Malá sonda do stavu svobody projevu českého člověka. Advokát, který hájí práva klienta všemi dostupnými legálními prostředky i za cenu vlastního popotahování si zaslouží spíše obdiv než opovržení. Takových advokátů zase tolik není.
Doba kdy byl občan perzekuován za svůj projev, údajně skončila v listopadu 89. Dnes by si teoreticky každý mohl hlásat cokoliv ho napadne beze strachu, že svá slova zaplatí sankcí od státního aparátu. Včera proběhla vášnivá reakce na adresu advokáta, který si dovolil zpochybnit znalce kvůli údajnému židovskému původu. Zvedla se vlna odporu ve všech patrech občanské hierarchie. Teoreticky si představme, že by v souvislosti se střelbou v Tanvaldu byl jako znalec přizván Rom. Máte pocit, že za takové situace by byl posudek nestranný? Asi ne. Ze sebeobrany by byla rázem vražda jako vyšitá. Pokud by potencionální advokát Tanvaldského střelce nenamítnul v mém imaginárním procesu soudu podjatost svědka kvůli jeho původu, asi by si nezasloužil být advokátem. Advokát, který hájí práva klienta všemi dostupnými legálními prostředky i za cenu vlastního popotahování si zaslouží spíše obdiv než opovržení. Takových advokátů zase tolik není.
Nehodlám se tady zastávat holých lebek. Nemám je rád a jejich názory jdou mimo mě. Spíše mě zaujala jiná věc. Přečetl jsem si ze zvědavosti, co vlastně ta dotčená dáma přednesla za projev, který ji dovedl až do soudní síně a vyjádření znalce k tomuto projevu. Začínám se trochu bát, jak je to doopravdy s nezávislostí soudů a s prosazováním práva v České republice. Informace, že pronesená slova v kontextu se situací, ve kterých byla pronesena, znamenají v podstatě něco úplně jiného a proto je třeba proti nositeli názoru zakročit, mě důvěrou v soudní systém nenaplňují. Před časem byl skandál s alpskou protěží ve znaku nějakých ekologů s odkazem na používání této byliny ve znaku nějakých nácků. Taky se objevil transparent s nápisem „Evropo povstaň“, který byl snad taky někde zneužit nacisty. V historii bylo zneužito už tolik věcí, že bychom dnes museli před použitím čehokoliv dlouze hledat v archivech, aby nás snad někdo neobvinil z propagace nějaké nekalosti. Existuje společenská nebo politická objednávka na vymícení pravicového extremismu? Fajn, má to svoje historické opodstatnění. Nikdo s kapkou soudnosti si jistě nepřeje návrat k plynovým komorám pro „nečisté rasy“.
Buďme ovšem důslední a se stejnou vehemencí potlačujme i projevy komunismu. Svastiky nikde na omítkách budov a zapomenutých pomnících nenajdete. Srpů a kladiv najdeme dost. Nebyla snad komunistická ideologie stejně zvrácená? Jsem alergický na slova soudců, ve kterých slyším, že to sice dotyčný neřekl, ale myslel to tak. Nebo že to dotyčný nespáchal, ale mohl. Pod taktovkou těchto domněnek se u nás trestají lidé. Velmi rád bych viděl stejnou razanci soudu i v případě Vojtěcha Filipa za text kondolence Kimovi. Z mého pohledu je to mnohem závažnější než projev zmíněné ženy v Janově. Možná se ovšem Filip jen nechal unést atmosférou smutku nad ztrátou milovaného vůdce, za kterého plakali i medvědi stojící podél cest. Pro společnost je extremismus bezpochyby nebezpečný, ale musíme k němu přistupovat na všech frontách stejně. Nemůžeme dost dobře jeden tolerovat a druhý potlačovat i za cenu vykonstruovaných skutečností. Svoboda znamená i to, že budeme za svá svobodná rozhodnutí nést následky, ale neznamená to, že někdo bude svobodně překrucovat skutečnosti a přikládat jim význam úplně jiný než sám autor.
