřadného ve srovnání s celkem. Že se tedy jedinec musí obětovat. Co je to obětovat se?

Obětovat se je dělat něco, co je mi nepříjemné, při čem se cítím zle, blbě, jsem nešťastná, možná i naštvaná, že to dělat musím. Potlačit v sobě tedy ten nepřijemný pocit a dělat to. Přežít to. To je oběť - čili základní veličina, se kterou budu dále pracovat.

Nejlépe je použít příklad. Vybrala jsem jako příklad lásku dvou lidí. Lásku mezi mužem a ženou. Abych to mohla vysvětlit, musím se do toho jaksi vžít. Tedy to jakoby vysvětluji svému protějšku. Čili, aby se to dalo pochopit, půjde o mne a o něj. Čistě teoreticky. Musím si ale stanovit podmínky, abych vycházela ze stejného bodu.

   Varianta A. Láska mezi námi je a je veliká. Chci s ním být co nejvíc, protože je mi s ním nádherně, příjemně, cítím štěstí, když je se mnou, čili je mi příjemné, když mne hladí, líbá, tiskne v náruči, miluje se se mnou. Ke štěstí mi stačí i to, že si se mnou povídá, děláme společně to, co nás oba baví, je to stejná věc, třeba zpívání a hra na kytaru. On je na tom stejně. To JE důležité. 

  Cítíme se tedy v této situaci dobře, dokonce šťastně a tím pádem, když to děláme, děláme to svobodně, protože to chceme. Máme při tom krásný a přijemný pocit. Je to svoboda, protože to necítíme jako újmu a nemusíme se do toho nutit a tedy se obětovat. To je SVOBODA.

  Varianta B. Láska mezi námi není. Vše výše uvedené je nám nepřijemné, necítíme se šťastně.... Pokud tedy budeme jednat svobodně, tak nic z toho dělat nebudeme. To je SVOBODA.

  A teď co svoboda není.

  Varianta A. Máš mě rád,  chceš mě líbat, objímat, hladit, milovat se se mnou, protože je ti to přijemné. Jen ty víš, co je ti příjemné, ty jsi ta individualita. Ale někdo jiný si myslí, že tě zná lépe a že ti to příjemné být nemůže a začne ti to zakazovat. Ty to na základě cítění někoho jiného tedy dělat nebudeš, přesto, že je ti to příjemné nebudeš to dělat, protože nesmíš. Někdo ti to zakázal nebo sis to zakázal sám. Musel by sis vymýšlet a zdůvodňovat to nejen mně ale i sobě. Musíš se do něčeho nutit - obětovat se. To je NESVOBODA.

  Varianta B. Nemáš mě rád, nechceš mě líbat, hladit............máš husí kůži, jak je ti z toho zle. Ale já tě chci a tedy tě k tomu budu nutit. Ty to budeš dělat protože to chci já. Čili se obětuješ kvůli mně. To je NESVOBODA.

  Chápu to správně?

 Když si to představím vzhledem k práci.

   Mám na něco talent, třeba umím zpívat nebo šít a baví mě to. Nejspíš to funguje stejně. Je zvláštní, že kdybych to nepsala a neustále dokola nečetla, nevyznala bych se v tom. Myslím, že je snadné někoho zmást.

Nutí-li mě tedy někdo k něčemu, co je mi nepřijemné a nechci to, a protože si to uvědomím, jakmile začnu o tom přemýšlet, musí mě odnaučit myslet. Namluví mi, že myslí za mě, že to vymyslí lépe už proto, že je jich na to víc. Dále mi namlouvají, že si samostatným myšlením zaručeně jen uškodím. Demagogií odvedou mou pozornost od toho, co je mi nepříjemné a vsugerují mi, že problém není v tom, co cítím, ale v tom, že špatně myslím , že jsem v tom sama atd. a tím odvedou mou pozornost od mého cítění k otázce o mém myšlení. Tedy je to nesvoboda, jen si to musíme uvědomit. Nesvoboda je, že odvedou pozornost člověka jinam. Začne zkoumat své myšlení a pak ho masáží dogmaty přinutí uvěřit, že to co si myslí, si myslí špatně. To je taktika vládců.

 No já jsem z toho jelen, srnec a daněk...A vy?