Přijmeme prodavačku

Včera jsem ten nápis viděl v jednom obchodě, nápis o dvou řádcích, dost velký na to, aby ho nikdo nepřehlédl. Obávám se však, že tento krátký nápis vypovídá o nelichotivém stavu naší společnosti víc, než bychom si přáli...

Přišlo mi to tak absurdní, že jsem si chtěl nápis zvěčnit, ale pak jsem ale usoudil, že bude lepší nedělat zbytečný rozruch. Vlastně mě to urazilo, popudilo a zároveň mi to bylo trapné. Je teda pravda, že jsem v tom pekařství nikdy neviděl pracovat žádného muže, ale když vidíte tu nemilosrdnou specifikaci, tu příkrou determinaci, tak si říkáte, jestli se Vám to nezdá, jestli skutečně žijete v roce 2016. Hlavně si taky uvědomíte, že ve vyspělých zemích by se tohle stát jen tak nemohlo. Specifikovat požadavky na nějakou práci podle pohlaví, barvi pleti nebo věku je totiž společenské faux pas, nebo spíše nemyslitelné tabu. Je to stejné nebo podobné, jako kdyby tam stálo “přijmeme černocha mezi 30 až 35 lety“. V tom případě by asi zbystřilo více lidí, ale u zmíněné “prodavačky“ to asi nikomu divné nepřijde. Bohužel.

Nevím, co to je za podivný vliv, nebo čeho je to pozůstatek, ale je mi zřejmé, že se tím velice rychle přibližujeme k balkánským vzorům spíše než těm západním. Chápu, že jsou za tím genderové stereotypy, ale proč by proboha chleba nemohl prodávat taky třeba prodavač? Právě jsem si vybavil píseň Michala Tučného, který byl mimochodem vyučeným prodavačem, jak zpíval legendární píseň Prodavač známou spíše jako “dvacet deka, třicet deka“. A to už je pěkných pár let, co ji nazpíval, a tak se mi zdá, že jsme toho vzhledem ke genderovým stereotypům příliš mnoho neudělali, spíše naopak zabředli jsme do nich snad ještě hlouběji. Platí to bohužel v mnoha profesích, zdaleka ne jenom u prodavaček, ale taky u uklizeček, pokojských, servírek, kuchařek, sekretářek, a proč to neříct, týká se to i školství, tedy učitelek.

Chvílemi to připomíná válečný stav. Během válečných let ženy vykonávaly práce, které do té doby zastávali hlavně muži. To se týkalo jak průmyslové výroby, tak nejrůznějších stavebních prací, tak všech možných dalších profesí. Ačkoliv se to možná nezdá, byla to velice důležitá práce, práce v týlu, bez které by se vojáci na frontách neobešli. Mužů bylo málo a ti, kteří zbyli už byli postarší nebo staří, takže nikoho moc nepřekvapovalo, že většinu práce musely zastat ženy. Ve válečných letech by se tedy snad dal takový nápis ještě pochopit, ale v roce, který nese letopočet 2016,  to je podezřelé. Četl jsem tady nedávno jeden celkem zajímavý blog, kde paní vychvalovala určité společenské stereotypy, ale na druhou stranu, čeho je moc toho je příliš. Některé stereotypy jsou prostě diskriminační a evidentně škodlivé.

A propos, diskriminační, není taková věta, takový nápis vlastně právně závadný?  Není to porušení nějakého toho antidiskriminačního zákona? V akutním válečném stavu ani ohrožení evidentně nejsme, ale jak se zdá tak genderová válka zuří na plné obrátky. Ženy prý údajně berou za stejnou práci stále méně peněz než muži, i když srovnávat se je vždycky ošidné. Ale je celkem jisté, že za nápisem “přijmeme prodavačku“ bude právě tento důvod, tato motivace po ušetření peněz na mzdové odměňování. Nemohu si pomoct, ale připadá mi to, že emancipace, která je nepochybně stále potřebná, má už své základní cíle za sebou a mnohým ženám se začíná tak trochu zajídat, chtěly by být vnímány pořád jako ženy a ne pouze jako levná pracovní síla.

Je to zvláštní, ale zdá se mi, že se větší pozornost věnuje třeba věkové diskriminaci než té genderové. Možná, že to vypadá, že pořád jenom zbytečně brečím nad rozlitým mlíkem, a že se nic tak hrozného neděje, ale já si pořád myslím, že to ukazuje o nás něco, co my tak velice rádi v poslední době vytahujeme na ty odlišné kultury, respektive kulturu, a říkáme, podívejte se, co to je za mačistickou společnost, co to je za mačistickou kulturu, ve které ženy mají podřadné a ponižující postavení. A stačí opravdu jenom říkat, že jsme lepší než oni, nebylo by snad daleko účinnější zkrátka být lepší než oni?

Ať se nám to líbí nebo ne, naše společnost je pořád hodně mačistická. Svědčí o tom třeba malý počet žen v politice. Málokdo si u nás dokáže vůbec představit, že by žena mohla být premiérkou nebo prezidentkou. Politika je pořád doménou mužů a ženy, které se do ní dostanou mají většinou nejvíce práce s tím, aby se nezačaly chovat jako muži. Němci jsou na tom se svou kancléřkou o něco lépe, Britové se svou královnou Alžbětou jsou taky celkem ještě v kurzu, ale Američani na svou první historickou prezidentku stále čekají a Francouzi na tom v tomto směru nejsou o moc líp. Celkově ten stav není příliš uspokojivý a to se potom odráží v takových podivných inzercích, podivných inzerátech jako je tento.

Genderová témata jsou většinou velice vděčná, ale patří k těm nejnáročnějším a nejsložitějším, o čemž svědčí i následující zmínka. Genderová rovnost nepochybně existuje, píše se o ní už v Genesis 5. kapitole, kde se píše, že “je Bůh stvořil mužského a ženského rodu“.  Ale jak se zdá, je to trochu překladatelský oříšek, hlavně to pokračování, kde se píše, že jim požehnal a nazval je “lidstvem“.  České překlady zde většinou říkají doslova “dal jim jméno Adam, Člověk.“ Osvícenější anglické překlady ale už používají slovo “humankind“ nebo “Mankind“. Různorodost překladů je způsobená nepochybně tím, že v původním hebrejském jazyku slovo “adam“ mělo více významů. V zásadě znamenalo muž nebo člověk, ale s velkým písmenem na začátku se mohlo jednat o konkrétní osobu nebo se evidentně mohlo přeložit i jako “lidstvo“.

Možná, že to vypadá, že když někomu vadí nápis Přijmeme prodavačku, že sám je mačistou. Že se nemůže přenést nad to, že tam  zkrátka není uvedena profese i v mužském rodě. Je pravda, že feministky, po většinou řeší opak, že některé profese se uvádějí jenom v mužském rodě nebo, že když se zmiňuje počet obyvatel v nějaké zemi, že se nemluví vůbec o “obyvatelkách“, apod., takže možná že čistě z feministického pohledu je to v pořádku, pravověrná feministka asi zajásá. Ale genderová korektost dovedená až do takové absurdity mi zase přijde falešná až poněkud sektářská. Já ale mačista nejsem, nezastávám třeba názor, že když ženám byla dána stejná občanská práva jako mužům, včetně práva volebního, že by měly mít i stejné občanské povinnosti, že by se měly například účastnit na obraně země, myšleno tedy v první frontové linii. V otázce odměňování si myslím, že by ženy měly brát za stejnou práci stejné peníze, ačkoliv je otázkou, co je to stejná práce, protože jak známo, tak když dva dělají totéž, není to totéž a navíc každá mzda má většinou i variabilní složku, takže to srovnání nikdy nebude a nemůže být stoprocentní.

Když jsem ještě studoval, měli jsme tam jeden volitelný předmět, který nám přednášel pan Jaroslav Sýkora, bývalý armádní letec, který se zapojoval do mnoha mezinárodních astronautických projektů, jedním z nich byl i let člověka na Mars, tenkrát se mluvilo o roku tuším 2014 nebo 2015, což evidentně nenastalo, nicméně mnohokrát jsme o tom na seminářích mluvili a ukázalo se, že NASA se velice vážně zabývala tím, že by kapitánkou kosmické lodi byla žena. Vycházelo to nepochybně z nějaké studie, která zkoumala po delší čas chování v uzavřených skupinách, protože cesta na Mars by byla cestou velmi dlouhou, nicméně nabízí se otázka, proč řízení například velkých dopravních lodí či letadel, železničních lokomotiv je po většinou v držení toliko mužů, když z různých statistik vyplývá, že ženy jsou údajně lepší řidičky než muži...?

Nebo například v bankách to chodí tak, že když nastoupí muž na přepážku, tak tam setrvá tak dva tři měsíce, někdy půl roku rok a potom postupuje výš, zatímco žena tam zůstává nadále bez jakékoliv perspektivy na postup. I to je dle mého názoru známka mačismu. Více bych se ale do genderových studií pouštět přece jenom nechtěl, neboť je to ošemetné a není to můj obor. Považoval jsem nicméně za užitečné připomenout, že lidstvo se neskládá ze dvou různých druhů, ale ze dvou rodů stejného druhu. Tato zdánlivá samozřejmost se mi ale tak úplně samozřejmá v dnešním světě nezdá, a to nejenom v tom, který často celkem po právu kritizujeme, ale bohužel taky v tom našem. Ženy to pořád nemají jednoduché a musí čelit novým výzvám, které jim emancipace paradoxně přinesla, jednou z nich například je to, že častokrát vlastně nevědí pořádně co chtějí, protože chtějí všechno, a to zrovna moc dobře nefunguje, jak se říká, kdo chce víc, nemá nic.

Nevím, jestli to někoho překvapí nebo ne, ale pravdou je, že jsem měl příležitost pár tříd prodavačů učit a v jedné takové třídě jsem byl dokonce třídním. Byla to třída málo početná, kolem osmnácti žáků, protože tento obor byl většinou únikový a nikdo ho moc nechtěl v prvním plánu dělat. Bylo tam každopádně více dívek než chlapců, nicméně jsem si nikdy nevšiml, že by dívky v tomto oboru nad chlapci nějak markantně vynikaly, nebo že by v něčem měly lepší předpoklady, spíše bych řekl, že tomu bylo naopak. Z tohoto důvodu vidím požadavek “přijmeme prodavačku“ jako neopodstatněný, nesprávný, přehnaný a vpravdě sexistický.

Mačistická kultura, jak se zdá je roztahaná po celém světě, a nevyhýbá se ani vyspělým zemím na Západě nebo východě, například japonská kultura je podle našich měřítek také značně mačistická, je to nepochybně běh na dlouhou trať a každý musí začít sám u sebe tím, že přemění svou mysl a přestane uvažovat ve stereotypním způsobu myšlení.