Policie ČR: Pachatelem je "minimálně jeden ze jmenovaných"

To je výsledek kvalifikovaného posouzení Krajského ředitelství policie (KŘP) Ústeckého kraje odboru vnitřní kontroly. Některá kvalifikovaná policejní posouzení jsou natolik tristní, že by měla být předmětem veřejného zájmu.

Policie při vyšetřování dospěje k závěru, že pachateli určitého protizákonného skutku je dvojice pachatelů, odbor vnitřní kontroly KŘP Ústeckého kraje následně zaujme zvláštní stanovisko, když dojde k závěru, že pachatelem je "minimálně jeden ze jmenovaných". Mohl to udělat tedy jeden z nich, mohl to být ten druhý, nebo to mohli být oba dva, hlavně že je tedy z čeho vybírat. Možná by se dalo i metat losem. To je výsledek kvalifikovaného posouzení vnitřní kontroly policie.

Pokud policie někoho označí jako pachatele, je celkem jedno, jestli se jedná o přestupek nebo trestný čin, vždycky se tato věc musí dále řešit. Pokud tedy vnitřní kontrola dojde k takto zvláštnímu závěru, je to na pováženou. Je to zřejmé arogantní chování z pozice moci, kdy si policie je po reorganizaci vědoma, že si může dělat prakticky, co se jí zachce, a je jí jedno, že se to týká konkrétních lidí, jejichž reputace tím utrpí. I to je výsledek policejní reorganizace z roku 2016.

Milan Chovanec chtěl, aby policie byla především sebevědomá, sebevědomí v tomto kvalifikovaném posouzení zřejmě nechybí, chybí mu především kvalifikovanost a kompetentnost. O tom, že někteří policisté mají po policejní reorganizaci sebevědomí až příliš mnoho se mohl přesvědčit karlovarský řidič, na kterého v září roku 2017 při řešení jistého dopravního přestupku policejní důstojník vytáhl služební zbraň. Soud nicméně policistu Vladimíra Slavotínka nepotrestal, podle soudu se neprokázalo, že by řidiče napadl.

Podle soudu se však Slavotínek nechoval, tak jak by se policista chovat měl, situaci nezvládl a měl být kázeňsky řešen. Okresní soud Plzeň - město rozhodl o Slavotínkově nevině na konci dubna loňského roku. Zajímal jsem se po té, jaký kázeňský přestupek dostal. Ale přestože podle ministerstva vnitra plním roli společenského dozoru nad Policií České republiky ve smyslu nálezu sp. zn. IV ÚS 1378/16 ze dne 17. 10 2017, bod 116 písm.c, žádnou odpověď jsem i přes následnou urgenci neobdržel.

Jisté sebevědomí je při výkonu služby policisty jistě potřebné, ale neslavná reorganizace z roku 2016 k sebevědomí policistů příliš nepřispěla. Někteří policisté ho mají evidentně až příliš, někteří jiní zase zřejmě málo, protože policisté nejsou po reorganizaci v ulicích českých měst a obcí příliš k vidění. Za mnohem větší problém však považuji to, že reorganizace nedokázala policii zbavit od klientelismu a kmotrovských vazeb. A jak je mým dobrým zvykem uvedu k tomu ještě jeden příklad.

Stalo se v loňském roce na jednom policejním oddělení. Jistá podnikatelka šla podat trestní oznámení na jiného podnikatele, důvod neuvádím. Když svou záležitost na policejním oddělení předložila, celkem tvrdě narazila. Bylo jí sděleno, když použiji určitý eufemismus, že by si to mohla ještě rozmyslet, a že by mohla jít domů, a pokud si to nerozmyslí, že by se mohla vrátit za tři dny. Podnikatelka však trvala na svém s tím, že si vše, již před tím než přišla, dobře rozvážila.

Je to jenom malý příklad za všechny, je možné, že se navíc policisté mohli domnívat, že jednají v rámci svých kompetencí nezávadně. Nicméně i tento příklad poukazuje na to, že policejní reorganizace příliš sebevědomí do žil policistů nenalila. Spíše to poukazuje na všeobecnou nevůli a nechuť cokoliv řešit, na což jsem poukazoval v minulém článku. A kvalifikované posouzení odboru vnitřní kontroly, že pachatelem je "minimálně jeden ze jmenovaných" jenom podtrhuje podivný marasmus, do kterého se policie po reorganizaci dostala.