Čas od času veřejnost pobouří napadení záchranářů. Vždycky patřím mezi rozhořčené. Ovšem ten saniťák co vezl moji babičku do nemocnice má kliku, že mě nepotkal. Mohli jsme mít pěkný šot ve zprávách na Nově.
Povolání záchranářů a sanitních posádek si nesmírně vážím. Nikdy jsem nechápal, proč by měl někdo napadat lidi, kteří mu přijeli na pomoc. Když už máte malér a stane se vám nějaký úraz nebo vás postihne jiný závažný zdravotní problém tak jste rádi, že někdo přispěchá na pomoc. Jenže je to práce jako každá jiná a dělají ji jenom lidé. I nadále pevně věřím, že 99,9% jsou spolehlivý profesionálové a je škoda, že se občas najde ojedinělý ksindl, který jim kazí dobrou pověst.
Moje babička má už skoro devadesát, nemůže se moc pohybovat a každý den spolyká hromady léků na všechny možné neduhy. Právě v množství léků byl tentokrát zakopaný pes. Některé léky se holt s jinými nesnesou, a místo aby pomáhaly, tak potichu zabíjí. Babička byla u několika specialistů z různých oborů a každý ji napsal nějaký ten lék prakticky bez ověření dalších užívaných léků. Možná doktorům křivdím a na další léky se ptaly. Možnost, že babička už ztratila o užívaných lécích přehled je v jejím věku vysoká. Pojďme ovšem k události, která mi uvedla krev do varu. Babičce se k večeru udělalo velmi nevolno a díky tomu, že bydlí v pečovatelském domě, byl brzy po ruce i praktický lékař, který se o zdejší obyvatele pravidelně stará. Nejdosažitelnějším příbuzným byla v dané chvíli moje sestra, která byla u babičky během několika minut. Lékař zkonstatoval, že babička umírá a musí nutně do nemocnice. Prozatím naprosto běžná rutina. Sestra přivolala sanitku a vydala se doprovodit babičku do nemocnice. Nemusím jistě zmiňovat, že šlo o život, tedy i o čas. K velkému překvapení sanitka zastavila na parkovišti nákupního centra a při pohledu z okýnka sanitky už sestra jen zahlédla řidiče mířícího do obchodu. Byl pryč zhruba dvacet minut, a když sestra poněkud v extázi protestovala proti podobnému jednání, dočkala se naprosto šokující odpovědi. Saniťák ji sdělil, že o nic nejde. Z dispečinku, který ho vyslal k výjezdu, mu prý řekli, že nemusí spěchat, protože pacient prý stejně umře. Takže nechápe, proč by měl spěchat, když si musí koupit svačinu.
Co k tomu dodat. V nemocnici dali babičku do pořádku a po vysazení některých léků už je zase čiperka. O příhodě jsem se dověděl až druhý den a to byla zřejmě saniťákova klika, protože být u toho těžko bych se ovládnul. Jak říkám mohli jsme být večer za hvězdy na Nově. Všem doktorům, zdravotníků, záchranářům i sestřičkám ze srdce děkuji za jejich obětavou práci a mrzí mě, že se občas mezi nimi vyskytne takové cynické hovado.
