Případ brněnské učitelky z pořadu Máte slovo na ČT stále nabírá na obrátkách

Petici na prověření vyučovacích metod učitelky Petry Štěpánové už podepsaly skoro čtyři tisíce lidi, na její podporu necelé tři tisíce. Společnost se tak jeví rozpolcená, co tedy přinesl poslední vývoj a co řekla na svou obranu?

Případem se začalo zabývat na jistý podnět i ministerstvo školství. Já se ale paní učitelky zastávat moc nechci, protože si myslím, že učitel by neměl svoje politické přesvědčení promítat do své výuky. A jsem přesvědčen o tom, že dějiny jsou natolik spletité, že to ani není třeba. A že bych se jí zastávat snad pokoušet mohl. Například je zřejmou historickou skutečností, že před napadením Sovětského svazu Německem v roce 1941, lifroval Stalin do Třetí říše jeden vagón s železnou rudou za druhým, což vyplynulo z notoricky známé smlouvy Ribbentrov-Molotov o neútočení ze srpna 1939 podepsané v Moskvě za přímé účasti Stalina.  Dá se tak říct, že se Hitler na sovětské rudě částečně vyzbrojil, což se nakonec dá říci i o českých zbrojovkách.

Když Hitler v roce 1941 Sovětský svaz napadl, tak tomu Stalin nemohl vůbec uvěřit, všechno bylo vlastně špatně, nezafungovala žádná rozvědka ačkoliv bylo zřejmé, že Němci na hranicích rozmísťují techniku a něco chystají. Svědčí o tom i fakt, že poslední vagóny se železnou rudou byly do Třetí říše vypraveny den před zahájením ofenzívy, nebo chcete-li před zahájením operace Barborossa odstartované dne 22. června 1941. Němci tak vlastně vstoupili na území, které nebylo nijak chráněno a mohli postupovat velice rychle. Stalinovi trvalo asi týden než se vůbec vzpamatoval a ozval se z rádia v živém vystoupení s tím, že Sovětský svaz byl napaden německými vojsky. Z bývalých (tajných) spojenců se stali najednou nepřátelé.

Domnívám se, že tento příběh je dost spletitý a poutavý na to, aby se nějak musel přikrášlovat nebo jakkoliv ohýbat. Smlouva Ribbentrov-Molotov pojmenovaná podle ministrů zahraničních věcí obou zemí však nebyla jenom smlouvou o neútočení, ale byla to taky smlouva o rozdělení oblastí vlivu v Evropě, v Polsku, Pobaltí, Finsku, atd. Stalin doufal, že na základě této smlouvy získá daleko větší vliv než měl do té doby, nakonec se mu to ale paradoxně podařilo až tím, že musel svého domnělého spojence porazit. Dějiny píšou takové poučné příběhy a nechává nás to pochopit, proč Sovětský svaz a Spojené státy, když byly ve druhé světové spojenci, se později staly nepřáteli, a proč třeba nyní Rusko a USA bojují na jedné straně proti IS, i když spíš každý zvlášť.

Zkrátka svět se neustále dynamicky vyvíjí a mění a to se děje nepřetržitě dodnes, takže nelze zůstávat u starých modelů myšlení, čímž chci říct, že bipolární vidění světa pro dnešní dobu není dle mého názoru zcela vyhovující. Jestli bych se měl nějak důrazně ohradit proti paní učitelce, tak bych tak neučinil ani tak ve vazbě na to, co řekla ohledně americké armády v souvislosti s osvobozením evropského kontinentu, ale s tím co řekla o rudoarmějcích samotných. Považuje je údajně “za oběti Stalina, který je používal jako živé štíty“. Toto už je dle mého názoru naprosto přes čáru, zcela to popírá fakt, že druhá světová válka byla pro Sověty do značné míry válkou vlasteneckou, a to že ji dodnes označují jako Velkou vlasteneckou válku je prostě zřejmý fakt.

Označovat rudoarmějce za Stalinovy živé štíty je dle mého názoru naprosto neuctivé a dehonestující, i když chápu, že tím paní učitelka asi chtěla naznačit, že zejména v počátcích byli rudoarmějci špatně vybaveni a postup německých vojsk zastavovali spíše svojí početní převahou než zbraněmi. Ale byly i obávané sovětské zbraně, o kterých se Němcům ani nesnilo, ať už to byly těžké tanky nebo takzvané “Kaťuše“. Obávaný německý tank Tiger byl zkonstruován až na základě poznatků o těžkém sovětském tanku KV, který si přijel osobně prohlédnout snad i samotný jeho pozdější konstruktér Ferdinand Porsche. Čili nebylo všechno tak jednoznačné a černobílé, jak by se na první pohled mohlo zdát, nebo jak by to někteří chtěli vidět.

Při otevření západní fronty v červnu roku 1944, které je známé pod pojmem vylodění v Normandii, či operace Overlord, zahynuly desetitisíce spojeneckých vojáků, ať už to byly Američané, Kanaďané, Britové či další národové. Dokonce se udává, že každý jeden metr osvobozené pevniny byl vykoupen smrtí jednoho spojeneckého vojáka. Američané na svých bedrech taky nesli největší zátěž při poslední ofenzívě Třetí říše v Ardenách z prosinci 1944, kde padlo na dvě desítky tisíc amerických vojáků, další dvě desítky tisíc ale byly zajaté či pohřešované a na padesát tisíc jich bylo zraněných. Kdo by si myslel, že válka byla na konci roku 1944 již rozhodnutá, nemohl by se více mýlit. Německá mašinérie bojovala do poslední chvíle a nehleděla napravo ani nalevo a na oběti těch, kteří ji čelili se nesmí nikdy zapomenout, ať už to byli příslušníci jakéhokoliv národa.

Je třeba se vyvarovat účelových zkratek. Některé zkratky jsou účelové jiné zkratky účelové být nemusí. Když například v loňském roce při 70. výročí konce druhé světové války (v Evropě) ministerský předseda Bohuslav Sobotka neustále mluvil o osvobození Československa, bylo mi divné, co tím pořád myslí.. Československo totiž v této fázi dějin vůbec neexistovalo. Druhá republika skončila okupací Německem 15. března 1939 a třetí republika vznikla až po válce, kdy bylo Československo obnoveno téměř v původních hranicích jako před válkou. Při tom se zjevně jedná o zkratku, přes kterou je možné se nějakým způsobem přenést, protože k obnově Československa vzápětí skutečně došlo.

Není tedy třeba být vždycky naprosto akurátní, ale je třeba vědět, kdy je možné zkratku použít a kdy je to naopak nevhodné. A mám pochybnosti o tom, že tvrzení, že “Evropu osvobodili Američané“, je možné jako vhodnou zkratku použít, a to přesto, že paní Štěpánová, pokud je mi známo, chtěla svým výstupem říct něco jiného, totiž to, že by se měla nějakým způsobem zakázat komunistická strana. Mně však na celé té věci zaráží ještě něco jiného. Celý tento příběh odstartoval minulý týden v pořadu České televize Máte slovo s námětem: Kam směřuje česká politika – k USA, nebo Rusku? Je to pro mě velice absurdní námět, který považuji za návodný (nechtělo se mi použít výraz tendenční) a malomyslný. A hlavně taky nesmyslný, protože aby to dávalo aspoň trochu smysl, tak by v názvu měla být zmíněná česká zahraniční politika...a ta je zase dána nějakým způsobem tím, že ČR je členem Severoatlantické aliance a Evropské unie.

Ale hlavně nechápu, proč by česká politika nemohla být prostě jenom česká, jsme členy EU a v podstatě nemáme žádnou potřebu někam směřovat. Vidím v tom typické české malomyslitelství, že jsme příliš malincí, příliš bezvýznamní, příliš zapomenutí a takřka vlastně úplně osamocení a osamělí, takže je nám třeba hledat útočiště u takzvaných větších bratrů. Možná by stálo za to podívat se nejen na to, jestli vyučovací metody brněnské učitelky jsou v pořádku, ale také na to jestli veřejnoprávní médium se nesnaží uměle vytvářet problémy, které vůbec neexistují. Jenom se mi zdá, že veřejnoprávní televize nese ve svém názvu Česká televize přízvisko “Česká“ celkem úplně zbytečně.

Možná jsem z nějaké staré školy nebo mi něco ušlo, ale myslím si, že politici jsou voleni od toho, aby zastávali především české státní zájmy a ne ty ruské nebo americké. Tím že jsme v relativním klidu v srdci Evropy, máme úžasnou možnost na rozdíl od jiných zemí, nebýt ani proruští ani proameričtí posluhovači, při tom je nám neustále podsouváno, že si musíme jedno z toho vybrat. Je to ale jenom lživá propaganda, protože nic takového nemusíme. Je to malomyslná a slaboduchá myšlenka, která se snaží vyvolat pocit méněcennosti. A to je velká chyba.

Domnívám se, že mladá generace nechce nutně směřovat ani k Rusku, ani ke Spojeným státům, ostatně dneska jsou to už země, které mají svých vlastních starostí dost, ale jde jim hlavně o to, aby mohli klidně žít v Česku.  Mladí lidé jsou dneska už naštěstí natolik sebevědomí, že je jim nějaké směřování k Rusku nebo USA ukradené, takže  je to prostě jenom virtuální realita, kterou se někdo bůhvíproč snaží vytvářet.

Učitelé by měli být v každém případě objektivní a pravdomluvní, ale totéž platí i pro politiky a pro veřejnoprávní média. A není možné tuto odpovědnost přenášet z jednoho na druhého, že by například média měla sloužit k politickým bojům, nebo že by učitelé byli nuceni vyučovat nějaké nepravdy. Každý by měl nést jenom svůj díl odpovědnosti a jsem přesvědčen o tom, že pokud se tak bude dít, budou takové excesy, které byly k vidění minulý čtvrtek v pořadu Máte slovo, skutečně jenom řídkými jevy.