Nadiktují nám důchodový systém soudy?

V posledních týdnech se u nás vede poměrně vzrušená diskuse o tzv. důchodové reformě. Jak se ale zdá, tak o našich důchodech nebudou rozhodovat politici, ale stále více a více soudci a to jak čeští, tak také evropští. Jako politikovi se mi takový vývoj nelíbí, ale musím jej respektovat, ikdyž si myslím, že si soudci na evropské i národní úrovni uzurpují větší podíl moci, než jim náleží. Pojďme se ale podívat na ty dva konkrérní případy, kterými soudy tvarují parametry českého důchodového systému. Prvním případem je loňský rozsudek Ústavního soudu, který přikázal vládě a parlamentu zvýšit "zásluhovost" v důchodovém systému. Druhým případem je verdikt Soudního dvora EU ve věci tzv. zaměstnaneckých penzijních fondů.

Oba případy mají společné to, že zásadním způsobem mění stávající důchodový systém a posouvají jej směrem, který přirozeným demokratickým legislativním procesem nikdy neprošel. Dá se dokonce konstatovat, že pokud by takové návrhy byly řádně předloženy do legislativního procesu, tak by zcela určitě nebyly přijaty. I přesto ale s největší pravděpodobostí soudy prosadí svou vůli. Je to pozitivní vývoj? O tom nechť si rozhodne ctěný čtenář sám.

O prvním případu, který se týkal zvýšení zásluhovosti rámci českého průběžného důchodového systému jsem napsal blog dne 20.4.2010 s názvem "České důchody po nálezu Ústavního soudu". Soud přikázal vládě ČR, aby nejpozději do srpna 2011 zvýšila "zásluhovost" důchodového systému. Podstatou tohoto příkazu je to, že lidé, kteří pobírají vyšší platy mají mít vyšší důchody než nyní. Soud zkrátka považuje současnou míru solidarity v důchodovém systému za "neústavní".

Míra solidarity se tedy má snížit a na tom nyní pracuje vláda v rámci tzv. malé důchodové reformy. Problém spočívá v tom, že snížení míry solidarity bude muset samozřejmě někdo zaplatit a tady nám už soud nepomůže. Na otázku, zda má být míra zásluhovosti v důchodovém systému vyšší nebo nižší existují v naší společnosti různé pohledy a ty jsou vyjádřeny vůlí Parlamentu. Podle mého soudu by do této výsostně politické diskuse neměl Ústavní soud vstupovat. Přesto tak činí a nyní bude velmi zajímavé sledovat, jak se zachová vláda, parlament a prezident až budou projednávat tzv. malou důchodovou reformu. Nechají si parametry zásluhovosti vnutit nebo nikoliv? Brzy uvidíme.

O druhém případu informovaly včera noviny. Jedná se o to, že Evropská komise žaluje už podruhé Českou republiku v Soudního dvora EU za to, že nepřejala do svého právního řádu směrnici o zaměstnaneckých penzijních fondech. První soud již ČR prohrála a dosud stále směrnici do svého právního řádu nezavedla. Nyní Evropská komise žaluje ČR opět s tím, že žádá, aby ČR  v případě soudní prohry byla nucena platit pokutu 22 364 euro za každý den, kdy nebude směrnice převedena do národního práva.

Česká republika se bránila v této kauze poukazem na to, že zaměstnanecké penzijní fondy u nás neexistují a vláda a parlament nemají v úmyslu je zavádět. Přesto nás k tomu EU tlačí. Nyní sice směrnici "bojkotujeme", ale pokud nás evropský soud odsoudí k placení velké pokuty, tak nás k ustavení těchto zaměstnaneckých penzijních fondů dotlačí. Opět tak vznikne uspořádání, které nikdo v řádném legislativním procesu nepředložil ani neprojednal. A lze s jistotou říci, že i v tomto případě by takový návrh u nás neměl šanci projít. Přesto to nakonec bude nejspíše platit.

Nechci nikoho strašit, ale myslím si, že se brzy můžeme dočkat dalších podobných soudních rozhodnutí, které budou mít zásadní dopad na důchodový systém. Je jen otázkou času, kdy někdo napadne zjevnou diskriminaci mužů v českém důchodovém systému, která je způsobena tím, že chodí do důchodu později než ženy. Ostatně v pojištění již evropský soud podobné rozlišování nedávno zakázal. Zkrátka je zřejmé, že soudní aktivismus velmi zásadním způsobem ovlivní podobu českého důchodového systému. Někdo se možná zaraduje, že to konečně nebudou řešit politici, ale někdo "nezávislý". Problém je ale v tom, že soudce nemůže volič za jeho rozhodování žádným způsobem sankcionovat.