Zachrání vysoké zdanění tabáku státní rozpočet?

Minulý týden rozhodli ministři financí států EU o dalším zvýšení minimální sazby spotřební daně na tabák ze současných 64 eur na 90 eur od roku 2014. Musím říci, že zvyšování daní se mi obecně nelíbí, ale zároveň mohu konstatovat, že u tabáku mi to vadí relativně méně, než u daní jiných. Jsem téměř nekuřák, cigaretu nebo dýmku si zapálím jen zřídka. Proto se také na tuto daň lidé obecně dívají shovívavě. Má tu výhodu, že se jí můžete úplně vyhnout tím, že prostě nekouříte. Zdůvodňovat se může rovněž zdravotními hledisky. Nicméně zhruba 30-40% spoluobčanů ve státech EU kouří a tuto daň tedy platí. Udělal tedy ministr Janota dobře, když zvýšení této daně podpořil? Podle mne nikoliv.

Minulý rok se na spotřební dani z tabáku u nás vybralo 47 miliard korun, což je zatím rekordní číslo. Bylo způsobené předzásobením prodejců před letošním zvýšením daně. Pro letošní rok náš státní rozpočet počítá s výběrem této daně ve výši 45 miliard korun. Pokud si uvědomíme, že stát hospodaří s rozpočtem zhruba 1100 miliard korun, tak je zřejmé, že se jedná o cca 4% příjmů státu, což rozhodně není málo. Pokud by naráz všichni kuřáci u nás přestali kouřit a cigarety by si u nás nekoupil ani žádný turista, tak by ve státní kase najednou zela pěkná díra.

Už dosavadní minimální výše této daně je v EU nejvyšší na světě, což si můžete ověřit při návštěvě kteréhokoli státu mimo EU (snad s výjimkou Švýcarska). Proč se ale tato daň stále zvyšuje je záhadou. Radikální odpůrci kouření sice budou argumentovat tím, že je kouření škodlivé, ale pokud by to mysleli skutečně vážně, tak by měli přece kouření tabáku úplně zakázat. Skutečnou příčinou vysokého zdanění tabáku je tedy něco úplně jiného. Je to prostě pro vlády skvělý zdroj příjmů a zvláště pro ty, které potřebují financovat "stát blahobytu" jako je tomu v EU.

Nejde ale pouze o samotné zvyšování této daně, ale také o to, zda má být tato daň v celé EU "harmonizována". A tady už nastupuje daňová konkurence mezi vládami. Státy EU s vysokou sazbou této daně nerady vidí, že jejich občané si kupují tabák u sousedů a připravují tak rozpočet svého vlastního státu o velké peníze. Právě tyto státy tlačí v EU na to, aby byly všechny spotřební daně co nejvíce harmonizované. Dosáhly toho tím, že se u všech těchto daní stanovily minimální povinné sazby a ty se navíc stále zvyšují.

Poslední rozhodnutí ministrů financí bylo provázeno, jako obvykle, výjimkami. Chudší státy EU jako třeba Polsko si vymohly výjimku na zavedení zvýšené sazby v délce 4 roky. Český ministr financí žel o výjimku nepožádal, prestože mohl a dostal by ji, v radě ministrů financí se totiž rozhoduje stále ještě jednomyslností. Je to velká škoda, protože se tím domácímu parlamentu a domácí vládě radikálně omezuje prostor pro svobodné rozhodování o této dani.

To, že Poláci budou mít výjimku bude znamenat, že u nás budou cigarety drahé a lidé si je budou jezdit kupovat do Polska. Poškodí to české prodejce tabáku, čerpací stanice, hotely a turistický ruch obecně. Již nyní je u nás nafta a benzín dražší než v Rakousku a pokud budeme mít drahé rovněž cigarety (a brzy pravděpodobně i alkohol, který podléhá podobné regulaci), tak k nám přestanou jezdit turisté. Ostatně poslední čísla o turistickém ruchu jsou již nyní varovná.

Proto nerozumím tomu, proč ministr Janota nežádal o výjimku jakou dostalo Polsko. Rozhodnutí o konkrétní výši daně by v takovém případě bylo zcela v rukou zvoleného parlamentu a vlády. Janota upřednostnil "úřednické" řešení, které znamená jediné - opět vyšší daně a žádná možnost odvolání.