Lenka Faltejsková
- Počet článků 162
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1480x
Lenka Faltejsková
Jaro mezi rybníky
Dnes vás zvu na procházku kolem dvou rybníků na Neveklovsku, Chlebského a Dunávického. Jaro se letos předvádí o sto šest a za chvíli už bude všude zeleno a rozkvetlo, ale teď je ten krátký mezičas, kdy u rybníka vévodí odstíny modré, šedé a hnědé. Doufám, že vy, kdo musíte sedět někde zavření (ať už v kanceláři nebo v base), si to touhle cestou aspoň trošičku vynahradíte.
Lenka Faltejsková
Ostrůvky (aneb Dělám vlny)
Pole se skloňuje podle vzoru moře a není to náhoda. Ono to vlastně takové malé moře je. A v moři stojí ostrůvky (aspoň tam, kde měli "kultivátoři" rozum a ponechali remízky). Tak jestli chcete, vezmu vás s sebou na dnešní plavbu.
Lenka Faltejsková
Když je čas hříbat
Příroda se vytasila s nádherným jarem a k němu vydala povel: Teď se bude plodit! Zvířata se do toho s vervou pustila. U lidí to naštěstí není vázáno na jaro, nýbrž na zralou úvahu (případně spoustu dalších věcí, například na nezralou úvahu, selhání antikoncepce a podobně). Naštěstí je kolem mláďat dost, takže je pořád co obdivovat a nad čím se rozplývat, vydávat lehce dementní zvuky a plesat. Konkrétně hříbata bych nominovala do první desítky těch nejlegračnějších a nejskotačivějších.
Lenka Faltejsková
Dnešní menu: kostel a krajina s oblohou
Je tak nádherně, že jsem neodolala, a vyrazila... na hřbitov. Kam taky jinam, když všude vůkol pučí jaro jako zběsilé, že? Dobrá, přiznám se, že hlavním důvodem nebyla morbidní fascinace (i když trochu mě to stejně bere), ale nádherný kostel Chvojínek, který leží ve stejnojmenné obci nedaleko od Neveklova (a taky od našeho domu). Některým z vás bude možná připadat povědomý, to protože se zde částečně natáčel film Kytice. Je to další z mnoha nádherných míst tady na Neveklovsku a Benešovsku, tak se nechte okouzlit.
Lenka Faltejsková
Zázrak za pivo a bramborák
„Takže vidíš, že jsem nakonec zase měla pravdu,“ konstatovala Věra Kulhánková se zadostiučiněním. Její monolog trval už nějakých deset minut, manžel Václav však ani slůvkem nezaprotestoval, neobracel oči v sloup, dokonce ani útrpně nevzdychal. Paní Kulhánková tedy nerušeně pokračovala:
Lenka Faltejsková
Co všechno odnesl čas (fotomatiné)... LF
Původně jsem k tomuhle tématu chtěla nafotit makra svého obličeje a těla, ale nejsem fotogenická, asi to nemám ve fotogenech. Nevadí, už jste asi odhalili, že mám zálibu v unavených, opotřebovaných a odložených věcech, zajímá mě, jaký mají za sebou příběh, co předcházelo tomu, že se octly na jeho konci. Na prvních dvou fotografiích je jeden smutný starý dům v Praze na Kampě, na ostatních nádherný rozpadající se zámek Chotýšany (kterému se budu věnovat ještě jednou v brzké budoucnosti). Při phledu na ty sladkobolné trosky si můžete zkusit představit, co se tm asi dělo dřív, jako to dělám já. Co všechno odnesl čas. P.S.: Omlouvám se za opožděné komentáře, ne že bych byla momentálně zaostalá, ale jsem s dětmi na horách, takže se za vámi dostanu jen párkrát na skok.
Lenka Faltejsková
Nejvíc rostou, když spí
Děti (to jsou ti malí lidé, kteří s námi obývají tuto planetu) se mimo jiné vyznačují tím, že rostou. Z rozkošného bezbranného kojence se časem nevyhnutelně stane vzpurný puberťák, a i když se to leckdy zdá nepravděpodobné, tento jednoho krásného dne dospěje (jen u mužů je třeba to brát s rezervou).
Lenka Faltejsková
Otázka s vykřičníkem
"Ach bóže, já jsem tak tlustá," bědovala Marcela Veselá před zrcadlem, a vůbec přitom veselá nebyla. Vzápětí se rozhořčeně otočila na manžela, který právě sledoval napínavý motoristický pořad v televizi. "To mi k tomu ani nic neřekneš?!" (ženy, jak známo, dokáží pokládat otázky s vykřičníkem na konci). "Ale nejsi," zněla vlažná odpověď. Příliš vlažná, vlažnější než sekaná v závodní jídelně.
Lenka Faltejsková
Holka modrooká, nesedávej u potoka
Svítání v lese u potoka, když je všude kolem ticho, jen ptáci jsou z toho na větvi(ích) a snaží se sbalit nějakou holku. Mezi stromy porostlými břečťanem se plazí cáry mlhy a člověk tak trochu čeká, že se zase stane něco zvláštního. Tak to bylo to první ráno. To druhé, dnešní, svítilo slunce, čas kouzel pominul, ale mě zlákalo šumění vody, která se nezadržitelně žene vpřed, protože už se nemůže dočkat dovolené u moře.
Lenka Faltejsková
Seno, stožár, anděl, jak se to rýmuje?
Nijak, to je jenom shrnutí včerejší vycházky s foťákem. Přemýšlela jsem nad tím, že v slově "seno" se vyskytuje slovo "sen". To musí něco znamenat. Pravděpodobně to bude tak, že když si lehnete do sena, zdají se vám voňavé sny (i když jak všichni víme, jinak voní seno koním, jinak zamilovaným). Je fakt, že na tom, které jsem fotila, byste si asi moc nepoleželi, chtěla jsem vás jenom trochu navnadit.
Lenka Faltejsková
Za humny
Dnes jen taková rychlovka, krátká procházka mezi poli, po které mi zůstaly na botách deset centimetrů tlusté blátěné návleky. Pomalu roztávají i ty nejzatvrzelejší zbytky sněhu a ledu a do toho se předvádí obloha a všechno voní jarem. Všude zpívají ptáci (stejně jim jde jen o jedno). Prostě už to visí ve vzduchu.
Lenka Faltejsková
Noční můra v Kauflandu (aneb I muži mají své dny)
Ta věta přišla bez varování, osudná jako výstřel z pistole. "Miláčku, budeš muset do Kauflandu na velký nákup," pravila jeho nemocná manželka. Chtěl začít automaticky protestovat, ale když se na ni podíval, viděl, že je jí skutečně zle. Pohled do ledničky potvrdil, že je situace kritická. Zatvrdil se tedy a s cynickým úsměvem akčního hrdiny požádal o nákupní seznam.
Lenka Faltejsková
Sklo (aby neprasklo)
Sklo je opravdu pozoruhodný materiál, pro fotografii obzvlášť vděčný, protože propouští, odráží a deformuje světlo. Proto mě baví.
Lenka Faltejsková
Praha holubí aneb Jdou po nás
Vezmu vás ještě jednou na zimní vycházku kousíčkem Prahy. Jak už jsem naznačila v minulém pražském fotoblogu, děje se tu něco nekalého, holubí mafie to rozjíždí ve velkém. Kéž by tu byl Alfred Hitchcock, ten už by věděl, co za tím je! Nicméně jsem neviděla jen holuby, ale i spoustu jiných věcí, a protože k nim patřily i dva mosty, po kterých jsem šla, neodpustím si krátký úryvek z pera Petra Skoumala: Mezi dvěma mosty- byl jsi na mě sprostý- zato na mostě- byly radostě.
Lenka Faltejsková
Zaručený zahaněč únorových depresí
Taky to na vás v únoru leze? Zima dlouhá, jaro pořád nikde, venku kosa, vstávání za tmy, návrat domů za tmy. Člověk tráví většinu času někde zalezlý a váhu raději schoval do komory pod koš se špinavým prádlem, prostě krize. V tom případě vám jako okamžitý vzpružovač doporučuji zakoupit tulipány, nejlépe žluté. Dejte si je do vázy na stůl nebo na okno a pak se k nim posaďte a kochejte se, nechte na sebe působit tu jarní žlutou a zelenou, rafinované barevné melíry, vlnky, krejzlíky, volánky, blizny a pestíky. Tak co, lepší? Jestli ne, pak už můžu doporučit jen odlet do teplých krajin nebo psychologa. P.S.: Chlapi, ženským je můžete dát, i když depku nemají. Zaručuju úspěch, v lepším případě i svíčkovou a domácí knedlíky.
Lenka Faltejsková
Zlatá Praha aneb Když po Vltavě plují kry
V neděli jsem srdnatě nasadila svůj život a vyrazila s foťákem do mrazu (ledva jsem se vyzdravila po minulém focení) na procházku starou Prahou, abych si zalaškovala s tím magickým světlem ve zlaté hodince před západem slunce. A řeknu vám, že nevím, jak Brno, protože to jsem ještě neprozkoumala, ale Praha fakt zlatá je.
Lenka Faltejsková
Hloubka (fotomatiné)
Tak kudy do toho, aby to mělo hloubku? Nejlepší by bylo vyrazit do Hluboké nad Vltavou a tam se hluboce zamyslet, k dokreslení atmosféry nejlépe vyslechnout árii operního pěvce s hlubokým hlasem, k němuž chováte hluboký obdiv a klidně mu vyseknete hlubokou poklonu. Tak se zhluboka nadechněte, jdeme na to. A pozor, nezapomínejte na Stopařova průvodce po galaxii. V této knize leží odhalení otázky, kterou si člověk kladl odnepaměti: podle počítače Hlubina myšlení je totiž smysl života 42.
Lenka Faltejsková
Co jsem ještě viděla v ledu
Že s tím ledem už nedám pokoj, když je venku taková Sibiř. Jenže já byla s dětmi bruslit, a úplně čirou náhodou jsem si s sebou vzala foťák. Ono to z prostředku zamrzlého rybnika vypadá zase jinak. Záhadně. A pozor na oko Mordoru!!!
Lenka Faltejsková
Narezavo (aneb Zrzavý fotoblog nejen pro Karla B.)
Nedokážu přesně vysvětlit, proč mě rez tak fascinuje. Možná jsem prostě praštěná pavlačí, jak by řekl Mach, ale připadá mi taková sladkobolná, je to stín něčeho, co bylo, a nejspíš už nebude, zašlá sláva dnů minulých, je zajímavá, fotogenická. A pokaždé jiná.
Lenka Faltejsková
Zakleté v ledu
Tak ještě jedna mrazivá fotoreportáž, dokud jsem okouzlená tou zimní nádherou, než začnu skučet, že je hrozná zima (což odhaduju na konec tohoto týdne). Každopádně to ranní světlo má něco do sebe, dočetla jsem se v publikacích profesionálů, že fotky, které nepořídíte za svítání nebo těsně před západem slunce, nejsou skoro k ničemu. To ranní světlo stíhám, když rozvezu děti do ústavů (vzdělávacích, nikoli výchovných) a než zasednu k práci. Ale je pravda, že jsem se musela zásobit skořicí, hřebíčkem a červeným vínem, protože "svařák" je jediný spolehlivý rozmrazovač.
Lenka Faltejsková
Jak jsem potkala zimu
Tak konečně leží sníh i u nás na Benešovsku, i když asi dlouho nepoleží. Vyběhla jsem tedy zvěčnit konopišťský rybník (který už znáte) v zimním kabátě. Letos se sí modely lehké, nadýchané, s rafinovaným zlatavým nádechem v mléčném oparu.
Lenka Faltejsková
Made in Benešov
Upozorňuji předem, že se nepokouším o souhrnný portrét města, je to spíš taková mozaika okamžiků a míst, Benešov, jak se líbí mně. Fotografie vznikaly během prosince a ledna, na některá místa jsem zavítala víckrát, proto se na snímcích střídá různé počasí. Určitě to z Benešova není všechno, co stojí za zmínku, takže se možná dočkáte pokračování. Tak ať se vám líbí.
Lenka Faltejsková
Dnes ještě ne
Jdu blátivou cestou utopenou ve špinavé mokré mlze a snažím se vyhýbat největším kalužím. Stejně už mám promáčené boty. Je tu zima. Skoro nic nevidím, šedavé cáry neproniknutelně halí téměř všechno kromě cesty samotné. Kromě bláta a kaluží. Nevím, kde jsem. Najednou se přede mnou z mlhy bez varování vynoří lavička. Sedí na ní a čeká. Na mě, to vím kupodivu jistě.
Lenka Faltejsková
Osamělost je potvora (o panu Skálovi a slečně Kateřině)
Jindřich Skála, šestasedmdesátiletý důchodce a bývalý učitel, stojí u okna obecního bytu kousek od Karlova náměstí, hledí ven a přemítá jestli má jeho život vůbec nějaký smysl. Poslední roky, co mu umřela žena, se omezil na pouhou existenci. Vstát, umýt se, obléknout, nakoupit, uklidit, procházka do parku, televize, pyžamo, dobrou noc. To je v kostce jeho všední den. A v tom je právě ta potíž. Už léta nezažil jiný než všední.
Lenka Faltejsková
Hraju si
Asi vás to u mě už nepřekvapí, že jsem zase dostala náladu blbnout. Třeba z vás vymámím aspoň malé pousmání (klidně jen pod vousy). Možná mě k tomu trochu pošťouchla Alexandra včerejším blogem, každopádně nezaškodí udělat si z toho focení občas trochu legraci.
| předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 | další |
