Diplomacie je svého druhu umění. Česká diplomacie v posledních dnech a týdnech nicméně ukazuje, že jí je toto umění poměrně cizí. Zcela zbytečně na Českou republiku poukazuje ve světě, a to hlavně v těch negativních konotacích.
Nedávné kroky české diplomacie a vrcholných představitelů státu vedou k napjatým vztahům se světovými velmocemi jako je Rusko, Čína nebo Spojené státy. A Česká republika se chová tak sebevědomě, jako kdyby snad měla v Radě bezpečnosti OSN právo veta stejně jako tyto mocnosti. Zjevně tomu tak není, a je tedy otázkou, zda-li si něco takového může Česko ve své zahraniční politice dovolit, a zda-li svými kroky političtí představitelé nedělají více škody než užitku.
Článek ministra zahraničí Petříčka, který brojil proti zamýšlenému připojení území na Západním břehu Jordánu k Izraeli je sám o sobě pozoruhodný. Nepamatuji si, že by se ministr zahraničí takto vymezoval vůči jinému státu v nějakém článku v novinách, aniž by před tím tuto věc prodiskutoval se svým stranickým předsedou, na vládě nebo s premiérem. Takže tomu vlastně moc nerozumím, proč byla zvolena takováto forma, proč spojil síly ještě se dvěma bývalými ministry zahraničí, a co tím mělo být řečeno. Ale troufám si tvrdit, že tím minimálně pěkně zavařil našemu velvyslanci v Izraeli Martinu Stropnickému, který asi měl co vysvětlovat.
Zdá se tedy, že to bylo celkem zbytečné a kontraproduktivní. Existují slova o tom, že "všechno je zákonné, ale ne všechno je výhodné", v diplomacii platí dvojnásob. Pokud bych je měl aplikovat na tento případ, tak bych řekl, že je jistě "zákonné" poukazovat na možné porušování mezinárodního práva v nějaké cizí zemi, na druhou stranu nešťastné načasování není nijak "výhodné" pro celkem malou zemi, obzvlášť když k žádné anexi ještě nedošlo. Možná je v tom zřejmý pragmatismus, možná že je v tom cítit dokonce nějaký kalkul, ale například vynikající ministr zahraničí a prezident Československa dr. Edvard Beneš s takovouto jistou diplomatickou grácií dokázal ve své době zdánlivě nemožné.
Pokud by se Petříčkův článek v Právu dal nazvat jako "plané" exhibování, tak plánovaná cesta předsedy Senátu Vystrčila na Tchajwan je již tím "pravým" exhibováním. Miloš Vystrčil zřejmě hřeší na to, že je z takzvaně liberálně konzervativní strany, a to mu dává možnosti chovat se v některých případech liberálně a v jiných zase konzervativně. Na tento rozpor upozornil i premiér Andrej Babiš, když poukázal na to, že za Nečasovy vlády to byla právě ODS, která ve sporu s tehdejším ministrem zahraničí argumentovala ohrožením exportu českých firem do Číny, což se pochopitelně týkalo i našeho největšího vývozce. Takže to skoro vypadá tak, že tato strana mění svoje názory podle toho, jestli je ve vládě anebo v opozici, což je nicméně zřejmě průvodní jev i v dalších stranách...
A nakonec, pokud jde o vyhoštění dvou ruských diplomatů z České republiky, to je podivná blamáž, šlamastyka, do které se musela zapojit i BIS, a mnoho toho tudíž nevíme, protože řada informací je a bude v režimu utajení, a tak jisté je jenom jedno. Že po té, co se Česká republika k tomuto v diplomatických kruzích krajnímu řešení rozhodla, Ruská federace okamžitě zareagovala, a odsoudila tento krok s tím, že to bude mít velmi negativní následky na česko-ruské vztahy, nic jiného se nakonec nedalo ani čekat. Stržení sochy maršála Koněva v pražské Bubenči tedy bude mít pravděpodobně dalekosáhlejší následky, než si městská část Praha 6 při odstranění sochy z náměstí Interbrigády připouštěla.
Problémy české zahraniční politiky jsou nepřehlédnutelné, proč se k těmto některým kontroverzním krokům uchyluje, je tak trochu záhadou. Jako kdyby nebylo dost domácích témat. Umění diplomacie českým vrcholným politikům v jejich genetické výbavě evidentně tak nějak chybí, touha po osobním zviditelnění je zkrátka silnější, takže toto umění nemá šanci se rozvinout. Smutné je ale především to, že kromě krátkozrakého zviditelnění několika jedinců, či politických značek, to nic dalšího kloudného nepřinese. A konkrétní dopady na české firmy, na export/import a na zahraniční investice, potažmo na české občany, ať už u nás nebo v zahraničí, budou pravděpodobně dlouhodobějšího charakteru...
Nakonec, jak se říká, co člověk, to názor, a tak nechci být úzkoprsý nebo jednostranný. Takže je legitimní poukazovat na to, že USA mají dost svých problémů s dodržováním lidských práv, a proč by se vlastně měly míchat do jiných sporů, že naše obchodní bilance s Tchajwanem je daleko vyšší než s pevninskou Čínou, nebo že se Koněv podílel na krvavém potlačení maďarského povstání, a že jeho socha patří do muzea a ne do veřejného prostoru. Možná, že diskuse nabídne i další pohledy. Já se ale nemůžu zbavit dojmu, že zahraniční politika České republiky působí až příliš často nejednotně, a častokrát odráží spíše problémy v koalici, mezi vládou a opozicí, nebo prezidentem a vládou, což jí nesvědčí...
