Kde se vzala, tu se vzala, navštívila mě totální pohroma ve formě úporného nepříjemného svědění, a to na místě pro ženu veskrze nejvíce intimním.
A protože jsem se za svých 53 let života s ničím podobným ještě nikdy nesetkala a naprosto jsem netušila o co jde, tak jsem si na poprvé chybně diagnostikovala počínající zánět močových cest a začala se prolévat urologickým čajem. Jediným výsledkem bylo, že jsem k tomu dostala ještě urputný průjem (netrvám na příčinné souvislosti, mohl to být i pouze náhodný souběh obtíží). Po několika dnech potíže neustoupily, naopak se začaly stupňovat. Zoufale jsem vytáhla domácí lékárnu a začala experimentovat, zkusila jsem všechno možné.
Framykoinová a betadinová mastička nezpůsobily zhola nic, po výplachu vlažným všelékem - výluhem z řepíku lékařského - se mi spíše lehce přitížilo. Asi nejbrutálnější pitomostí, což s odstupem času a s větší informovaností sebekriticky uznávám, bezesporu byla aplikace údajně chladícího gelu na štípance. Po tom jsem vystartovala vzhůru jako Gripen a předvedla ve vzduchu několik slušivých vrutů. Přípravek totiž obsahoval mentol.
Šla jsem se tedy poradit s kamarádem internetem. Ten měl jasno hned , jde o mykózu. Potíží bylo, že většinu doporučovaných prostředků jsem doma neměla a tak jsem vyzkoušela jen tzv. babské rady. Nepomohl bílý jogurt Danone ani Activia s armádou unikátních živých kultur Bifidus Acti Regularis. Svědění sílilo a mě již přivádělo k šílenství. Svědělo to v sedě, ve stoje, v leže, v předklonu , v chůzi, v běhu, prostě furt.
Od svých deseti let jsem nikdy nepocítila tak nutkavou a silnou touhu, sjet několik pater po zábradlí, jako v tuhle chvíli. V domě ale žádné nemáme. Udělala bych cokoliv, snad si tam vetkla i drátěnku, jen aby to konečně přestalo. Ale ovládla jsem se a šla spát s vírou, že na druhý den bude lépe.
Nebylo. Byl pátek a já vyrazila hned v ráno do lékárny. Cestou jsem se modlila , aby za pultem nestál mladý pohledný magistr, kterému bych ve svém věku musela objasňovat charakter svých obtíží. Byla tam naštěstí chápavá mladá žena, která mě okamžitě pochopila a přinesla mi Combipack sadu sestávající z čípků a mastičky. Spěchala jsem domů. Myslím si, že jsem se asi ocitla ve svém dosavadním životě zatím zřejmě nejblíže k pocitu narkomana, který si konečně má za moment dát svou vytouženou dávku. Okamžitě po příchodu jsem si šlehla čípek i mastičku, zavřela jsem oči a čekala. Teď to už přijde a to bude nádhera. Uplynulo několik dlouhých minut a… Nic. To přece není možné, jako smyslů zbavená jsem se opět ponořila do vln internetu.
A našla jsem odpověď. Bohužel velice krutou. Mohou to být i počáteční projevy herpesu , jinak řečeno vaginálního oparu. Tedy velice těžkého, bolestivého, vleklého a obtížně léčitelné onemocnění. Vedle hrůzných historek, které ženy postižené toto diagnózou v internetových diskusích popisovaly, začínalo moje dosavadní svědění vypadat jako prkotina. Jenže to byl jenom začátek , přede mnou byl celý víkend a doslova každou minutou mohlo dojít k zásadnímu zhoršení. Mezitím se den překlopil do své druhé poloviny. Vyrazila jsem, těšně před koncem ordinační doby, ke své gynekoložce a už ve dveřích na ni vychrlila, že mám asi ten strašný Herpes vulgaris. „Jak dlouho vás to svědí?“ zeptala se věcně. Odvětila jsem, že asi tak čtyři dny. „Tak to se nebojte, to opar není, ten v svědí jen pár hodin, maximálně jeden den a pak už jenom strašně bolí. Je to klasická mykóza, nebrala jste v poslední době antibiotika? Něco vám napíšu a za pár dní budete mít pokoj“
Byla to bezbřehá a všeobjímající úleva. Jasně , že jsem měla antibiotika, po nedávné operaci slepého střeva mě jimi přece prolévali celý týden. V lékárně jsem si vyzvedla prášky , bobule, další mastičku a léčivou koupel na intimní hygienu.Cestou domů jsem takřka jásala. Mám jenom mykózu, hurá!
A jaké z toho všeho plyne poučení dámy? Pokud vás něco podobného postihne, začněte tam, kde já skončila, tedy u svého gynekologa. Věřte mi, vím, o čem mluvím!
