V Chorvatsku po římskýmch památkách na kole

Nikdy bych si nemyslela, že v Chorvatsku vyzkouším cyklistiku. V tom vedru? Ale na den jsem si vypůjčila horské kolo a uviděla tuto zemi i z jiné stránky, než když se člověka jen placatí u moře.

Od Šibeniku na severozápad leží přímořské turistické městečko Vodice s trochu ufonskou dominantou supermoderního hotelu Olympia ve tvaru kapitánského lodního můstku na pobřeží, který se bohužel trochu nepovedl. Vodice jsou ale i tak zajímavé. Třeba tím, že místní nadšenci tu v nejbližším okolí vytyčili síť tras pro horská kola různé náročnosti.

Doporučuji seznámit se s ní každému, kdo je jen trochu sportovně založený. Uvidíte Chorvatsko z jiného úhlu – opravdovou přímořskou krajinu s kopečky, cestami a vinicemi. A překvapivě tu každých pár kilometrů narazíte na zajímavé římské studny nebo další menší vykopávky. Jízda v horku přitom není tak strašná, jak se může na první pocit zdát. Jet na kole vyprahlou krajinou je lepší, než pomalá chůze, protože přitom aspoň trochu chladí lehký vánek.

Z Vodice jsme pak jeli i s koly rychlým člunem na malý ostrov Prvič, tři kilometry dlouhý a hodně úzký. Původně byl pojmenován Prvica po starochorvatském bohu jara, neboť zdejší obyvatelé ve středověku hledali pod jeho ochranou úkryt – opět před nájezdy Turků. Na ostrůvku žijí hlavně starousedlíci a živí se pěstováním fíků, oliv a vinné révy. Zahraničních turistů je poskrovnu. Na plážích nejsou žádné hotelové komplexy, ubytování je možné pouze v soukromí.

Terén, který jsme projížděli na kole, je kopcovitý. Z nejvyššího bodu v nadmořské výšce 75 metrů se otevírá výhled na malebné zátoky a čisté pláže lemované borovými lesíky. Moře s oblázkovými plážemi je mimořádně čisté. Proto je prý tak rádi navštěvují sportovní rybáři a potápěči, kteří touží po podmořském fotografování.

Přestože plocha Prviče je necelých 2,5 km2, mají tu dvě obce – Luka a Šepurine. Navazují téměř jedna na druhou, ale každá má svůj kostel (Šepurine dokonce tři) i vlastní hřbitůvek. Šepurine na jihozápadním pobřeží vévodí kostel sv. Rocha z roku 1620 s cenným dřevěným barokním oltářem. Nejstarší památkou celého ostrova je šepurinský kostel Gospina Pohodejna z roku 1479. Ale ani to místním nestačilo, a tak v roce 1878 se postavili ještě nový farní kostel Panny Marie.

Vesnička Luka vyrostla na jihovýchodním pobřeží v hluboké stejnojmenné zátoce, která chrání kotvící lodě a jachty před větrem. Nad přístavem stojí kostel sv. Marie a klášter z roku 1461, který sloužil hlaholským mnichům. Kolem vody nás zlákaly příjemné kavárny a bary. V konobě Stara Makina jsme si ochutnali místní vína. A vůbec nebyla špatná.

Výlet jsme zakončili plavbou směrem k Šibeniku a prohlídkou pevnosti sv. Mikuláše v ústí přístavní zátoky (to už bez kol). Hodně připomíná televizní pevnost Boyard. Je přístupná na vlastní nebezpečí a její prohlídka určitě stojí za to, neboť vloni v červenci byla pevnost sv. Mikuláše zařazena v rámci projektu Benátské obranné stavby 15. až 17. století do seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.

Impozantní mořská pevnost stojí osamoceně na ostrůvku Ljuljevac přímo u vjezdu do průlivu sv. Antonína z mořské strany. Stavba z doby Benátské republiky měla od poloviny 16. století za úkol chránit šibenický přístav před tureckým útokem z moře. Paradoxně poté, co byla v roce 1553 dostavěna, akutní nebezpečí osmanské invaze pominulo. A tak se tu vlastně ani nikdy nebojovalo. Uvnitř je pevnost obrovská, prázdná a mysteriózní. Shůry je pak krásný pohled do širokého okolí.