asi jsem jedinej komu ten clanek tak jak je napsan prijde skarede receno priposranej. Ale jinak semozrejme zážitky preju.

Moc pěkný  a zasvěcený článek. Potěšily mne snímky ze zákulisí natáčení. Polibek Brzobohatého na čelo kouzelný.Paní Kostková je pěkná exhibicionistka. V županu u tanečním parketu ? Slečna Kuchařová okouzlila většinu členů naší rodiny svým prožitým pohybem. Zdá se, že by mohla vyhrát, když její partner nepostoupil do posledních kol. Jaký seriál jste natáčel 3 hodiny s Polívkovou, pokud to není tajnééé ? Díky za odpověď. Karma jak jinak 

Muj pes se jmenuje Dexter.

Na stardance jsem se, z nudy, podival poprve pri sobotnim semifinale. Priznam se, ze tanec nemam rad, netancim, nebavi mne to. Presto se mi tento porad libil. V konkurenci trpanosti vyhulenych, ruznych superstar a fuktoru X, je takovyto program balzamem na oci a dusi.

Váš zážitek musel být velký, nakonec z Vašeho článku to přímo čiší, my ostatní můžeme jen závidět. A také závidím, ale přeji Vám to. Všechny taneční soutěže všech úrovní vždy pozorně sleduji, včetně slovenských. Lehce jsem se tanci v mládí také věnoval, sice bez jakéhokoliv výraznějšího úspěchu, ale dost na to, abych dokázal ocenit krásu tance, tedy v podání těch, kteří umějí. I tu dřinu, kterou tito musí podstopit, aby nohy byly lehké a pohyby ladné.

Stardance taktéž „tvrdí" i skvělý orchestr se svými neméně kvalitními sólisty a vůbec celé prostředí, včetně vtipných a kultivovaných moderátorů.

Stardance je proto jedním z mála TV pořadů, které se nepodbízejí davu a dokonce působí velmi pozitivně, protože lidem ukazují, že se lze velmi dobře bavit i kultivovanější formou, než je v kraji zvykem.

Jako opak nemusí snad sloužit jen jakýsi Řezník, stačí slovník předsedy vlády v demisi, i řady ministrů a poslanců, stávajících i bývalých, nejen těch, u kterých se zlodějny již prokázaly, ale i těch, u kterých je to na spadnutí.

Zde si vždy vzpomenu na našeho tanečního mistra Holana a jeho manželku, kteří taneční, i další pokročilejší kurzy, nebrali nikdy jen jako prostou výuku tance, ale i jako výuku životního stylu s tím souvisejícího, tedy i společenského chování,vhodného oblečení a vystupování, tedy jakési noblesy. I ty tvrdší dokázali hravě zvládnout, ale přes tu drezuru, měli jsme je rádi a nesmírně jsme si jich vážili, a byli to lidé, kteří velmi ovlivnili náš další život, cosi z toho svého stylu do nás dokázali „propasírovat", za což jsem jim nesmírně vděčný. A to bylo v dobách dřevních, tedy v první polovné šedesátých let, takže i dost riskovali..

To zde nyní moc a moc nyní chybí, alespoň je zde Stardance, i pan Špaček se snaží, ale to je stále málo!

Pane Fajkusi, děkuji za váš příspěvek. Děkuji rovněž za přejícnost, ta se dnes už téměř nenosí. Velice s vámi souhlasím.

K tanečním kurzům vždy patřila společenská výchova, bohužel, v dnešní době často vymizela a je to škoda. Vždyť je vždy dobré znát kdo koho zdraví první, kdo komu podává ruku jako první, po jaké straně má jít dáma, jak se obléknout do společnosti, jak se tam chovat, zkrátka bonton. Bohužel, nevkus, či spíše neznalost společenského úzusu dorazila i do StarDance, jak se ostatně ve své "reportáži" zmiňuji. Kde jsou ty časy, kdy by takového jedince v džínách jednoduše nepustili do sálu? Smutné je, že i do kapličky, Národního divadla hosté klidně dorazí v džínách a vytahaném svetru.

A když jsem se s nádhernou ženou, kterou jsem měl tu čest doprovázet, toulal zákulisím ateliéru, tak bylo krásné vidět, že i ochranka je oblečena ve společenském, i když by třeba nemusela. Alespoň trochu noblesy by bylo zapotřebí všude a nejvíce asi na místě nejvyšším, když už jste nakousl politiku.

Nezbývá než doufat, že se společenská pravidla ještě podaří oživit.

Moc pěkný článek. Jen jsem si jednu konkrétní pasáž musel přečíst vícekrát, protože jsem nabyl mylného dojmu, že jste paní Tatianu požádal, aby Vám k narozeninám věnovala tanga.

Díky! Hezké čtení, jelikož StarDance sleduju!