V Dubaji je všechno možné - novoroční ohňostroj "konkuroval" ničivému požáru

Nedávno jsem se kochala výhledem z vyhlídkové plošiny nejvyšší budovy světa Burdž Chalífa. Pod sebou jsem měla jako stavebnici z lega "mrňavé" mrakodrapy Dubaje. Mezi nimi byl i hotel Adress Downtown včera zničený požárem.

Burdž Chalífa

"Tady se bude konat největší ohňostroj, jaký kdy Dubaj zažila," vyprávěl mi na počátku prosince Fisal El Bayoumy, obchodní ředitel hotelu Armani, který zabírá 37 spodních pater nejvyšší budova světa a je zároveň prvním hotelem Armani na světě vůbec. (Ten milánský vznikl až po něm.)

"Máme na novoroční oslavy úplně obsazeno," líčil a vysvětloval, že na Silvestra se z bezpečnostních důvodů právě kvůli ohňostroji musí lidé rozhodnout, zda zůstanou v hotelu nebo půjdou ven. "Celá budova Burdž Chalifa, včetně hotelu Armani, se přesně v poledne uzavře a nikdo už nesmí dovnitř. Hosté se mohou vrátit až po půlnočním ohňostroji. Bude tu přes 1,5 tuny zábavní pyrotechniky, proto ta tvrdá bezpečnostní opatření."

Burž Chalifa má celkem 189 pater a s anténou měří 828 m. Od roku 2010 je nejvyšší budou světa a nese jméno po prezidentovi Spojených arabských emirátů, vládci sousedního Abú Zabí. Náklady na pětiletou výstavbu dosáhly 1,5 miliardy USD, což je zhruba 27,4 miliardy korun (pro srovnání  tunel Blanka stál 43 miliard korun a stavěl se osm let).

Vyhlídková plošina, kam denně vyjíždí stovky turistů je ve 124. patře ve výšce 452 metrů. Právě odtud jsem se dívala do umělého jezera u paty nejvyššího mrakodrapu na Zemi. Včera u té paty stály tisíce turistů z celého světa a sledovaly bizarní představení. Z jedné strany měly hořící hotel Adress Downtown Dubai, z nějž odlétaly žhavé kusy, z druhé obrovský ohňostroj vítající nový rok...

Když nám průvodkyně Denisa Kejlová říkala, že v Dubaji je všechno možné, přišlo mi to úžasné (zvlášť když jsem si představila, že za jeden tunel Blanka jsme mohli mít v Česku skoro dvě nejvyšší věže světa). Jenže dnes, když vidím v televizi stále ještě doutnající mrakodrap v blízkosti světového rekordmana Burdž Chalífa, mi to všechno rozum nějak nebere. Nedovedu si představit, že by v Praze hořel Vyšehrad a my bychom stáli u Vltavy, do níž by padaly saze kostela sv. Petra a Pavla, a užívali si, jak Hradčany vítající megalomanským ohňostrojem dobu, v níž všechno je možné.