Nejvyšší kontrolní ústav (NKÚ) tvrdí, že se vláda Petra Fialy nechová vzhledem k veřejným financím dostatečně odpovědně. Fiala se brání, že za vše může energetická krize a válka. Mnohé kroky české vlády jsou nicméně kontroverzní.
Tak například takový příspěvek pět set korun za každé vychované dítě bude stát státní rozpočet miliardy každý rok, ale hlavní problém je v tom, že se zcela míjí účinkem. Smysl tohoto počinu je v tom, lidově řečeno: „Aby se lidi nebáli mít děti, a aby viděli, že se to vyplatí,“ ale skutečně plánuje někdo děti podle toho, jestli dostane za třicet let pětistovku do důchodu? Nejsou v danou chvíli rozhodující úplně jiné otázky, jako bydlení, rodičovská a sociální systém?
Podle nedávného sociologického průzkumu jsou právě rodiny s dětmi ze všech sociálních skupin nejpostiženější energetickou krizí. Zhruba polovina rodin s dětmi nejsou schopny odložit měsíčně stranou ani jednu korunu. Pětisetkorunový příspěvek k důchodu se tak jeví jako výsměch. Budou ho dostávat lidé, kteří budou v důchodu vzpomínat na to, jaké to bylo, když neměli peníze na to, aby zaplatili školkovné a školní obědy pro děti?
Lidové rčení říká, že kdo rychle dává, dvakrát dává. Jestli tedy někdo dostane peníze po třiceti letech, když musel v době výchovy dětí řešit nejeden finanční problém, asi to nikomu nepomůže. Kromě toho, že se tento příspěvek zcela míjí jakýmkoliv účinkem, protože nemá žádný populační efekt, vyvolává řadu dalších morálních otázek. Když pominu tu základní, že někdo mít děti ani nemůže, tak jsou zde další otázky. Například, co když někdo přes veškerou snahu vychová kriminálníka, recidivistu, narkomana, zloděje, nebo dokonce vraha? Za jakou zásluhu bude stát v takovém případě takový příspěvek vyplácet?
Nebo další otázka: Česko se postupně stává nepříznivou zemí pro život, jednoduše řečeno: náklady na život jsou srovnatelné s jinými zeměmi ale příjmy jsou poloviční. Až toto dnešní děti pochopí (a pochopí to velmi záhy, až se například začnou shánět po vlastním bydlení a zjistí, že se na vlastní bydlení nikdy nezmůžou), začnou se zajímat po životě v jiné zemi. Vyplácet pět set korun za to, že daňový poplatník žije spokojeně v jiné zemi, je další podivnost, která nedává žádný ekonomický smysl.
Ale proč nebýt na chvíli trochu konkrétnější. Takže budou například manželé, kteří vychovají dvě děti. Děti se osamostatní, manželé zestárnou a jdou do důchodu, a potom se stane to, že manželka zemře. Manžel, který se tím pádem stal vdovcem, začne pobírat vdovecký důchod. A za to, že s manželkou vychval dvě děti, bude ještě pobírat další důchod. Důchod za děti navíc může pobírat pouze jeden z rodičů, což je další kontroverze, která vyvolává řadu otázek. Podílel se jeden z rodičů na výchově víc? Byl lepším rodičem? Proč by se neměla zmíněná pětistovka vlastně dělit mezi oba dva rodiče?
Stát se dále zadlužuje, zadlužují se čím dál tím více i české domácnosti. Státní rozpočet na příští rok byl schválen v deficitu 295 miliard korun, prezidentovo veto bylo přehlasováno. Skutečný deficit bude asi ještě daleko vyšší, vláda zrušením EET dala jasně najevo, že jí výběr daní zas tak úplně nezajímá. Nezachovala EET ani v dobrovolném režimu, což kritizovaly i jednotlivé svazy. Veřejné finance se vládě Petra Fialy vymykají z rukou, o konsolidaci státního dluhu se nedá vůbec mluvit, jde o vládu neracionálního prohlubování zadlužování státu.
Petr Fiala nicméně tvrdí, že vláda dá asi 200 miliard na přímou pomoc občanům, kteří jsou zasaženi energetickou krizí. Nevím, jak se k tomuto číslu propočítal. Zajímají mě trochu jiná čísla, například, jaký je čistý zisk polostátní skupiny ČEZ, jaké jsou odměny členů představenstva a zaměstnanců. Co dělá vláda pro energetickou bezpečnost země? Tendr na dostavbu Dukovan: ČEZ bude mít nyní rok na to, aby posuzoval tři nabídky, které se do tendru přihlásily. Budou se na tom podílet téměř dvě stovky lidí, odborníků na slovo najatých. Tomu říkám krizové řízení. Nevím, jestli lidé, kterým se během roku zdvojnásobily nebo ztrojnásobily zálohy za energie, budou mít pro tento miliardový byznys pochopení.
Zpráva NKÚ a další indície ukazují na to, že vláda Petra Fialy není vládou rozpočtové odpovědnosti, není dokonce ani vládou sociálního smíru, protože rozdíly mezi sociálními skupinami se prohlubují, nejvíce postiženými jsou dneska rodiny s malými dětmi, a ani navýšení příspěvku na dítě od příštího roku o dvě stě korun neřeší z tohoto pohledu vůbec nic. Vláda Petra Fialy nedokázala zabránit bezprecedentnímu zdražování a za rok její rok vlády se do chudoby propadá více a více lidí, o čemž svědčí další sociologická a ekonomická data. A pokud chce vláda přistoupit k revizi programového prohlášení, znamená to jediné, že si už vláda Petra Fialy neví rady.
