Jak stát ekologicky likviduje stromy podél cest? I.díl

Další vyvedený den a další ekologické téma. Pokud jste někdy v poslední době cestovali vlakem, tak jste možná ten úkaz viděli. Podél tratě se pohybují muži v reflexních vestách a pálí větve, které před tím vedle kolejí pořezali.

Samo o sobě je to docela děsivý výjev, všude spousta kouře, oheň, připadáte si, že projíždíte nějakým územím postiženým jakousi přírodní katastrofou, zamořeným územím, kterým bohužel taky projíždíte, protože kouř se pochopitelně dostává i do vlaku, nevíte, jestli máte věřit svým vlastním očím a zároveň litujete ty lidi, kteří to jsou nuceni dělat, protože musí dýchat toxické splodiny z těchto prazvláštních ohňů, ale nejenom to, kouř se jim dostává do očí, kůže, vlasů, oblečení, což každý, kdo strávil nějaký čas třeba u táborového ohně jistě dobře ví.

Zdraví těchto lidí, mimochodem státních zaměstnanců, ani jejich bezpečnost nikomu asi na srdci příliš neleží, jinak by tuto ničivou aktivitu, provozovat nemohli. Spáleniště se spálenou zemí, která po sobě tato podivná činnost nesmazatelně zanechává, má zvláštní atmosféru a dnes jsem jedno takové spáleniště prozkoumal a pokusil jsem se ho zdokumentovat. Ačkoliv k zásahu došlo už před nějakou dobou, podle místních někdy na konci loňského roku, situace je v této lokalitě, kde se dříve nacházely vzrostlé i méně vzrostlé akáty, stále neutěšená a vzdáleně připomíná ekologickou katastrofu, ale při bližším ohledání zjistíte, že to skutečně ekologická katastrofa je...

Než toto místo podrobíme podrobnému průzkumu, obhlédneme ho z větší vzdálenosti, abychom si udělali představu o celkovém rozsahu poškození přírody, počtu a velikosti ohnisek, na kterých docházelo k pálení čerstvých surových větví. Celkový počet ohnisek bude velký, většina z nich bude mít v průměru kolem dvou metrů.

Nyní když jsme situaci zmapovali se půjdeme podívat blíž, když sejdeme dolů k trati, tak zjistíme, že nebyl žádný důvod k takovému vypalování, podél kolejí totiž vede vyježděná cesta, která vede až na silnici, takže se k místu dá celkem pohodlně zajet.

Jeden nádražák, se kterým jsem se potom o tom bavil, mi řekl, že za tímto dílem stojí SŽDC, státní organizace. Tak to je zvláštní. Stát na jednu stranu chce, aby lidé pod pokutou sto tisíc korun museli hlásit černé skládky a kdejaký pohozený papírek, chce prolamovat domovní svobodu a kontrolovat, kdo čím topí pod pokutou až padesát tisíc, na druhou stranu se chová tímto “ekologickým“ způsobem k životnímu prostředí, zcela zbytečně ničí půdu a ovzduší a své zaměstnance zcela zbytečně vystavuje bezpečnostním a zdravotním rizikům.

Bohužel to není ojedinělý případ a zdá se, že tento způsob si osvojily i další státní organizace, takže se tomuto jevu pověnuji i v příštím blogu, tentokrát na jedné silnici nižší třídy...