že jsme byli šťastni, pochopíme až když se nám stane nějaké neštěstí. Hodnotu a důležitost zdraví objevíme, až když onemocníme. My dovedeme buď po štěstí toužit, anebo na ně vzpomínat
Tvoje oči mluví
i když ústa mermomocí zamykáš
dívají se na mne hloubkou svou
šeptají, ba ne, přímo křičí
kdy to skončí se mne ptáš
vidím slzy jizev, které skrýváš pod látkou
odpovídám "brzy", žiji pohádkou
jsi ve své slabosti tak silná
ač je Tvé tělo ohlodaný chrám
já uctívám jej s bázní
naše přítomnost je zašedlá
vždyť víš, jednoho dne taky okorám
už tonu, trpím žízní
a dá-li Bůh, červi pohltí mne dřív než Tebe tma
když jsem sama, představuji si, že mne objímáš
pláču štěstím, a světe div se, nikdy nepláču
jsem uvnitř mrtva, však ve vzpomínkách ožívám
hladíš mne po vlasech, při tom se usmíváš
dnes už nikdy navždy nevstanu
ach, pro tento okamžik jsem byla stvořená
vždyť víš, nejsem zlá..
předrahý středobode mého světa, života
ten můj pohlazením prosím vysaj
teprve procitnu, až Ty od srdce usměješ se
cítím Tvůj strach, není to maska ni hra
možná se Ti zdá, že jsi sám
mýlíš se!
já s Tebou pro Tvé slzy umírám
kráčíme ruku v ruce
srdce v srdci jdem
neboj se, jsem s Tebou navždy
Tvá společnost je sladká, má chutná zatrpkle
když Ty umřeš, slibuji, že spolu odejdem
duše v duši
jen Ty, já, vzpomínky a prasklé struny
"zůstaň", volám do ticha
pláču, zároveň se usmívám
smutek je komických pocitů předehra
láska je pasé, má láska je tma
mé srdce tichem puká
je znaveno
navždy usíná
