Střípky ze života tiráka ( 3.): divadlo pod palbou
Ono je to spíš takové "psycho - divadlo", jak říkám. Moc toho na scéně nenamluví, spíš různé zvuky, skřeky a nápěvy a úžasné, téměř artistické výkony. Jejich hlavní kulisou je plechová maringotka, kterou jako moderní artisté už netahají za koňmi, ale vozí ji rozebranou na korbě náklaďáku po celé Evropě, zatímco s jinou, skladnější scénou, sestávající ze starého křesla a umyvadla dokonce létají po celém světě kde je milují a kde taky posbírali exotickou část osazenstva, zatímco u nás o nich téměř nikdo neví.
Tímto se navíc bezděky postarali o pracovní místo pro jednoho šílence a splnili mu dětský sen o ježdění kamionem.
Tentokrát to máme: stará dobrá Ljubljana a scéna "Stara elektrarna" a odtud mažeme rovnou do Skopje. Ona je to taky Jugoslavie, ale.... Díky pošetilosti mocných se nám rozdrobila na řadu různě velikých střepů různých odstínů. Pojedeme taky přes Srbsko. A sakra! To je prý ta nejvíc zlá země. Člověku, denně poslouchajícímu rádio to uplně hučí v hlavě. Navíc nějaké barevné karnety a proclívat...! Ježišikriste, vždyť já začal jezdit až po vstupu do EU právě, abych se tomuto vyhnul!
Ale což! Jdu samozřejmě do toho. Barevné karnety vypadaj tak roztomile! A což teprve to Srbsko, to je výzva ne!
Pokud tam pojedete, možná zapomenete na smíšené pocity stejně rychle jako já. Příjemnější celníky jsem snad nepotkal. A slouží tam i ženy a velice sympatické. Připadal jsem si občas jak v péči mých oblíbených "kuchyňských Božek."
Průjezd obávaným Srbskem tedy až nudně v pohodě. Na závěr vlídná a sebevědomá Makedonie mě přijala úsměvy tří děvčat, jež rozdávaly lákací materiál zajímavostí na křídovém papíře...
Pohodlná dálnice jižanskou savanou, v dopoledním oparu se na screenu předního skla vykreslí kopec Vodno s "Křížem Milénia", největším to křížem na světě.
O pár minut později projíždím ulicemi města, které už není klasická "Jugoška". Vypadá to spíš na směsici Londýna a Levanty. Londýn zde zastupují "double deckery" a Blízký východ nezměrný chaos v ulicích, tržiště, "pižďuši" s dvoukolovými kárami, proplétající se zdatně v hustém provozu. Parkuje se ale všude, kde je místo. Prostě "Město snů."
Couvám k bělostné avantgardní budově Národní Opery, právě dostavěné, což dokazuje velký nepořádek ze zbytků materiálu a obalů, ve kterých si budova hoví. Z rampy už na mě mávají kluci z divadla, večer zde mají první představení.
"Tak tys to vopravdu projel?!" Zdraví mě udiveně Pavel, jeden z performerů. Jo, tak oni mi nevěřili, říkám si v duchu. Tak to si je večer u piva vychutnám!
Rychle vyložíme a jdou stavět scénu a zkoušet na večerní představení. Jedu se ubytovat a vydávám se na průzkum města. Skopje je pulsující město velikosti asi naší Plzně, plné mladých, veselých a sebevědomých lidí. Však na ně odevšad dohlíží sochy Alexandra Makedonského a jsou pod ochranou největšího Kříže Tisíciletí, viditelného snad odevšad. Navíc všude příjemné hospůdky s pivem "Skopsko" a miniaturní kantýnky tak pro pět lidí s úžasnými "čevapi." Skopje se hned také stalo inspirací a výchozím bodem pro naši pozdější expedici, kterou jsem nazval "po afrických zemích Evropy."
Večer se na "Farmu" přišla podívat snad celá země. Ti z města v tmavých oblecích, ti z venkova ve "svátečních" teplácích se čtyřmi(!) pruhy.
Po představení v zahrádce před hotelem bylo co slavit. "Skopsko" teklo proudem a Pavel z divadla si vzpomněl na své předešlé pochyby: "Tak jaká byla cesta", zeptal se a všichni ztichli a začali dychtivě naslouchat.
"No, tak do Bělehradu dobrý", povídám nezaujatě a všichni mi visí na rtech. "V Bělehradě je furt rozbombardovanej most, tak po improvizovanym vobchvatu to byl asi hodinu vopruz a pak až do Niše nuda.
"A dál..!" vydechl někdo u stolu.
"No, kus za Niší se začali vostřelovat přes dálnici bosenský Srbové s kosovskejma Albáncema a vobčas to, mám pocit, vzadu plesklo do plachty. Možná budete mít děravou maringotku. Jo a aby toho nebylo málo, tak to zezhora začalo plošně bombardovat NATO."
Všichni seděli, jak zařezaní, u některých se objevil stín úsměvu. Napil jsem se a pokračoval:
"Pro ty hochy nebyl problém si splíst můj šedej náklaďák s vojenskym transportem a tak to začali sypat a vobčas trefili dálnici. Gejzír asfaltu a jáma jak na mamuta. Kličkoval sem mezi tim, jak zajíc(názorně jsem to předváděl), zastavit by byla hotová sebevražda. Přestali až u makedonskejch hranic. No a tak sem vám to nakonec dovez. Show must go on!!"
Vtom se jeden z herců vymrštil ze židle, až rozstříkl pivo, že paní produkční, sedící naproti stačila tak tak zvednout noťas a pivo se bezpečně vsáklo do její sukně a zařval na celou hospodu:
"Ty vole fakt, jó?!!!"
Všichni ostatní na chvíli zcepeněli a pak vybuchli v mocný smích a když zmlkli, tak produkční k tomu dodala:
"Já sem vám vdycky říkala, že je to dušička."
A byl jsem "umístěn."
Léta nezařaditelné se rázem stalo jasně zařazeným. Divadelníci dělí lidí jednoduše na "dušičky" a "ty ostatní"(nechutné realisty a pragmatiky) Tím jsem byl konečně z té pragmatické položky "řidič" zařazen i díky svému "divadelnímu" výstupu.
Ze Skopje jsem odjížděl pln dojmů a navíc posílen vírou v sounáležitost s něčím nevšedním. To mi pomohlo se vypořádat s další taškařicí.(pokračování)
články na podobné téma v mém blogu v rubrice "Od volantu"
Roman Enders
Nová hračka - návod se ale nikomu číst nechce:)
Přímá volba prezidenta je v rukou lidu nový nástroj, se kterým ještě neumí zacházet. Soudě podle emocí a debat, či spíše hádek na internetu.
Roman Enders
Ještě jsem nebyl in a už jsem retro.
Taky se vám stává, že slyšíte v radiu písničku a říkáte si: "tak to je přesně o mě!" Máme tady zimní slunovrat a to je den, od kterého bude jenom líp, neb se k nám Slunce navrací.
Roman Enders
Check republic
S oblibou si děláme legraci z cizinců, kteří naši zemi přiřazují k Jugoslavii, Rusku, Maďarsku, Rakousku, či si nás pletou s Čečnou a podobně.
Roman Enders
Zpoždění deset dnů? S ČD žádný problém!
Vlakem jezdím zcela vyjímečně a spíše ze srandy - a o tu není na našich drahách opravdu nouze. Někdy je toho, věřte mi, opravdu příliš i na mě.
Roman Enders
Něco o válce...
Téma, které dneska nepřekvapí. Možná v mém podání. V dětství jsem často pobýval o víkendech u prarodičů. Ti chodili brzo spát, ale ještě, než usnuli, se dlouho v posteli bavili většinou o válce...
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Nová odhalení z fakulty: studenti viděli vraha dřív, policie byla v budově víckrát
Premium Masový vrah David K., který v prosinci při střelbě na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v...
Na důchodce zaklekli, chalífát neřeší. Němce děsí mdlé reakce jejich politiků
Premium Snímky stovek radikálních islamistů demonstrujících v ulicích severoněmeckého Hamburku, kteří...
Na jednání o míru nepřijdeme, vzkázali Rusové. Švýcaři je ani nezvali
Švýcarsko iniciuje vlastní mírovou konferenci o Ukrajině. S pozváním Ruska na setkání, které se má...
Pavel zkritizoval všechny. Nefér jsou Babišova slova i kampaň SPOLU, míní
Kampaň, která dělá z hnutí ANO zastánce ruských zájmů, je podle prezidenta Petra Pavla stejně nefér...