StarDance na vlastní bulvy - Jak jsem tančil s Tatianou Drexler

Sobota 7.12.2013, šestý večer šesté řady zábavné soutěžní taneční show StarDance jsem měl tu čest sledovat přímo v barrandovském atelieru.

Tanec ve StarDance s Tatianou DrexlerČeská televize

Příběh začal jako detektivka. Před čtrnácti dny mě volal můj šéf na mobil. Když volá šéf, znamená to většinou jediné, průšvih. A tak jsem v první chvíli ustrnul, co jsem provedl a kolik mě to bude stát peněz. Ten den se mi totiž průšvih málem stal, a tak jsem se hned začal omlouvat. Jenže šéf o ničem nevěděl a pak mi začal diktovat telefonní číslo, na které mám zavolat s tím, že mu volala jakási žena, která tvrdila, že je z televize a chce se mnou mluvit a že prý jde o něco co o mě psali na idnes, nebo já naopak psal na idnes, ať tam zavolám.

Faktem je, že o dva tři týdny nazpět jsem se skutečně nechtěně dostal do zpravodajství nejen na idnes, ale i v televizi. Byť mé jméno nikde nebylo uvedeno, myslel jsem si, že jde o tuto záležitost. Kdo zná mou profesi, snadno si domyslí, oč šlo. Tak jsem hned volal pln zlého tušení. Sotva jsem stačil do telefonu vykoktat své jméno a že jsem byl sháněn, spustil na mě kulomet slov. Pár vteřin mi trvalo, než jsem pochopil, že jde právě o tento blog a StarDance. A pak po sdělení, že jsem prakticky sháněn po všech čertech i andělech, jako rána z čistého nebe, přišla od ženy na druhém konci radiových vln informace, že by mě chtěli pozvat do StarDance a abych řekl termín, kdy budu moci. Pátý soutěžní večer jsem měl rezervovaný pro návštěvu divadelního představení a večeři v milé společnosti, a tak volba padla na večer šestý.

Dozvěděl jsem se, že bych měl poskytnout České televizi rozhovor a seznámit se s porotou, které prý budu představen jako pátý porotce. No, nazdar hodiny, řekl jsem si. Já a pátý porotce? Oproti Tatianě Drexler a Zdeňku Chlopčíkovi jsem jedno velké nedochůdče. Oni mají daleko víc znalostí a zkušeností než já a především, nemohu se s takovými velikány vůbec porovnávat, byť mé začátky s tancem sahají až do roku 1982, tedy do doby před téměř 32 lety.

A tak jsme společně s nádhernou ženou, s kterou se znám od svých tanečních začátků, a které jsem měl tu velkou čest dělat doprovod, zamířili v sobotu na Barrandov. Začátek akce 17:30. Nejprve jsme hledali správný atelier, ale nenašli jsme přenosové vozy. V šatně účinkujících jsem se dozvěděl, kam jít a po telefonátu s panem Fürstem, který nás provázel, jsme se dostali do ateliéru. Prohlédli jsme si pressroom a zamířili do šaten. Kolem nás proběhla Anička Polívková. Hned ve vchodu do šaten jsem se málem srazil s Jitkou Šorfovou, která mě i po letech poznala a krásně se se mnou pozdravila. Nahlédli jsme do dlouhé úzké nudle, kde se u stolků česalo a líčilo. Přímo pode mnou byl v práci vizážistů Michal Kurtiš, zmateně chodbičkou proběhl Honza Onder a až úplně vzadu si s někým povídala Tatiana Drexler. Pak jsme byli odvedeni do sálu a provizorně usazeni u jednoho stolku.

Následovalo točení rozhovoru. Přiznám se, že už ani nevím, nač jsem byl tázán a jen doufám, že ze mě nepadala nějaká "moudra". Na závěr mi byla položena jediná otázka, kterou si pamatuji, zda, kdybych měl tu možnost, bych se chtěl zúčastnit StarDance jako tanečník nebo jako porotce. Těžká otázka, odpovídal jsem, na jednu stranu, když slyším muziku, tak bych si rád zatančil, ale ono i hodnotit výkony mě baví. Co jsem už nestačil říct je, že i když bych rád zkusil být na parketě StarDance jako tanečník, tak přeci jen věk se zastavit nedá, zanedlouho mi bude padesát a pak ti tanečníci, kteří se Stardance zúčastňují jsou mnohem mladší a především lepší "kyčlaři" než já. Sedět v porotě? Hezká představa, ale nevím, zda bych se mohl rovnat s takovými esy, jako paní Drexler či Zdeněk Chlopčík.

Pak přišla porota, ještě v civilu se usadila na svá místa a já jsem byl porotě představen. Jan Révai je naprosto pohodový a bezprostřední. Paní Tatianě jsem jako jediné květině mezi mužským trním v porotě předal růži, která před paní Tatianou a její šarmem zbledla závistí. Zdeněk Chlopčík se ke mě natáhl s pozdravem "ahoj". Nemyslel jsem si, že by si na mě ještě vzpomněl, i když svět je malý. Paní Tatiana jen překvapeně pohlédla na nás dva a zeptala se: "Vy sa poznáte?" Uvedl jsem na pravou míru, že Zdeněk mě učil paso-doble a zejména jeho předvedení šátku si pamatuji dodnes. Po krátkém rozhovoru s mou vrozenou skromností jsem požádal paní Tatianu, zda by mi věnovala k narozeninám, které jsem měl o den dřív pár taktů tanga. Povedlo se. Vzhledem k tomu, že vše snímala kamera, bylo zadokumentováno.

A pak po krátkém rozloučení už jen čekání a čekání. Mezitím probíhala předtáčka nastoupených párů před orchestřištěm, oficiální fotografie a za hodinu, dvacet minut před začátkem, se sál zaplnil diváky. Jeden člověk přišel obecenstvo rozehřát do správné nálady. Přestože bylo řečeno, že diváci by měli být ve společenském, zarazilo mě, že Ondřej Brzobohatý přišel jen v tričku. Zrovna tak jeden z hostů sedících před námi měl sako, džíny a kecky. Děs. Večer skončil, proběhlo vyřazení a já se ještě jednou setkal přímo na parketě s Jitkou, popřál jí i Imrichovi hodně štěstí do semifinále. Imrich má i stisk ruky jako medvěd. Následovala cesta na tiskovou konferenci.

Byli jsme usazeni do druhé řady na pravý kraj přímo proti stolku porotců. Po chvíli, kdy se pressroom zaplnil, ale tiskovka ještě nezačala se na mě od stolku obrátil Zdeněk Chlopčík a ptal se: "Tak co, jak to budeš hodnotit?" "Kladně, Zdeňku, kladně, ale skoro nic jsem neviděl," odpovídal jsem. Na sále jsme seděli ve čtvrté řadě a vzhledem k tomu, že židle jsou umístěny v jedné rovině, bylo vidět skutečně jen málo. "Musíš to napsat hned a ne až se na to koukneš ze záznamu," říkal Zdeněk. Dvě dámy vedle mne si začaly šeptem povídat, možná si mě dokonce fotily, to bude ten pán, co píše blog, jo, pan Fábera. raději jsem dělal, že nic neslyším - další ostuda na obzoru.

Skončila tiskovka a já jsem byl požádán, abych ještě na kameru zhodnotil některé tance. Vybral jsem si druhé tance tohoto krásného večera. Plni krásných zážitků jsme chytili poslední autobus a uháněli k domovům. Atmosféra na sále je úplně jiná než u obrazovek. Řekl bych, že čas plyne tak nějak rychleji. Jinak je to jako u každého natáčení. Nejvíce času zabere příprava a čekání. Jsem rád, že jsem mohl StarDance vidět na vlastní bulvy. Byl to pro mě trojí dárek. Jednak jsem si vždy přál dostat se přímo do sálu a vidět vše naživo, jednak dárek k narozeninám a určitě ne v poslední řadě, komu se poštěstí, zatančit si na soutěžním parketu StarDance s paní Drexler? Co dodat? Děkuji.

Pohled do chodby šaten objektivem České televize (Mikuláš Křepelka). Na místě pana Révaie při naší návštěvě seděl Michal Kurtiš.

Orchestřiště asi hodinu a půl před začátkem

Opuštěný porotcovský stolek

Stolek už není opuštěn, jeden z porotců je na svém místě, přesněji Radek Balaš 

Takto vznikají oficiální fotografie

A tak vypadá výsledek profesionálních fotografů s kvalitní technikou (Mikuláš Křepelka, ČT)

Předtáčka nastoupených párů, kterou pak lze vidět v přímém přenosu probíhá zhruba hodinu a půl před začátkem přenosu.

Oficiální foto všech párů rukou profesionála (Mikuláš Křepelka, ČT)

Fotí se i porota. I zde si porotci rádi hrají (Mikuláš Křepelka, ČT)

Zatímco v zákulisí a na parketě probíhají horlivé přípravy, Tereza Kostková ve své šatně čeká na chvíli, kdy půjde pod ruce vizážistů (Mikuláš Křepelka, ČT)

V průběhu práce vizážistů se Tereza Kostková v županu objevila i na parketě.

I při oficiálním fotografování bývá veselo. Michal se následně zeptal fotografů, zda to chtějí i takto a začal se k nim točit zády (Mikuláš Křepelka, ČT)

Ještě před začátkem přenosu po fotografování poroty jsem požádal při setkání s porotou paní Tatianu o pár taktů tanga (ivysílání ČT)

Po skončení přímého přenosu jsem měl možnost vyfotit se s Aničkou Polívkovou, i když původně spěchala do šatny a fotit se nechtěla. Měl jsem radost, že si na mě při pozdravu vzpomněla (před prázdninami jsem si s ní užil tříhodinové natáčení do nového českého seriálu, který poběží po Novém roce).

Před začátkem tiskové konference je veselo.

U stejné stěny jako Matěj Ruppert jsem se fotil i já (Mikuláš Křepelka, ČT)

Foto: Petr Fabera a Mikuláš Křepelka (ČT)