Svoboda je relativní pojem - v minulém systému tisíce lidí mesměly cestovat do zahraničí, zatímco dnes zase cestovat MUSÍ, aby se uživili. Co je větší svoboda ? Toť otázka

I já jsem z toho jelen,

ale přesto si neodpustím dva příspěvky : ano, člověk má širokou svobodu, může si dělat všechno co je mu příjemné, vyjma jedné věci a tou je pracovní poměr. Člověk, který nabízí svou práci musí respektovat, být závislý, tedy nesvobodný vůči člověku, který mu práci dává a platí. Samozřejmě může tuto nesvobodu odmítnout, ale pak umře hlady.

Poslední odstavec, mám zato, se týká postavení člověka ve společnosti a z toho trochu čiší idee marx-lenismu o antagonistických třídách, kdy jedna třída druhou nenávidí, a druhá se snaží první zotročit.

Ve skutečnosti většina společností v dějinách měla vládnoucí třídu s náboženstvím a filosofií a podřízená třída se s těmito ideály ztotožňovala a tím si plnila svojí potřebu identifikace a někam patřit. Když se vládnoucí třída tomuto úkolu zpronevěřila, civilizace zanikla.

Marx-leninská představa o třídním boji se dá použít pouze na dobu prvotní akumulace kapitálu, (v 19.století) kdy dělníci byli nuceni tvrdě a dlouho pracovat.

Myslím, že jste v textu vlastně nic nevysvětlila - jen to, že když dělám co chci, jsem svobodný a naopak.

Podle mě je svoboda opravdu pokud si mohu dělat co chci. Jenže nikdo z nás nežije ve vakuu. Žijeme ve společnosti, kde by naše svobodná rozhodnutí mohla narušovat svobodu a práva někoho jiného. Proto je potřebné a nezbytné svobodu jednotlivce omezovat ve prospěch skupiny. Jinak to ani není možné. 

Rozdíl je jen v tom, jak která skupina vnímá ohrožení práv jednotlivce a potřebu je chránit na úkor omezení osobní svobody.

Domnívám se, že svoboda není pouze dělat si co chci, protože vzhledem k zodpovědnosti, kterou každý máme, to ani nelze. A to opomíjím další otázku - zda člověk opravdu ví, co chce. Obávám se, že mnohdy to neví.(Teď nemám na mysli jen "momentální požitky", ale směřování v životě). Svobodu přece nelze vnímat jako "něco, co já teď chci", ale je to zcela jistě to, pro co jsem se d o b r o v o l n ě rozhodl, ať už mi to přináší pocity libé či nikoliv. Jeden moudrý muž řekl, že "svoboda není dělat si, co chci, ale když rád (nebo alespoň bez pocitů újmy) dělám to, co je potřeba dělat.

A s tím  souhlasím. Je to totiž v první řadě záležitost vnitřní.

Extrémním případem nesvobody by bylo zavedení projektu Indect.

Ne pokud by na jeho výsledky neměl někdo monopol, tedy kdyby se všichni sledovali navzájem. Je to jako byste někde na vesnici řekl, že tam neexistuje svoboda, protože si všichni vidí do oken.

Pravda,v nesvobodě žijeme a´t to vede Petr Červený nebo Pavel Modrý........