diktafon

a na obloze zase sluncezase?ach pane Bože nepřes mříže jen tak lehcevykukuje tichounceopatrně nesměledo očí mi lže

cožpak můžeš býti šťasten
můžeš?
když zpoza stromů
rodí se zas a znova
ten samý monotónní den
snad to není ani pravda
kéž by pouhý sen
pak sen se stane noční můrou
stane?
ta odletí, tím pádem zemře
ten okamžik, ta chvíle její existence
a jako by tu ani nebyl
se sluncem na noc odejde
do hlavy mojí, kde v touhu změní se
touhu nejtajnější, kterou neřekneš
neřekneš?
ne, neboť bál by ses
že zemře jako slovo
co vyslovili, a pak už víckrát ne
a tobě nezbude než doufat
že opět zjeví se