něco jako prázdno

Netoužíme po věčnosti, ale nechceme se dočkat chvíle, kdy naše činy a věci náhle úplně ztratí smysl. V takové chvíli se ukáže prázdnota, jež nás obklopuje..  

jako v modré mlze kráčím
myšlenkám svým unikám
provinilost smutně tlačím
jako polorozbořený chrám
jako do ticha se beze slov Boha ptám
sama se sebou si povídám
a ozvěna je mého světa pán
jako tehdy poprvé, už tolikrát
jako včera, tak i dnes vzpomínám
a slzy tečou, tvářemi je podpírám
pálí jako oheň, bolí jako ďas
ty umíráš a já vím, co znamená být sám
jako ta lež, která roste do nebes
tak smutek můj se snaží kvést
a já zalévám jej jako pes
jež označil si místo a vytyčil mez
jako nádech do prázdna poslední
ze všech sil se přežít pokusí
i když duše nechápající naprázdno dí
poslední pokus ze sebe vypustí
jako strach, jež je vždy o krok vzad
držím se zuby nehty špatných rad
a pláču, že jsem sama sobě vrah
který se nikdy neměl doopravdy rád
jako pocit studu a šepot svědomí
zříkám se sama sebe se vší ctí
kdo zná mne, ví že nic necítím
ani nechci, nemám na to žádných sil