Téma zítřejších Otázek Václava Moravce v České televizi je "Rovní a rovnější". Kauza starostky a bývalé předsedkyně senátorského klubu hnutí ANO Zdeňky Hamousové vypadá, jakoby byla tomuto tématu šitá přesně na míru...
V loňském roce jsem se tomuto tématu na svém blogu několikrát věnoval. Na podzim v senátních volbách starostka Žatce neobhájila svůj senátorský mandát, což bylo jasné již po prvním kole, protože v něm skončila na čtvrtém místě. Za řízení pod vlivem alkoholu obdržela někdy v této době od Okresního soudu v Lounech trestní příkaz, na což sama upozornila deník Aktuálně. Trestní příkaz zněl na 110 tisíc Kč pokuty a zákaz řízení na jeden rok. To se může zdát celkem jako velkorysý rozsudek, soud možná přihlédl k tomu, že se Hamousová za své jednání veřejně omluvila jak v Senátu, tak na žateckém zastupitelstvu, a že souhlasila s vydáním k trestnímu stíhání.
Starostka nicméně situaci vnímala jinak, a proti trestnímu příkazu podala odpor, takže se věc vrátila k Okresnímu soudu v Lounech, první líčení se konalo na konci listopadu. Tohoto líčení se starostka se svým obhájcem zúčastnila, u soudu vypovídal zasahující policista, který vypověděl, že 9. dubna loňského roku v jednu hodinu ráno si hlídka všimla zvláštním způsobem manévrujícího vozidla, kterému silnice nebyla dost široká, a následně se rozhodla vozidlo zastavit. Dechová zkouška se v té době vzhledem ke koroně neprováděla, byla provedena krevní zkouška v městské nemocnici, která následně naměřila 1,6 promile alkoholu. Policista dále vypověděl, že reakce Hamousové a její mluva byly opožděné, což bylo patrné i z pořízených videozáznamů, které policie u soudu předložila. „Obžalovaná nebyla v pořádku,“ konstatoval na základě jejich shlédnutí soudce Jan Jouza.
Postup obhajoby nicméně následně všem vyrazil dech. Obhajoba byla postavená na několika bodech, za prvé, na zpochybnění toxikologického rozboru a na zpochybnění postupu policie, obhajoba dále tvrdila, že starostka vezla do nemocnice v té době nedostatkové roušky, a že tato akce nesnesla odkladu, jednalo se tedy dle ní o stav krajní nouze. Na dotazy, z jakého důvodu tuto informaci nesdělila policistům, nebo z jakého důvodu to nesdělila v nemocnici při odběru krve, však Hamousová pouze mlžila, že se bála, že by se mohla prosáknout informace, že byl v nemocnici údajně zaznamenán pozitivní případ na koronavirus, což v té době během první vlny bylo celkem ještě ojedinělé a obavy lidí byly z neznámého viru velké.
Další bod obhajoby se opíral o lékařkou zprávu z nemocnice, která tvrdila, že starostka při odběru krve byla v pořádku, provedený test “prst – nos“ byl úspěšný, starostka byla orientovaná, zdvořilá a chodila rovně. Zmíněné záznamy z policejních minikamer však prokázaly opak. Hamousová tvrdila, že bezprostředně před jízdou nepila, ale že během dne nějaký alkohol měla, nicméně si již nepamatovala, o jaké množství se jednalo. Obhájce zpochybnil způsob uskladnění biologického vzorku na policejní stanici a navrhl, aby byl předvolán odborník z oboru toxikologie, který by u soudu vysvětlil, jestli nemohlo dojít k nějaké chybě. Podotýkám, že krevní vzorek byl uchován v zalepené obálce, která byla standardně přes přelep podepsaná i starostkou.
Případ byl tedy odročen na neurčito. Druhé dějství se konalo již bez přítomnosti Hamousové po Novém roce, 5. ledna. Odborník z oboru toxikologie vysvětlil, že uchování vzorku přes noc v lednici na policejní stanici mělo na výsledné měření žádný nebo zanedbatelný vliv, že se vždy provádějí dva testy, každý jinou metodou, oba dva testy prokázaly hodnotu kolem 1,6 promile. Také zaznělo, že kdyby vzorek nebyl v lednici (což obhajoba napadla jako neetické uchovávání biologického vzorku), tak by naměřený výsledek byl spíše nižší než vyšší, což ví každý, kdo prošel základní školou, protože tam se na druhém stupni v chemii učí, že alkohol je látka těkavá, a při vyšších teplotách se rychle odpařuje.
Celá obhajoba se tedy prokázala pevná jako domeček z karet. Státní zástupkyně po tom všem, co byly všechny body obhajoby definitivně rozmetány na kousky z nějakého nepochopitelného důvodu požadovala nižší peněžitý trest než na kolik byl trestní příkaz, požadovala pokutu pouze 100 tisíc. Soudce Jouza ve svém rozsudku nicméně tuto pokutu ještě o deset tisíc snížil, takže rozsudek nakonec zněl na 90 tisíc. Jouza mimo jiné argumentoval tím, že se vše odehrálo ve stavu nouze, a že se jednalo o zcela ojedinělý zkrat jinak zcela bezúhonné občanky.
Nutno podotknout, že Hamousové soudní líčení na popularitě v Žatci příliš nepřidalo. Mnoho obyvatel vnímalo její odpor vůči trestnímu příkazu po té, co se veřejně omluvila, a de facto k trestnému činu řízení pod vlivem návykové látky přiznala, jako krok zpět, jako kdyby se snažila svoji vinu zpochybňovat či dokonce popírat. Hamousová nicméně tvrdila, že má občanská práva jako každý jiný občan, a že trvá na tom, aby každá okolnost jejího případu byla projednána před soudem. Kéž by takový postoj měl například i Andrej Babiš, aby trval na tom, aby každá okolnost kauzy Čapího hnízda byla projednána před soudem...
Zatímco obyčejnému člověku se stav nouze počítá jako jednoznačně přitěžující okolnost, u starostky a bývalé senátorky za ANO se tato okolnost u soudu zohlednila jednoznačně jako okolnost polehčující. Jak je to možné? Nevěříte? Soudce Jouza: „Bral jsem toto její chování jako jednorázové, mimořádné selhání...Při uložení minimální sazby zákazu řízení na jeden rok jsem zohlednil i to, že se skutek stal v nouzovém stavu."
Lidé byli kvůli nouzovému stavu odsouzení do vězení za odcizení několika kousků pečiva, či syrečků a lahve alkoholu. Člověk nemusí mít právní vzdělání, aby dokázal správně odpovědět na otázku, co je ze společenského hlediska nebezpečnější: krádež potravin (pro vlastní potřebu v případě krajní nouze), nebo řízení v opilosti. Toto jsou skutečně důvody, proč mnoho lidí ztrácí důvěru v systém. Pochopili totiž, že systém je zkorumpovaný natolik, že měří dvojím metrem. Tento případ je ukázkovým příkladem toho, jak je systém zkorumpovaný, jak mocní drží spolu, a jak se jim nikdy nemůže nic stát...
