Návštěva z Indie

Kultura je něco, co nás charakterizuje a je úžasné sledovat odlišnosti mezi jednotlivými národy. Stejně jako pro Vás může být šokem zavítat do vzdálené země, také Váš host může být více než překvapen zvyky ve Vaší zemi.

O tom by určitě mohl vyprávět náš indický host žijící v Německu.

Byl pátek odpoledne a u nás zrovna přespával cestovatel původem z Indie Nana. Ten víkend jsem asi tak po roce dostala nezřízenou chuť na maso. Já milovnice ryb, mořských plodů, která obyčejně zvládá sníst tak akorát kuře a dalšímu masu se raději vyhýbá, jsem se rozhodla udělat francouzskou masovou paštiku, masovou polévku a rovnou koupit nějaké to vepřové na opečení na víkend. A jelikož chuť se nevyplácí potlačovat, zamířila jsem celá natěšená do řeznictví, abych poprvé v životě nakoupila takové věci, jako jsou sádlo nebo bůček a o patnáct minut později si to s více než třemi kilogramy masa funěla domů.

Po mém návratu jsem se jala připravovat vývar a francouzskou paštiku. Vůně škvařeného sádla se zanedlouho rozprostřela po celém bytě a v našem 100 metrovém apartmánu to vonělo, jako po zabijačce. Moje přání, aby Nana přišel co nejpozději, se bohužel nevyplnilo, a tak se ani ne za hodinu objevila ve dveřích kuchyně malá postava našeho indického hosta. „Ahoj, co vaříš?“ podíval se na mě zvídavým pohledem a než jsem stihla odpovědět, už skláněl svou hlavu nad hrncem s vodou, ve kterém se protáčeli dvě vepřové kosti. „Co to je?“ podíval se na mě zděšeně. O vývaru z kosti, asi nikdy neslyšel, a tak jsem se mu jala vysvětlovat, že Češi jsou velcí masomilové a také Patrik má rád maso, takže mu teď připravuji masovou polévku a paštiku. „Aha, já maso nejím. Tedy kromě ryb a mořských plodů.“ vysvětlil mi náš host s tím, že se ani tak v jeho případě nejedná o záležitost víry, jako spíše o to, že není zvyklý maso jíst, a proto ho nevyhledává.

Nicméně polévka ho zaujala do té míry, že počkal, až kosti budu vyndavat a zajímal se, co s nimi budu dál dělat. Vysvětlila jsem mu, že z nich oberu maso a následně ho vrátím do polévky. Na to se ale už podívat nechtěl. „Chudák, ještě, že přišel potom, co jsem měla maso na paštiku už nakrájené.“ pomyslela jsem si.

To horší ale mělo teprve přijít. Nevšimla jsem si totiž, že po minulých hostech, zůstala připálená dvířka trouby, a tak když jsem následující den pekla maso v troubě a následně ji šla otevřít, připravila jsem Nanovi nejspíš jeho největší šok ze setkání s naší východoevropskou barbarskou a masomilující kulturou. „Krev!“ vykřikl, div že mi nevypadl plech z ruky a vyběhl z kuchyně. Chvíli jsem nechápala, co se stalo, když v tom mi to došlo. Marně jsem Nanovi vysvětlovala, že je to pouze připečený tuk. Od té doby omezil svůj pohyb v kuchyni na nutné minimum, a to výhradně v dobu, kdy jsem nevařila.

Při svém odjezdu se nám pak svěřil, že Praha je úžasné město a Češi jsou zajímavý národ... Holt nezbývá doufat, že příště nás masové hody přepadnou v době, kdy u nás bude nocovat nějaký maso milnější národ.:-)