zranitelnost

„Člověk prochází přítomností se zavázanýma očima. Smí pouze tušit a hádat, co vlastně žije. Teprve později mu odvážou šátek z očí a on, pohlédnuv na minulost, zjistí co žil a jaký to mělo smysl.“ Milan Kundera

jsem pouze člověk
stvořen z bídné nouze
krvácím
když padám dlouze
pláču
v neutěšitelné touze
krvácím
když vracím se ke vzpomínkám
umírám
sám usínám
(ne)žiji
můj život je samoty prám
krvácím
ve snaze uvěřit
tonu
vždy, když chci odejít
toužím
na ostrově snů navždy žít
jsem pouze člověk
slabý, zranitelný, občas zlý
chybuji
málokdo však ví
že nechci
nemůžu za to však prý