Týden s Louis de Funesem

Nejdůležitějším prvkem na hostitelství jsou samotní lidé. Navazování nových přátelství a doporučení od místních, je něco, co hostitelství diametrálně odlišuje od klasického způsobu cestování – letiště - hotel - letiště.

Na začátku prosince jsme se s přítelem vydali na dlouho plánovaný (a zároveň odkládaný) výlet do Budapešti. A jelikož sami patříme mezi hostitele, zvolili jsme ubytování ve sdíleném apartmánu. Po počátečním rozčarování, kdy jsme se s hostitelkou vůbec nesetkali (viz minulý článek), na nás čekalo další překvapení.

Po zaklepání na sousední dveře nám otevřela starší paní s obvázanou hlavou a podlitinami pod očima. S Patrikem jsme se na sebe zděšeně podívali. „Proboha, kam jsme to přijeli?!“ blesklo mi hlavou. Paní patrně zachytila můj bojácný výraz a špatnou angličtinou nám vysvětlila, abychom se nebáli, že byla na operaci, aby byla krásnější, a tohle je výsledek.

Tato odpověď a sarkasmus s jakým nás paní o dané věci seznámila, nás pobavil a zároveň uklidnil. Vybalili jsme proto několik nezbytných věcí, ohřáli koupený oběd a zasedli s ním do obývacího pokoje. Netrvalo dlouho a do bytu zavítal postarší muž, gestikulací ukazujíc, že nemůže mluvit, protože byl u zubaře. Tento fakt ještě umocnil do široka otevřenou pusou, která až na jeden, dva zuby byla úplně prázdná. „Hmm, čistá práce.“ ocenili jsme lékařův výkon s úsměvem. Naše poznámka rozesmála oba staroušky. Paní nám následně vysvětlila, že s přítelem žijí ve Francii, kde jsou lékařské zákroky velmi drahé, a tak se rozhodli nechat si operace provést v Budapešti, jelikož ceny jsou tu v porovnání s Francií poloviční. „Přítelovi tedy udělají nové zuby a mě vylepší obličej.“ pochlubila se.

S oběma „spolubydlícími“ jsme strávili několik příštích chvil, načež nám oznámili, že jsou po zákrocích unaveni, ale že se určitě uvidíme večer. Zatímco naši sousedé tedy zamířili do své soukromé části apartmánu, my jsme se vydali na průzkum okolí. Budapešť je opravdu úchvatné město, zejména v zimním období. Místní obyvatelé si s výzdobou dávají záležet a město na Vás tak dýchá úžasnou vánoční atmosférou. Příchod blížících se svátků Vám navíc pravidelně připomíná Santa Claus. Potkat ho můžete ve velkých nákupních centrech, kde mu děti po vzoru malých Američanů diktují dárky k Vánocům, na motorce v centru města nebo v jeho vlastním vánočním autobuse, ve kterém se vozí centrem hlavního města.

Poté, co jsme se dostatečně nabažili krás Budapeště a byli tak promrzlí, že jsme už nemohli déle chodit, obrátili jsme se na cestu k „domovu“. Tam už na nás čekali naši cestovatelé z apartmánu s připravenou večeří. Na oplátku jsme naše „hostitele“ obdarovali láhví vína, kterou jsme ve vší prozíravosti cestou koupili. Z našeho italského šéfkuchaře se vyklubal skvělý pantomimik, který nám svým vzhledem i pohyby nápadně připomínal postavu Louis de Funese v některé ze svých komedií. Lorenzo neuměl kromě přibližně deseti slov vůbec anglicky a tak se pantomima stala po dobu našeho pobytu jediným prostředkem naší komunikace.

Celý pobyt jsme si i díky oběma „spolucestovatelům“ úžasně užili a při posledním společném obědě si navzájem vyměnili kontakty. V příštím roce nás tak s největší pravděpodobností čeká výlet do Lyonu a naše nové přátele cesta do Prahy.

Cestování je o poznávání odlišných kultur a navazování nových přátelství. Při tom nezáleží ani na zemi původu ani na věku cestovatelů, ale na jejich (a Vaší) povaze a otevřenosti. Bydlíváte obyčejně v soukromém apartmánu nebo v hotelu? Zkuste se někdy ubytovat ve sdíleném bytě a uvidíte, že poznáte město z úplně jiného úhlu pohledu.;-)

A jaká je Vaše zkušenost? Kde obvykle na dovolené bydlíte a z jakého důvodu?