Smlouva se státem a osudem

Náš stát posílá proti smrti děti. Neřeší dopady a alternativy. Tady je můj návrh a závazek. Třeba někdo začne přemýšlet.

Stát nařídil pracovní povinnost studentům zdravotních škol, včetně 3. a 4. ročníků.
17 a 18 let, chudáci. Přitom jsou zásoby sil, které neumí a nechce využít. Nejdřív napíšu proč, pak dole to, co navrhuji a k čemu se zavazuji.
- tak mladé děti nejsou připravené psychicky na tolik smrti a bolesti
- u všech riskujeme, že studia nechají (moje děti by v této situaci už měly nařízeno studium přerušit nebo ukončit)
- máme zdravotníky, kteří dělají jiné věci, např. i píchají injekce. Proč? Naučte mě to za odpoledne a je pošlete v systému výš. Statisíce lidí si píchají denně injekce sami, svalovou zvládnu, nebojte se
- stát nechá děti doma, aby nešířili covid a pošle je do covidária. NENAOČKOVANÉ, i když leží statisíce vakcín skladem
- proč stát ve své moudrosti ve strategii z prosince neřešil tvorbu zásoby pracovních sil?
Protože se na výše uvedené nemohu s klidným svědomím dívat, tak čestně prohlašuji, že nastoupím do covidária dle výběru nejmoudřejšího státu (beru i Sokolov, je tam fajn doktor), pokud stát splní následující podmínky. Ani jedna mi nepřijde moc:
- požaduji očkování, jako profíci. Nevím, proč by život dobrovolníka měl mít nižší cenu, když jsou statisíce vakcín skladem
- nastoupím 10 dní po první dávce, těch deset dní mě můžete 18 hodin denně školit, na co chcete
- požaduji kompenzaci 2/3 mého obratu podle posledních 3 daňových přiznání, poměrně za dobu nasazení
- požaduji pojistku 400.000 EUR pro každé z mých dětí, pokud během služby nebo na její následky umřu a adekvátně pro mě v případě trvalých následků
- požaduji právo nosit na rukávu pásku "Babiš je debil"
- požaduji ubytování na ubytovně během týdnů a měsíců služby, abych virus netahal domů
- po každých 50 mrtvých, co zabalím do pytle, chci dva dny volno. Nejsem na to připravený, ale zvládnu to
- po dobu nasazení nebudu platit sociální ani zdravotní pojištění
- požaduji, aby za mě jedno dítě z výše "odvedených" zůstalo doma s rodinou a dál se vzdělávalo, aby v budoucnu bylo v nemocnici platnější, než můžu být já teď
- jídlo si zajistím sám, nemocniční nežeru
- dovolenou nežádám, stejně bych za blízkými vzhledem k riziku nejel
- beru to na 3 měsíce, bude-li potřeba. Dál uvidíme
Třeba se přidají další, nevím.
Když vláda ráda a často říká, že jsme ve válce (nejsme, jen jsme kvůli ní v průseru), tak by si měla uvědomit, že žádná rozumná civilizace neposílá své děti čelit smrti předčasně.
V Praze, 5.3.2021                                                                        Martin Fafílek, v.r.