Tak tohle je konec
Jako byste měli v ústech žárovku a mozek nebyl schopen vyslat informaci, jak otevřít ústa ze strachu, aby jste je jen o malý kousek nezavřeli. Absolutní, totální křeč.
Jen o kousek zpátky. Nohy jsou však přilepené a ne a ne se pohnout.
„Proč jsi tady?“ ptá se a natahuje svou ruku směrem ke mně.
„Abych skočil,“ odpovídám.
„Nebaví tě život?“
Hloupá otázka, ale chápu, že něco říct musí. Je tu přece od toho aby mě zachránil.
„No, asi ne,“ ještě hloupější odpověď.
Rozhlížím se kolem sebe. Dav čumilů se zase o něco rozrostl. V některých tvářích se zračí zděšení, jiné se zase pobaveně usmívají. Z davu se občas ozve tiché zachichotání. Kde se v lidech bere tolik cynizmu?
Vidím, jak přijíždí další auto a zastavuje.
„Sebevrah,“ ozalo se z úst dívky, která vystoupila z auta a rozeběhla se směrek k davu ostatních. Dveře u auta zůstávají otevřené a z jeho útrob se line starý dobrý flák „... troubit na trumpety by se nám líbilo...“
Cítím, jak mi krev buší do spánků, jak sekce hluchých tympanistů. Proč jsem se dostal až sem? Co mě sem dohnalo?
„Nadechni se a hlavně klid,“ slyším jeho hlas. Otáčím hlavu a dívám se na jeho nataženou ruku. Musí vidět, že jej v duchu žádám o pomoc.
„Teď udělej jen krůček ke mně,“ kývne hlavou a ruku má stále nataženou.
Kdyby to jen šlo. Snažím se přemluvit nohy, aby se pohnuly. Marně. Kolena nabírají lehké vibráto, ale chodila zůstávají přilepená k římse. Mám pocit, že jakýkoliv můj pokus o sebemenší pohyb skončí fiaskem.
Zhluboka vydechuji a snažím se uklidnit. „Ještě není pozdě. Ještě můžeš žít,“ opakuje hlas v mé hlavě.
Někdy jsme prostě v prdeli. Myslíme si, že svět už není místo ve kterém bychom vydrželi. Jenže vydržet musíme hlavně sami se sebou. Není to kvůli světu. Je to kvůli nám samým. Někdy je dost těžké žít sám se sebou, zvláště pokud máte nějakou sebereflexi. Nejde o to „přežít“. Ale žít tak, abyste mohli být na konci se svým životem spokojení.
„Stačí jen malý krůček,“ naléhá můj zachránce.
Kdybych jen mohl vrátit čas. Kdybych si všechno rozmyslel lépe. Nemuselo to takhle dopadnout. Sekce tympanistů rozjela další sólo. Kontroluji kolena, opět zhluboka oddechuji a odhodlávám se. Posouvám se o pár centimetrů, směrem k natažené ruce toho vousatého chlapíka, který trpělivě vyčkává na okraji římsy.
„Ještě kousek,“ pobízí mě.
„Jo, to se snadno řekne,“ posouvám chodidla o další centimetr a půl a zavírám oči. Snad čekám, že až je znovu otevřu, bude už konečně po všem.
„Cvak!“ pronikavý zvuk mě donutil oči znovu otevřít. Tympanisté přestali. Najednou je úplné ticho. Něco se změnilo. Otáčím hlavu a vidím, že můj zachránce již nenatahuje svou ruku. Sice se stále usmívá, ale dělá krok zpět. Zrada? Skláním hlavu směrem dolů. Pohledem přelétnu propast, která se pode mnou otevírá a nechám jej spočinout na svých lýtkách. Tady to je! To je ta zrada!
Karabina, kterou můj zachránce držel celou dobu v natažené ruce je nyní připoutána k úvazku nad mými kotníky.
„Pět! Čtyři! Tři! Dva! Jedna! Džamp!“
Kolena se jen lehce zhoupla a má chodila opustila římsu mostu. Volný pád, chvilkové přetížení a následný pocit stavu beztíže. Nával adrenalinu, euforie a štěstí. Tak s tímhle můžu žít!
Miroslav Endyš
Trbant McQueen
Auuu, dopr..." "Jsi moc velký," zubí se na mě Láma. "To auto je malý!" oponuji se zaťatými zuby a hladím si koleno, kterým jsem naboural do orezlé palubní desky. "Tady je to dobrá velikost."
Miroslav Endyš
Časy a vzdálenosti
"Jak daleko ještě?" Jsem si jist, že touha slyšet co nejnižší číslo je v mém hlase patrna. "Tak tři, nebo čtyři."
Miroslav Endyš
Dialog v podkroví světa
Tsering: "Proč sem lezeš?" Já: "Abych mohl slézt zase dolů." Tsering: "No tak to přece nemusíš lézt sem nahoru a můžeš rovnou zůstat dole."
Miroslav Endyš
Zakážou nám dejchat
"Jsi policajt?" zeptal se a ruku s půlkou rohlíku schovával za záda. "Ne, nejsem," usmál jsem se a v duchu jsem si představil sám sebe jako strážce zákona. Usmál jsem se ještě víc.
Miroslav Endyš
Když si chlapi rozumí
Nádhera. Jen málo co se vyrovná pohledu na slunce, které zapadá za hřebeny himalájských velikánů. Poslední paprsky dne, které se prodírají skrz mraky vypadají jako žhavé louče a vy máte pocit, že se jich můžete dotknout.
Další články autora |
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Vlak po nárazu do stromu vrátil na koleje jeřáb, zvedal 21tunový kolos
Uzavírka trati u Plesné na Chebsku, kde ve čtvrtek vykolejil osobní vlak, skočila v pátek kolem...
Škody po požáru v Mionší jsou jen minimální, prales podle hasičů někdo zapálil
Hasičští experti se vrátili do terénu, aby vyšetřovali příčinu požáru v pralese Mionší v Dolní...
Musíme to řešit rychle, říká Válek. TOP 09 má po konci Tuleji čtyři možnosti
Hledá se nový ministr. Zn.: Rychle. Takový inzerát by si teď mohla dát vládní TOP 09 poté, co...
V Berlíně hoří výrobní hala firmy produkující zbraně poskytnuté Ukrajině
Hasiči na jihozápadě Berlína likvidují rozsáhlý požár výrobní haly, ve které jsou uskladněny...
Prodej bytu 1+kk, 49 m2, Žarošice
Žarošice, okres Hodonín
3 895 000 Kč
- Počet článků 29
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1476x