Jak jsem netančil na srazu blogerů

Ve čtvrtek se uskutečnil v Praze sraz blogerů, na kterém byly vyhlášeny vítězky a vítězové různých kategorií.

Setkání to bylo příjemné. Zúčastnil jsem se tohoto srazu poprvé a musím podotknout, že mnoho lidí jsem poznal podle fota a jiné zase ne. Byl jsem administrátory nalákán, že by mohlo dojít i na tanec a musím jen smutně konstatovat, že k tanci, k mému zklamání nakonec vůbec nedošlo. Možná to bylo způsobeno tím, že jsem se ze společnosti odporoučel před závěrem, ale i tak, milí admini, takhle tedy ne. Vy jste mě doslova balamutili! Já se těšil, že uvidím taneční kreace v podání pana Bangy nebo pana Okamury a ono nakonec nic. Příště to musíte vylepšit!

Jak jsem napsal v úvodu, setkání to bylo příjemné. Promluvil jsem si s několika lidmi, zjistil, že jsem se svou taneční vášní nebyl osamocen a nalezl minimálně dvě spřízněné duše v oblasti tance. Už jen kvůli tomuto stálo za to se zúčastnit. Zjistil jsem, že blogeři jsou velice příjemní lidé a že jsou v reálu určitě lidštější než jen v psané formě. Podařilo se mi prohodit pár slov s panem Okamurou, který mi přišel jako uzavřený člověk, který se jen těžko uvolňuje, ale je to jen můj pocit z několika vteřin, který může být zcela a od samého počátku mylný.

Nejvíce jsem si popovídal s pány Šantrochem a Krauskopfem na společnou notičku tanec. Netušil jsem, že Vlasťa je takový renesanční člověk a Honza tak zapálený tanečník. Povídání s paní Kolářovou také bylo príma, akorát ze mě pořád tahala informace o mém kamarádovi, což jsem musel vzhledem ke svému slibu odmítat prozradit, ale snad jsem alespoň zčásti její zvědavost ukojil. Doufal jsem, že bych ji na oplátku mohl provést při nějakém krásném waltzu, ale hlavní zvukař pan Banga po předání cen aparaturu sbalil, a tak mi povyražení odepřel. Patriku, Patriku, tím jste mě hluboce zklamal, ale příště vám to nějak oplatím.

Škoda, že někteří hlavní aktéři nedorazili, i když někteří dorazili ve dvojitém provedení, jako například paní Šichtařová. Také se mi podařilo na setkání zjistit, že pan Větvička je i přes svou velikost velikán v oblasti bezprostřednosti a své životní filozofii. Občerstvení bylo chutné, zvláště řízečky jsem si pochvaloval a štrůdl byl doslova lyrická báseň. Ale abych jenom nechválil a nedělal si legraci, musím adminům a organizátorům také vytknout nějaký ten nedostatek.

Jak jsem napsal, zúčastnil jsem se takového setkání poprvé. Rozhlížel jsem se chvilkami asi dost vyděšeně a připadal jsem si jako opuštěný sirotek, protože se všichni navzájem znali, radostně se vítali a rychle si vytvořili partičky u stolů. V ten okamžik mi přišlo, jako bych tam vůbec nepatřil a vůbec neměl co pohledávat. Možná by bylo dobré, aby organizátoři toho, kdo je na takovém srazu poprvé, trochu uvedli a představili ostatním a nenechávali to na samotném člověku, který se pak může cítit vcelku nepatřičně mezi těmi všemi, co se navzájem znají. Je to jen takový námět na vylepšení a prolomení ledů do budoucna.

Jsem rád, že jsem mohl poznat autorky a autory, které si rád přečtu a i když píši o okrajovém tématu, který zajímá jen málokoho, doufám, že až budu na konci letošního roku psát o další řadě StarDance, tak si oni na oplátku přečtou to, co jsem na klávesnici zplodil. Říkává se, že naděje umírá poslední, a tak i já doufám, že se příští rok opět sejdu s těmito milými lidmi, budu moci pohovořit i s těmi, které jsem letos neoslovil. Na závěr ještě malá douška. Paní Palotto, když jste seděla proti mně, zjistil jsem, že jste velice krásná žena a máte moc hezký úsměv. Doufám, že si admini vezmou mé výtky k srdci a příště zařídí, abych si s vámi mohl zatančit.