Kladenská Vojtěšská huť díl I. Vizionářství

Doly a hutě jakoby na Kladně byly odedávna. Skutečnost je samozřejmě jiná, první huť, která tu vznikla, je už zapomenutá. Dnes se vydáme po jejích stopách, dostala jméno po svém zakladateli, vlivném podnikateli Vojtěchu Lannovi.

Paradoxem je, že Vojtěch Lanna, po kterém huť dostala svoje pojmenování, se vůbec nejmenoval Vojtěch, ale Adalbert. Jeho rodina totiž původně pocházela z Rakouska a později se usadila v Českých Budějovicích, obchodovala se solí a nic nenaznačovalo, že by se Adalbert mohl stát taky významným průmyslníkem, továrníkem nebo stavitelem. Jelikož byl ale Adalbert rovněž vizionářem, tak se tím vším stal. České jméno Vojtěch přijal nepochybně podle českého patrona a biskupa. Je zajímavé, že když přišel na Kladno, tak tu byly dva doly pojmenovány podle českých patronů, důl Václav (1847) a později důl Prokop (1855). Doly se ale taky pojmenovávaly podle žijících osob, například důl František pojmenovaný podle císaře Františka, majitelů (Layer), ale i podle žen, Kateřina Josefa, Marie Anna, atd.

Když Lanna přišel na Kladno, měl za sebou už hodně projektů jako loďmistr a stavitel. Začínal jako řadový vorař na řece Traun. Ale po přesídlení do Čech v roce 1832 založil plavební společnost, po Vltavě plavil především dřevo a další stavební materiály na stavební činnost, která v té době hojně probíhala. Podílel se finančně i na stavbě koněspřežné dráhy z Českých Budějovic do Linze, po které se zase vozilo zboží, různé komodity jako sůl, apod. Bylo tak jenom otázkou času, kdy Lannovi budou České Budějovice malé a rozšíří svoje aktivity do Prahy. V roce 1839 dostal zakázku na zhotovení teprve druhého mostu přes Vltavu v Praze. Most byl zbudován v letech 1839 až 1841 a dostal jméno podle císaře Most císaře Františka I.

Jednalo se o řetězový visutý most a byl postaven na místě dnešního Mostu Legií, což je most přes Střelecký ostrov a vlastně první most hned vedle Karlova mostu, proti proudu řeky. Most Legií byl zbudován v letech 1898 až 1901 a stál za ním už Vojtěch Lanna mladší, který zdárně pokračoval v otcově odkazu. Vojtěch Adalbet Lanna zemřel v roce 1866 v pouhých 61 letech na náhlou srdeční příhodu. Císařský most Františka I. příliš dlouho v Praze nevydržel. Při převozu těžších nákladů se závěsný most údajně houpal a nešlo na něj položit ani tramvajové koleje, a  protože tramvajová doprava se tehdy  rychle rozvíjela, tak byl most uzavřen a bylo rozhodnuto o jeho konci a náslené stavbě mostu kamenného.

To druhý most, který Vojtěch Adalbert Lanna v Praze jako dodavatel postavil, stojí dodnes a má opět několik primátů. Jedná se o Negrelliho viadukt podle Aloise Negrelliho, který jako inženýr stavbu řídil, jinak se nazývá také jako Karlínksý viadukt, který spojuje Bubny přes ostrov Štvanice s Masarykovým nádražím.  Ve své době to byl vůbec nejdelší most v Evropě a zároveň je to druhý nejstarší most v Praze hned po Karlově mostu, jenom je více než dvakrát tak dlouhý, jedná se údajně o nejdelší železniční viadukt u nás, měří úctyhodných 1,110 metrů. Do provozu byl uveden 1. června 1850.

 V té době už byl Lanna zainteresován na Kladně. V roce 1847 vložil do podniku, který “rozjížděl“ těžbu uhlí na Kladensku 60,000 zlatých. Je dosti pravděpodobné, že Lanna jako podnikatel a vizionář už tehdy uvažoval o vzniku hutě, na místě, kde se uhlí těžilo. V roce 1850 byla nedaleko Nučic u Prahy objevena ložiska železné rudy, a tak Lanna začal se skupováním dalších dolů. Vápenec se dovážel z oblasti kolem Tachlovic a Mořiny. Vápenky, kterými údajně prošla značná část lomu známého jako Velká Amerika si ale prohlídneme až ve druhém díle. V této průkopnické době, o které se bavíme se vápenné pece stejně ještě nepoužívaly. V roce 1851 odjel na studijní cestu do Anglie, která patřila ke špičce ve výrobě železa a oceli.

Vojtěšskou huť, respektive vysokou pec začal budovat v roce 1854, jednalo se o pec belgického typu a v lednu 1855 zde došlo k prvnímu odpichu. Z tohoto mimochodem pochází známé rčení “rudá záře nad Kladnem“, protože pokaždé když k odpichu došlo, tak se nebe nad pecí rozzářilo do červena. Jednalo se o vůbec první huť na koks u nás. Koksovny, respektive koksovací pece vznikly v podstatě přímo na dvoře dolu Václav, který se nacházel nedaleko, rovněž v areálu hutě. Později se používalo uhlí i z dolu Prokop v Dubí a dalších dolů, které vznikaly doslova jako houby po dešti. Ze stejného roku, tedy z roku 1854 je i ředitelská vila, jinak původních staveb se v areálu bohužel už moc nenachází.

Pokud se chcete dostat do areálu bývalé Vojtěšské hutě v Kladně, je dobré, pokud zvolíte přístup z Divadelní ulice. Je to kousek od centra a je tam relativní klid, je to taková slepá větev, kde každý kanál na silnici doprovází podivná boule, což je neklamná známka toho, že jste už skoro na místě. Nyní se nacházíme u bývalé vrátnice č. 3 a nic nám nebrání abychom vešli dovnitř. Není zde ani závora ani nic, co by naznačovalo, že přicházíme do nějakého prostoru, který by byl ve zvláštním režimu nebo podobně. Je to zkrátka veřejný prostor jako každý jiný, některé komunikace patří stále městu.

Půjdeme se podívat na pozůstatky Kladensko-nučické dráhy, kterou se do hutě přivážela již zmíněná železná ruda a vápenec. Byla dokončena v roce 1858. Narazíte na ní záhy když vejdete dovnitř, železnice zde obkroužila takové kolečko, které zároveň vymezovalo prostor hutě. Zde tedy náklad svoji pouť už pomalu končil. Tímto směrem se dostaneme k bývalé rudné aglomeraci, kde se ruda vykládala a do jisté míry ještě upravovala, později tam vznikly právě Vápenné pece z let 1927 až 1929, jejichž torza tam stojí dodnes a v příštím díle si je přiblížíme více.