Jak jsem tančil s Danou Batulkovou

Dana Batulková, herečka a úřadující královna tanečního parketu se uvolila v pátek setkat se skupinou příznivců z řad diváků StarDance, kteří se spontánně dohodli na návštěvě představení divadla Rokoko.

O StarDance toho bylo napsáno během tří ročníků hodně. Tento pořad se stal takřka nedílnou součástí doby předvánoční, kdy vždy po osm soutěžních večerů zpestřoval sobotní večery u obrazovky. Mnozí diváci se stali přímo náruživými diskutéry na stránkách České televize věnované tomuto pořadu.

Stejně tak se mezi diváky a diskutéry ojevilo velké množství lidí, kteří se stali laickými odborníky a porovnávali neporovnatelné, který z vítězů tří řad byl lepší a který horší, kdo z nich si zasloužil vyhrát a kdo ne. Co člověk, to názor. I dnes si mnozí diváci vzpomenou na první ročník a step Václava Vydry, na romantickou rumbu Jana Čenského či na nápaditou slowfoxovou choreografii Mahuleny Bočanové. Z druhé řady byli nezapomenutelní "méďové", souboj techniky Aleše Valenty s emočním cítěním Tatiany Vilhelmové či heroickou, byť marnou snahu o záchranu manželství Roberta Záruby. Z té poslední řady určitě diváci nezapomenou na Jaromíra Bosáka a jeho "tyrše" a zejména na boj technické a elegantní Dany Batulkové se živelností a dravostí Zuzany Norisové.

Nehodlám zde rozebírat taneční výkony. Všechny celebrity, které prošly do závěrečných bodů si zasluhují slova uznání. Málokterý divák si v klidu křesla u televize dokáže představit čtyřměsíční dřinu, která všechny účastníky provázela. Každý den několik hodin na parketě, během kterých je nutno se naučit alespoň základní techniku, choreografie daných tanců, přidat k tomu práci vrškem těla a to vše sladit s hudbou. Někomu se to povedlo lépe, jinému hůř.

Diváci inspirováni dražbou jägerovek Jiřího Schmitzera spontánně vyvolali dražbu jedné kadeře Jana Ondera a skupina, dá-li se to tak říci, fanatiků StarDance se dohodla na návštěvě představení v divadle Rokoko a předání kytice Daně Batulkové jako malý výraz obdivu a opožděné gratulace k vítězství soutěži. Setkání se účastnily divačky (a já coby záskok) z různých koutů země, z Opavy, Prahy, Litomyšle či Staré Boleslavi.

Jedna z divaček vše zorganizovala a dostala se zprostředkovaně až k Daně Batulkové, která se uvolila k setkání po představení v divadelní kavárně. Já jsem se dostal k účasti na akci Rokoko jako slepý k houslím. Má taneční partnerka se chtěla jít podívat na představení, avšak onemocnění v pokročilém stadiu těhotenství ji znemožnilo tuto akci uskutečnit. Byl jsem tedy požádán, abych ji, coby náhradník, zastoupil.

Nutno dodat, že představení bylo skvělé a všichni herci jej odehráli s chutí (bylo jubilejní, padesáté). Nastal očekávaný okamžik a Dana Batulková splnila dané slovo a zavítala mezi skupinu divaček a mé maličkosti. Nakonec z toho vzešla úžasná hodinka a něco, kdy jsme všichni seděli u jednoho stolu a bavili se takřka o všem možném. Probralo se StarDance, dozvěděli se něco ze zákulisí i přímo pocitů z tréninků a soutěže Dany Batulkové s Janem Onderem.

Královna tanečního parketu potvrdila, že nikdo nevěděl čísla hlasujících diváků a překvapila nás informací, že finále zaznamenalo hlasovací rekord, kdy došlo ze všech tří řad nejvíce diváckých hlasů. Sama Dana Batulková řekla, že byla ohromně překvapená z vítězství, že s tím vůbec nepočítala a celou dobu si myslela, že vyhraje Zuzka, kterou považuje za vynikající tanečnici.

Mně se dostalo vyznamenání v podobě delegované osoby, která předávala kytici, za což mi Dana Batulková poděkovala polibkem. Dokonce, když se dozvěděla, že články na revue iDnes, hodnotící taneční výkony jednotlivých párů, byly mou prací, nedokázala zakrýt své překvapení: "To jste byl vy??? Děti vždycky spěchaly si to přečíst a dávaly mi vědět."

Na závěr se mi při loučení podařilo Danu Batulkovou "ukořistit" na pár vteřin do tanečního držení, o čemž svědčí, byť poněkud nekvalitní a v nevhodný okamžik realizovaná fotografie (nahoře). Když nás vyprovodila přes recepci, zjistila paní Batulková, že ji mezitím zamkli pasáž a ona se nemá jak dostat do své šatny. Naštěstí recepčním přivolaný černý šerif vysvobodil Danu Batulkovou ze zajetí nočního chladu Václavského náměstí.

Setkání alespoň mě utvrdilo v tom, že Dana Batulková svůj šarm, eleganci, vtip a skromnost nehrála a že si titul královny zasloužila právem.