Trh nemovitostí v České republice vs. v Nizozemsku

Mnoho lidí sní o tom, že bude bydlet v některé ze západních zemí, kde budou žít skvělý život, vydělávat hodně peněz a vlastnit úžasný prostorný dům. Jaká je ale realita? Mají se tamější obyvatelé opravdu tak skvěle?...

O to se s námi podělil náš host z Nizozemska. Sem byl jedním z našich posledních hostů na pražském Žižkově. První věta, kterou upoutal naši pozornost, zněla, že máme úžasně prostorný byt. S Patrikem jsme se na sebe podívali. „To myslí vážně nebo si dělá srandu?“ blesklo nám nejspíše současně hlavou. Druhá varianta mi přišla pravděpodobnější, a tak jsem vyprskla smíchy. Náš host nechápal...

V té době jsme si už ponechali Žižkov výhradně na Airbnb a sami se přestěhovali do centra, a jelikož Sem přijel sám a jeho profese nás zajímala, rozhodli jsme se vytáhnout ho do nedaleké hamburgrárny. Představa, že Sem (příležitostný vegetarián) se spokojí se salátem, vzala po vstupu do restaurace za své, a tak o několik okamžiků později jsme se všichni po Patrikově vzoru ládovali šťavnatými hamburgery a svůj apetít podporovali vánočním speciálem.

Náš host nám během večeře vysvětlit, že náš byt je na nizozemské poměry opravdu velký: „V Nizozemsku jsou domy velmi úzké s velkými okny, která byt prosvětlují, aby působil větší. Z pravidla jsou ale ještě menší než ten Váš.“

Sema také zajímalo, jak dlouho jsme v bytě žili. Když jsme mu odvětili, že po půl roce jsme si našli nový byt, kam jsme se přestěhovali, byl téměř v šoku. Ve velkých městech v Nizozemsku, se takhle prý stěhovat nelze. Byty jsou ve vlastnictví krále a dávány do nájmu. Pakliže se chcete přestěhovat do jiného bytu, odpovědná osoba nejdříve posoudí, zda je tento byt pro Vás vhodný. „Tomu nerozumím, jak posoudí?“ šokovala pro změnu mě představa, že bych v Praze šla za nějakým úředníkem, který by mi řekl, zda se o bydlení v tomto bytě mohu ucházet.

„Opravdu,“ pokračoval náš host a podělil se s námi o svůj zážitek s těmito orgány, „jednou, už je to mnoho let, jsme se svou ženou žádali o krásný byt se třemi pokoji a kuchyní. Úředník se na nás tehdy podíval a zeptal se, jestli jsme manželé. Odpověděl jsem, že ne, ale že se chceme vzít . „A co děti, máte?“ pokračoval. Odvětil jsem, že prozatím ne, ale také je plánujeme. Na to mi odpověděl, že tento dům je moc velký pro dvě osoby, bude v něm ložnice a jeden nebo dva dětské pokoje. Bydlení je tedy vhodné pro čtyřčlennou rodinu. Celou konverzaci pak uzavřel tím, že až tuto podmínku splníme, můžeme se o byt ucházet znovu.“

Nevěřícně jsem kroutila hlavou. Sem ještě doplnil, že v Amsterdamu je nedostatek bytů, a tak je běžnou praxí, že poté, co se rodině narodí dítě, hned zvažují, zda budou chtít, aby studovalo v hlavním městě. Pokud ano, rovnou ho zapisují na univerzitu, aby pro něj bylo za nějakých 20 let na koleji místo. Celkem síla, že?

Zajímavý byl nejen realitní trh v Nizozemsku, ale také Semova profese. Pracuje totiž jako psycholog lidí, kteří trpí nějakou nevyléčitelnou chorobou a jsou posláni z nemocnice domů, aby dožili své poslední chvíle se svými blízkými. Semovou prací potom je připravit takového člověka, a stejně tak i jeho rodinu, psychicky na to, že zemře. Nizozemsko má prý toto povolání jako jediné v Evropě. S Patrikem nás zajímalo, jak se on sám poté vyrovnává se smrtí člověka, se kterým strávil například několik měsíců. „Někdy je to těžké, obzvláště když je Vaším klientem například mladý člověk nebo dítě. Já svou práci beru ale jako poslání, rodina má díky mě šanci se s odchodem milovaného člověka snáze vyrovnat. A také pro nemocného je velká úleva, když si může s někým promluvit o svých pocitech.“

Sem si získal svým přístupem k životu i neskonalou otevřeností náš obdiv. Zároveň nám při našem rozloučení doporučil, abychom přijeli do Amsterdamu a vše viděli na vlastní oči. Spát prý můžeme u něj doma. Sice nemá pokoj na Airbnb, ale má pokoj pro hosty, kteří jsou jeho přátely a bude mu ctí nás v něm hostit. Co dodat? Tato věta nás zahřála u srdce a s Paťou jsme slíbili, že do Nizozemska určitě přijedeme. Díky našim hostům, se tak náš harmonogram dovolených na tento rok už pěkně plní a vypadá to, že naším největším problémem tak spíše bude vybrat si, kam zrovna pojedeme. Děkujeme:-))