Vražedná galantnost
Mnohé zoufalé pokusy se vyskytly. Jejich výsledek byl naprosto tragický. Chtěl-li jsem např. podržet dámě svého srdce dveře u samoobsluhy, vyrazila si o ně málem zuby. To nemluvím o pomáhání z kabátu v restauraci, při kterém jsem jí málem uškrtil na šátku, jež se tam, mrška, najednou připletl, atp.
Zanechal jsem tedy těchto nebezpečných pokusů, ve snaze vyhnout se stíhání pro ublížení na zdraví a vydal jsem se na cesty jiné. Cesty po Evropě.
Jedna z prvních vedla na tehdy ještě krásné pobřeží Jugoslávie, na ostrov Brač kam jsem se vydal s kamarády a s přáteli z práce. Krásné prostředí a jižní slunce rozehřálo vlažné srdce středoevropana natolik, že touha po dívčím objetí na sebe nenechala dlouho čekat. Dostavila se dokonce dříve než by si kdo pomyslel. Marně jsem se jí snažil zapíjet s přáteli dobrým koňakem, nebo s holandskými cestovateli v nedalekém baru dobrým pivem.
Svoji ,,oběť" jsem měl vyhlédnutu už asi 4 dny a zatím jsem o tom takticky pomlčel. Chodila každý večer tančít do naší zahradní restaurace ještě se skupinou dalších dívek, od kterých se nápadně odlišovala svoji vysokou postavou a blond vlasy, což je v této zeměpisné šířce neobvyklé. S muzikanty, kteří hráli k tanci jsme se dobře poznali. Byli to borci ve stejné věkové kategorii a každý z nás přece také toužil založit rockovou kapelu, takže bylo stále o čem povídat. Jednoho večera jsme to ale nějak ,,přepískli“ a já vyšel s barvou ven: ,,To je kost,có", prohlásil jsem a ukázal na blondýnu se snědou tváří. Tato věta ale neměla být vyslovena. Prořízla houstnoucí atmosféru a jako šíp se zapíchla do vosího hnízda mých známých. Ti mě okamžitě začali hecovat, ať jdu pro ní tancovat. ,,Ne to néé!!" To já jen tak říkal ze srandy." Snažil jsem se setřást tento pro mě děsivý úkon. Okamžitě mě označili za sraba. Navíc tam byli převážně s manželkami a tak si takové dobrodružství nemohli dovolit. ,,Jseš srab!!", hulákaly na mě už i ženy mých kamarádů. Marně jsem namítal, že oni by zase nedovedli sjet jez bokem, sjet po zadku divoké peřeje, zatím co se kanoe už dávno roztříštila o skaliska, postavit motocykl na ,,zadní“ nebo sjet na běžkách schody. Prostě jsem byl titulován a basta!
Tohle si přece člověk, který je zvyklý odolávat deštům irské Gallwaye nemůže nechat v žádném případě líbit.
,,Jdu na to“, prohlásil jsem, mocně si přitom přihnuv z láhve ,,Rakije.“ Přátelé ztuhli a koukali jak na ,,Ein Kessel Buntes“ jak jsem se pohnul směrem k mé vyvolené. Dělily jí ode mě 2 řady stolů a 4 řady kaktusů a různých pichlavých rostlin. A já si to k ní namířil tou nejkratší cestou, mezi stoly a přes kaktusy. Seděla tam, živě se bavíc se svými kolegyněmi. Neměla ani potuchy o své nejbližší budoucnosti. Překročil jsem poslední řadu kaktusů a ocitl se asi 2 metry od svého idolu, když tu pojednou cítím, že mě cosi stahuje zpět a navíc stahuje i kalhoty. ,,Sakra, že by jiná!" Ale ne, to jen jeden neposedný kaktus se zřejmě chtěl vydat se mnou za dobrodružstvím a zachytil se za mé plandavé kraťasy. Ve chvíli, kdy jsem si toho všimnul, opustil dokonce ještě svůj truhlík. Dal jsem hned vše do pořádku s pocitem ,,nikdo nic neviděl“ a jedním elegantním skokem nosorožce jsem se ocitl za zády své nic netušící oběti. Naklonil jsem se a řekl obligátní formuli. ,,Smím prosit“ zaznělo bohužel zrovna ve chvíli, kdy dívka nesla k ústům číši červeného vína. Ta, po pronesení tohoto signálu mým mocným basbarytonem až jí vlály vlasy, se lekla natolik, že nadskočila a obsah sklenice vychrstla na své krásné šaty.
Rázem jsem zcepeněl a nastalo hrobové ticho. Pouze v mé mysli , jinak od našeho stolu a od většiny dalších se ozýval huronský řev. Kapela hrála tuš. To za ten kaktus, který nikdo neviděl. Ze sraba byla rázem hvězda večera, či celého zájezdu, možná i dalmatského pobřeží. Ale kdybych se v tu chvíli mohl propadnout do země, dal bych za to klidně vše, co jsem tehdy vlastnil. Každý si ale musí vypít svůj kalich hořkosti až do dna. Ta dívka ted navíc měla jeho obsah na svých šatech.
Její reakce však byla zcela šokující. Řekla klidně,,moment“ a zmizela. Než jsem se stačil vzpamatovat, byla zpět ve zcela jiných šatech a pokynula, že se půjde tancovat. A tak jsme tančili krásně asi 2 hodiny a i když to neumím, tak jsem se najednou vznášel nad parketem lehce jako nafukovací slon. Snad i zásluhou četných ,,panáků“, které mi pozorní přátelé mezitím připravili pro mě i mojí novou kamarádku, aby tím snad trochu také vyžehlili toho sraba, což se jim ale nepovedlo. Já mezi tím otřepal své chabé znalosti angličtiny a ruštiny a došlo i na konverzaci. Kolem půlnoci se dívka rozloučila. Říkala ještě něco o zítřku a osmé hodině večer - prostě jazyková bariéra.
Druhý den kolem osmé jsem se šel projít do přístavu a posilnit se s Hoianďany. Když jsem přišel na náš parket, řekl mi kapelník, že mě sháněla ,,lepa děvojka". Byl to totiž poslední večer,kdy jsem jí mohl vidět. Brzy ráno odjížděly a tak odcházela již dříve. To já ovšem netušil.
P.S.
Čekali jste: ,,a jestli nezemřeli......." Tůůůůůhle!!
Už nikdy jsem jí neviděl. Vím jen to, že pocházela z Bosny a Hercegoviny, kde půl roku na to vypukla strašná válka. Ještě dnes se stydím za to, co jí můj ,,volnější"přístup k věci mohl způsobit a raději jsem se polepšil.
Tento příběh je opravdu pravdivý.
Roman Enders
Koňopeč a revize hospodské kuchyně
Běžná víkendová akce fyzicky stárnoucí, avšak psychicky stále pošetilejší party, kde "průvodní jevy" pomalu začínají převažovat nad hlavním programem akce.
Roman Enders
Doma s Covidem: Jak jsem potěšil Francouze.
Tak už mě ta potvora dohnala taky. Čtrnáct dní v izolaci, už nevim, jak bych ležel, celý spodek vyřazenej. Rozhodně žádná hitparáda. Netflix ani Oliheň mě neláká. Lidi se po tom sháněj houfně a to je samo o sobě "známka punku"
Roman Enders
Snad se jen odstěhovali...
Nejen dlouhé podzimní večery, ale i příspěvek kolegy blogera Davida Vlka na jeho fb profilu mě inspirovaly k napsání této úvahy. David se zde zmiňuje o třídním srazu, kam již nemohl dorazit jeden z jeho nejlepších kamarádů.
Roman Enders
Tyrolské prozření
Rakousko je země jak zahrada u zámku z kreslené pohádky. Vcelku pozitivní dojem, ale i tak relativní. Z mého pohledu je to země nelidsky, nechutně, až sterilně čistá.
Roman Enders
Jolka
Mnozí znají ještě ze školní ruštiny. Tam nás učili, že jolka je prostě jedlička. Z dnešních encyklopedických serverů se dovíme, že jolka je ruská novoroční slavnost, spojená se stromkem.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
NATO by Rusy porazilo, Putin má jedinou naději, řekl polský ministr zahraničí
Rusko by se mělo bát Severoatlantické aliance, protože ho v případě střetu s ní čeká „nevyhnutelná...
Dvacet let dotací z EU. Přinesly zločiny, ale i vlaky, techniku a splavné řeky
Premium Lázně, které nevznikly a je z nich night club nebo zdvihací most, který se nikdy nezdvihl. Česko...
Rus má imperialistické myšlenky. Ukrajinou nekončí, říká velitel v Donbasu
Premium Doněcká oblast (od zpravodajů iDNES.cz) Vymlácená okna, ale i celé domy srovnané se zemí. Tak vypadá Doněck a celý průmyslový Donbas....
Zelenskyj odvolal šéfa kybernetické špionáže kvůli skandálu s bytem manželky
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj odvolal šéfa kybernetického oddělení tajné služby SBU...
V Břeclavi na chlapce spadla branka, na následky zranění zemřel
V Břeclavi ve středu v podvečer po úrazu na hřišti zemřel dvanáctiletý chlapec. Policie okolnosti...