Tak se usnesla Sněmovna na včerejší mimořádné schůzi. Už několik týdnů se nemluví o ničem jiném než o rušení tří stovek poboček státního podniku, který se vicepremiér Vít Rakušan společně s vládou rozhodli zachránit...
Na fotbale jsem se na konci března seznámil s jedním německým fanouškem, který měl zájem o některé suvenýry místního klubu, a protože si je nemohl z nějakého důvodu zakoupit na místě, tak jsme se domluvili, že mu je pošlu poštou. Další týden jsem vybral některé předměty, o které projevoval největší zájem a zamířil jsem na poštu. Bylo to právě v době, když se začalo více mluvit o rušení poboček České pošty. K odeslání malého balíčku jsem si tedy vybral pobočku, o které jsem tušil, že se bude zavírat.
Přišel jsem na tuto pobočku dva dny před zveřejněním seznamu rušených poboček. Za přepážkou byla pracovnice, která zde pracuje řadu let. O tom, jestli se bude právě její pobočka rušit, neměla žádné tušení. Nasoukal jsem zmíněné předměty do bublinkové obálky za 8 korun a u stolku jsem nadepsal německou adresu. Při nadepisování a zalepování obálky jsem se tak nějak s touto pobočkou loučil, a nemýlil jsem se, na druhý den dostane starosta informaci, že se tato pobočka bude rušit a v pátek, poslední březnový den, bude zveřejněn seznam poboček, na kterém bude uvedena i tato pobočka...
Zásilka šla obyčejnou cestou, a protože jsem se vešel do 50 gramů (dal jsem si opravdu záležet - takže váha byla 49 gramů), tak doručení až někam k Dortmundu vyšlo na 39 korun. A podle všeho to trvalo čtyři pracovní dny, protože další týden jsem dostal z Německa email, že dárkové předměty dorazily, a že vlaječky již hrdě visí na patřičném místě na zdi pokoje. Tak to je možná takový malý podnět pro Nejvyšší kontrolní úřad k hospodaření České pošty, až se tím bude zabývat. Jak by mohl být podnik při takových cenách asi ziskový? Domnívám se, že před rušením poboček měla proběhnout širší diskuse o tom, jaké služby by Česká pošta měla poskytovat, a jak by se na financování této veřejné služby měl podílet stát. Podle zástupců pošty k tomu ale nedošlo.
Bez toho je ale transformace těžko myslitelná, protože není jasné, na co by se měla pošta vlastně transformovat (například od začátku dubna již Česká pošta nespravuje ani datové schránky). Mnozí vládě vyčítají špatnou komunikaci, což se projevilo nejen při plánovaném rušení poštovních poboček, ale také například při plánovaném rušení poboček některých finančních úřadů. Ministr vnitra Vít Rakušan jako bývalý komunální politik moc dobře ví, co to znamená „etapizace“. Když je nějaký velký plán (například investiční), tak se rozdělí na jednotlivé etapy, a ty se postupně naplňují, až se dospěje ke zdárnému konci. Takže se dalo například zrušit nejprve sto poboček, které nejsou vytížené a byla by na tom shoda i s dotčenými obcemi, následně by se udělala další etapa, atd. Rušení tří set poboček najednou je však radikální řez, který ani nebyl dopředu vykomunikován.
Potom se nelze divit, že se ozývají starostové, nespokojení klienti, ale také zdravotně postižení, vozíčkáři, kteří nechtějí někde na schodech u hlavní pošty (když není bezbariérová) zvonit na zvonek, a dožadovat se obsloužení na chodníku. Musím říct, že mi zrušení výše uvedené pobočky vlastně nevadí. Později jsem totiž od jiného pracovníka České pošty zjistil, že tuto pobočku údajně obsluhuje jenom jeden zaměstnanec, který je na všechno sám. Provoz takové pobočky je problematický z hlediska čerpání dovolené, náhlé nemoci, ale také třeba pauz na oběd, apod. V takovém případě je dle mého názoru lepší pobočku zrušit nebo ji převést pod poštu Partner, na hlavní poště jsou v prvním patře údajně další přepážky, které jsou už roky zavřené, takže se dají využít. Tyto věci se ale měly komunikovat dopředu, lidé by to lépe pochopili.
Když by zrušení této pobočky bylo kompenzováno například zrušením hodinové polední pauzy na hlavní poště, tak by to mnozí dokonce uvítali. Ale to by vláda musela lépe komunikovat se samosprávami, s profesními svazy, odbory, a musela by svá rozhodnutí lépe vysvětlovat lidem...
