Dějiny prodejné lásky - Starověké Řecko

Ženy, které poskytují sexuální služby za odměnu, či za nějaké výhody. Byly tu vždycky, již od pravěku. Nazývají se různě.

Prostitutky, kurvy, hetéry, povětrné ženštiny, děvky, běhny, nevěstky, šlapky, kokoty, povětrnice, lehké ženy, štětky, gejši, pánské společnice, cizoložnice, pichny, coury, flundry, call girl, cuchty, poběhlice, rajdy, flundry, konkubíny, apod. 

Pravěcí lidé žili v tlupách a promiskuitně, život v páru či dokonce věrnost jim vůbec nic neříkaly, upřednostňovány byly očividně plodné a kypré ženy, Věstonická Venuše je toho důkazem. Muži tyto plodné baculky chránili a ony je odměňovaly sexem. Není žádným tajemstvím, že se v prehistorické době prvního osidlování s ženami obchodovalo. Vůdci tlupy si je vyměňovali anebo prodávali. Co si o takovém obchodování ženy myslely, zda to pro ně byla pocta, nebo oběť, se však už dnes nedozvíme.

Ve starověkém Řecku se prostituce rozbujela naplno. První veřejný dům založil v Athénách Solon (638 př. n. l. – 559 př. n. l). v 6. století před naším letopočtem. Zakoupil pro Athénský stát budovu a od levantských obchodníků otrokyně. V nevěstinci stanovil velmi nízké vstupné, aby si placených sexuálních radovánek mohl užívat i prostý lid. Bohatí dle Solona žádný bordel nepotřebovali, neboť si vydržovali své vlastní otrokyně a konkubíny.

Další veřejné domy pak vznikaly jako houby po dešti. Prodejné ženy se dle společenského postavení dělily na dikteriady, auletridy a hetéry.

Dikteriady byly ženy nejnižší kategorie a žily v hlubokém opovržení. Podléhaly nižším úředníkům, kteří kontrolovali jejich příjmy, vyměřovali jim daně a s nadřazeností vyplývající z jejich postavení je také zneužívali. Athénský městský stát z výnosu daní stavěl lodě, proto byl zdroj peněz z prostituce přínosem a velmi podporován. Diktearidy vězely po celý den zavřené ve veřejných domech a ven směly vycházet až večer a v oblečení určité barvy, aby byly rozeznatelné od počestných žen.

Auletridy byly na společenském žebříčku o něco výše. Byly to sic prodejné ženy, ale také hráčky na flétnu a tanečnice, proto byly přijímány s obecnými sympatiemi. V lascivním oblečení nebo zcela nahé hrály a tančily na nejrůznějších slavnostech, kde také získávaly své klienty.

Hetéry stály na společenském žebříčku nejvýše. Obvykle to byly přítelkyně a družky vysoko postavených mužů. Měsíce a léta udržovaly známost jen s jedním mužem a byly mu věrné. Proto nebyly vždy k mání. Teprve, když letitá známost s jejich mecenášem skončila, hledaly si dalšího vydržovatele. K tomuto účelu komunikovaly pomocí tajných poštovních schránek v náhrobních kamenech, kde zájemci pro ně nechávali vzkazy. Otrokyně hetér chodily tyto vzkazy v náhrobních kamenech vybírat a vyřizovat odpovědi.

A jaké byly slavné hetéry té doby? Představíme si některé z nich:

Fryné se původně se jmenovala Mnesaret?, což znamená "ctnosti dbalá", později dostala jméno Fryné (ropucha) kvůli své nažloutlé pleti, která byla přirovnávána k barvě ropuchy. Narodila se v Thespii chudým rodičům a jako dítě si musela vydělávat sběrem kaparů. Jakmile vyrostla z dětských střevíců, zatoužila vymanit se z nuzných poměrů a uprchla do Athén. Díky své kráse si brzy získala přízeň mnoha vlivných mužů, vydělala si hodně peněz a stala se bohatou hetérou.

Ráda a často se svlékala. Na slavnostech eulesinských mystérií se Fryné objevila před chrámovou bránou jako by byla bohyně, před zraky mnoha diváků svlékla oděv a poté se zahalila do purpurového závoje. Při slavnostech Poseidona a Afrodity odhodila šaty na chrámových schodech, sestoupila středem davu do moře a jako Afrodita z něj zase vylezla. Řekové se nad nahou ženou tolik nepohoršovali jako ve středověku, nahota ještě nebyla zatížena křesťanskými tabu, nicméně ani tehdy nebyla úplně běžná. Kromě jejich obdivovatelů se proto našli tací, kteří ji obviňovali z nemravnosti a nestoudného chování. Zejména u žen budila Fryné svou mimořádnou krásou velkou závist. Nejvíce ji nenáviděla manželka Euthiáse, stěžovala si a pomlouvala Fryné tak dlouho, až Euthiás vyprovokoval proces, kde jako záminku zvolil neúctu k bohům (asebeieu). Tvrdil, že Frynino chování při eulesinských slavnostech je urážkou bohů a škodí Athénskému státu, protože odvrací občany od státních záležitostí. Fryné soudil soud Héliaiá tvořený skupinou porotců starších 30 let, kteří byli do funkce určeni losem. Fryné měla obhájce svého bývalého milence Hypereidésa. Ačkoliv Hypereidés byl zdatný a věhlasný řečník, nedokázal ji dostatečně obhájit a přesvědčit helialisty (soudce), že Fryné svým obnažováním v podstatě sehrála božskou roli. Když už si nevěděl rady, jak její chování vysvětlit, strhl z Fryné závoj i tuniku a ona stanula před soudním tribunálem nahá. Soudci byli tak oslněni její krásou, že vynesli osvobozující rozsudek. Po vyhraném soudním procesu Fryné získala ještě více na proslulosti.

Jejím milencem byl také sochař Praxiteles (370 př. n. l. – 330 př. n. l). Stála mu modelem pro několik plastik. Jedna z nich byla umístěna ve slavné delfské věštírně a byla celá ze zlata. Mramorová socha Afrodity pro svatyni ve městě Knidos byla první velkou sochu zobrazující nahou ženu.

Tato Praxitelova socha Fryné proslavila. Umělci se předháněli, aby jim stála modelem, bohatí zákazníci prahli po její přízni a Fryné mohla šroubovat honoráře za své erotické služby do astronomických výšin.

Roku 336 př. n. l. Alexandr Makedonský dobyl Théby, celé město vyplenil a dal strhnout jeho hradby. V bitvě padlo 6.000 Thebanů a 30.000 jich bylo prodáno do otroctví. Pohádkově bohatá Fryné nabídla Thébanům, že jim věnuje peníze na nové opevnění, pokud zde bude nápis:Zničil Alexandr, obnovila hetéra Fryné. Thébané tuto nabídku odmítli a hradby jim za dvacet let postavil makedonský král Kassandros (350 př. n. l. – 297 př. n. l). Fryné si bohatství, kterého dosáhla, vážila a moudře s ním nakládala a zůstala bohatá a obdivovaná až do své smrti.

Athénská hetéraThais byla velmi populární, muži se s ní rádi setkávali, filosofové s ní vedli učené diskuse a zasvětili ji do tajů duchovna. Byla nejen krásná a chytrá, ale také velmi vtipná a zábavná. Není divu, že se do ní zamiloval makedonský král a vojevůdce Alexandr Veliký (356 př. n. l. – 323 př. n. l) a chtěl ji mít pořád při sobě. Šuškalo se, že jí toleroval úplně vše, co si žádná jiná žena nemohla dovolit. Thais absolvovala s Alexandrem všechny výpravy, následovala jej na jeho tažení proti Persii. V roce 330 př. n. l. údajně přiměla opilého Alexandra, aby během hostiny zapálil perský královský palác v Persepoli. Měla to být pomsta za vypálení jejího rodného města Akropolis perským králem Xerxem I. během řecko-perských válek (5. stol. př. n. l.). Jiná verze tvrdí, že Xerxův palác zapálila sama Thais. Po smrti Alexandra se provdala za jeho vojevůdce Ptolemaia, který se stal později králem. Měla s ním tři děti a stala se pramáti prolemaiovské dynastie.

Lais se narodila v severosicilském městě Hykkara. Jako malou holku ji zde objevil malíř Apellés (370 př. n. l. – 306 př. n. l). Uchvátila ho, když nesla džbán vody na hlavě, a vykoupil ji z otroctví. Představil ji svým přátelům, ti mu však vyčetli, že měl přivést hetéru, a ne pannu. Apellés jim odvětil, ať počkají tři roky, pak z ní bude hetéra. A tak se také stalo. Malíř se postaral o její vzdělání a poté dal jí svobodu. Lais se usadila v Korintu a brzy získala mnoho proslulých milenců. Jedním z nich byl řecký filosof a Sokratův žák Aristippos z Kyrény. Byl významný hédonista, hlásal, že smyslem života je užívat si rozkoše a slasti. Vztah s Lais jeho filosofii bohatě naplňoval. Věhlas Lais brzy překročil hranice Korintu. Doslech se o ní i athénský státník a autor slavných filipik Démosthenes (384 př. n. l. – 322 př. n. l) a přijel za ní do Korintu. Lais místo své běžné taxy 1.000 drachen, požadovala 10.000 drachen (cca 9.000 EUR). Důvodem byla pomsta za to, že se jeho otec účastnil války, která zpustošila její vlast a ona padla do otroctví. Démosthenes však její služby za tuto cenu odmítl.

Stála modelem sochaři Myrónovi, který do té doby sochal jen atlety a zvířata a kterého tak okouzlila, že ji nabídl všechen svůj majetek, jen když se mu zcela oddá. Lais ho odmítla, protože byl starý. Z malé vystrašené holčičky, kterou malíř Apellés vykoupil z otroctví, se stala poživačná, povýšená a krutá hetéra. Na svou zpupnost však doplatila a zemřela strašlivou smrtí. Zamilovala se do obyčejného muže, přestěhovala se za ním do Thesálie a toužila žít normálním životem, mít rodinu a děti. Její pověst ji však dostihla. Ženy ji nenáviděly, protože jim sváděla muže a připravovala o majetek, a tak ji vylákaly do Afroditina chrámu, tam se na ni vrhly a utloukly ji k smrti.

Lamia mladší byla milenkou makedonského krále Démétria Poliorkéta (336 př. n. l. – 283 př. n. l.). Poliorkétes se svou flotilou 250 lodí dobyl Athény a později Kypr ve slavné námořní bitvě u Salamíny, kdy totálně zničil egyptské loďstvo. Athéňanka Lamia byla jeho válečnou kořistí. Lamia znamenalo „noční přízrak“. Král Poliorkétes uložil dobytým Athénám kontribuci ve výši 250 talentů stříbra a ty daroval Lamii. Lamia nezvládla tak náhlé zbohatnutí a začala se chovat jako orientální vládkyně, čímž si vysloužila od Řeků jen posměch a pohrdání. Zemřela při jedné monstrózní orgii, bylo jí něco přes 40. Athéňané ji nakonec postavili chrám, protože si podrobila dobyvatele a tyrana.

Aspasia byla vysoce vzdělaná a inteligentní žena. Do Athén přišla z Milétu. Založila zde filozofický salón, kde byla nejen hostitelkou, ale také uznávanou řečnicí. Platila za symbol ženství, navštěvovali ji a dvořili se jí Sokrates, Sofoklés, Eurípidés, Feidiás a tehdejší smetánka. Dramatik Aristofanes o ní napsal divadelní hru. Zamiloval se do ní známý athénský státník Perikles (490 př. n. l. – 429 př. n. l). Měla s ním syna, který dostal jméno po otci. Athéňan a milétská žena však v té době nemohli uzavřít platný manželský svazek, proto jejich vztah nebyl uznáván jako manželství a Aspasia byla považována pouze za Periklovu milenku neboli hetéru. Zákon o zákazu uzavírání sňatků athénských mužů s cizinkami paradoxně vydal sám Perikles. Zlí jazykové tvrdili, že Perikles kvůli ní vedl války, a obviňovali Aspasii z vypuknutí Sámovy vzpoury (441 př. n. l.). Po Periklově smrti se Aspasia provdala za Lysikla, obchodníka s dobytkem a Periklova stoupence, s nímž také měla syna.