kráčeti podzimem

Nikdy jsem nebyla opravdu šílená, kromě případů, kdy bylo mé srdce dotčeno. V tu chvíli bych dokázala cokoliv..

nebe plné hvězd

zářící víc než Tvoje oči

a ticho plné nevyřčených vět

na oko hrnek kafe a v něm whiskey

smích, vztek, slzy

svět se točí

Ty a Já v něm

občas mám chuť skočit

jen tak zakřičet

tančit, i když říkám "tančit"

nenávidět

zároveň milovat jakýkoliv okamžik

"zpívat" v dešti

chtít umírat a naposled dnes žít

oka mžik

učinit rozhodnutí, později ho změnit

pro barvu podzimu nadchnout se

roztáhnout ruce, zatočit se mezi červenožlutým listím

uklonit se, pak kroutit hlavou

"nenávidím to", vždyť víš

smíchem přejdu chvíli trapnou

toužím žít ze vzpomínek úsměv tvořících

krást Ti teplo, obejmout Tě, navždy odejít

podívej

mé oči pohasínají

snažím se Ti říct

navzdory usměji se jako ticho před bouří

vlají mi vlasy, ostříhám je asi

chtěla bych Ti toho tolik říct

prší

nasadím brýle, pod masku melancholie podtón do ztracena dám si

s panem eS chytneme se za ruce

šlape mi po stínu mém

bolí to, vždycky mi vyšel vstříc

nesměle usměji se, vydám bolestivý stén

poděkuji, rozloučím se, pro dnešek mi stačí

jedna rána do srdce, jedna mezi oči

kdo vlastně jsem

co chci

nemám sakra ponětí!

chci všechno, chci víc

prosím za prominutí

polepším se

pardon, zase samé lži

mám svoje vrtochy

zbožňuji je

nikdy se nezměním