Zdá se, že pana premiéra již jedovaté laguny ekozakázky poněkud otrávily. Podle některých médií dokonce prohlásil před stranickými kolegy z ODS, že pokud se nepodaří zakázku zrušit, podá demisi.
Premiér prý svůj postoj opírá o tvrzení, že ekozakázka ohrožuje důvěryhodnost vlády, protože je kolem ní tolik pochybností, že i kdyby byla úplně čistá, nikdo by tomu neuvěřil.
Pravda – po všech podivnostech kolem této největší zakázky na sanaci starých ekologických škod (jejíž hodnota je odhadována na zhruba 30 až 40 miliard korun), lze jen těžko uvěřit v její naprostou čistotu.
Na druhou stranu je postoj pana premiéra poněkud slabošský. Důvěryhodnost vlády ohrožuje i mnoho jiných závažných věcí. A na politická gesta není nikdo zvědavý. Od premiéra se čeká, že bude situaci řešit. Kdyby odstoupil, problém zbude nástupci.
Není to ekozakázka sama, která ohrožuje pověst vlády. Ve skutečnosti jde o její neprůhlednost i to, že ji řeší již druhým rokem za zavřenými dveřmi několik úředníků.
Myšlenka, že jedna velká zakázka se uhlídá lépe než stovky malých, má v českých poměrech logiku. Stát se zavázal, že uhradí několika stům společností ekologické škody, způsobené ještě v minulém režimu a dal za ně garance ve výši kolem 115 miliard korun. Škody musí odstranit do roku 2015, jinak hrozí arbitráže a ztráta garancí. Takže i kdyby byl ekotendr zrušen, situace se stejně řešit musí.
Přitom by možná stačilo, kdyby se jasně dořešily stížnosti na ekotendr, podané u ÚOHS v Brně a zveřejnily se kvalifikační předpoklady účastníků. Meziresortní komise, jmenovaná již před téměř před dvěma lety mj. pro kontrolu tendru, by také již mohla začít vyvíjet nějakou činnost. Jistě by bylo vhodné zapojit do procesu i zástupce společností, u kterých mají být škody sanovány, protože znají situaci ve svých lokalitách.
A možná by pan premiér místo hrozeb rezignací měl spíše šlápnout na krk příslušnému ministrovi a říci: „Tak co s tím uděláme Mirku?“
Evžen Staněk
