Truchlící královna vypila manželův popel, pak dala Mausólovi vystavět ohromující hrobku

Slovo mauzoleum se dostalo do mnoha světových jazyků díky Mausólovi z Helikarnásu, který vládl perské provincii Kárii do roku 353 př. n. l. A hlavně díky jeho ženě – královně Artemísii.

Krátce po Mausólově smrti vyrostla na břehu Egejského moře ohromující stavba – Mausólova hrobka, která stála v jihovýchodním cípu Malé Asie skoro 1400 let.

Pětačtyřicet metrů vysokou hrobku dala vybudovat jako pomník lásky a poctu manželovi královna Artemísie – Mausólova žena a sestra. Prý milovala svého muže tak, že „když se naplnil vladařův osud, spálila tělo na hranici, pak rozdrtila jeho zpopelněné kosti na prášek, smíchala je s vonnými bylinami, přidala do vody a potom vypila, neboť toužila stát se manželovým živým náhrobkem“, píše Valerius Maximus, literát z přelomu letopočtu.

Hrobka se stala jedním ze sedmi antických divů světa, jejichž první seznam vytvořil ve 2. či 3. století našeho letopočtu Filón Byzantský. Filónův seznam se sice od dnešního liší (obsahoval i babylonské hradby), ale jisté je, že jediným opravdu dochovaným starověkým divem jsou egyptské pyramidy. Existence zahrad Semiramidiných nikdy nebyla prokázána a zbývající stavby – Artemidin chrám v Efezu, Feidiův Zeus v Olympii, Rhodský kolos a maják na ostrově Faru – podlehly buď požárům, nebo zemětřesením. Také z Mausólovy hrobky v Halikarnásu zbyly jen ruiny. Ale zbyly a jsou úchvatné. Připomínají malé Forum Romanum a ukrývají se uprostřed husté zástavby v západní části Bodrumu, turistického letoviska na Egejské riviéře.

V úzké jednosměrce, kterou taktak projede autobus, odděluje nenápadná branka současné Turecko od antiky. Na téměř čtvercovém půdorysu pod úrovní ulice se povalují dílce obrovských antických sloupů a zbytky otesaných mramorových kvádrů z největšího náhrobku na světě po egyptských pyramidách. Podzemní chodba chrání důmyslný drenážní systém.

Doprovodná expozice přestavuje desítky modelů Mauzolea vytvořených na základě představ, popisů antických kronikářů i podle studií opírajících se o novodobé vykopávky…

O Mauzoleu zanechal nejpřesnější svědectví římský vojevůdce Plinius v 1. století našeho letopočtu. Uvádí, že stavba „měří z jihu na sever 63 stop, po stranách je kratší, takže po obvodu má okolo 440 stop“. (Nikdo už však nezjistí, šlo-li o římskou stopu – 29,57 cm – nebo to byla jiná místní míra.) Proto se půdorys Mausólovy hrobky odhaduje v rozmezí 19x43 až 66x77 m.

„Mauzoleum bylo unikátním architektonickým počinem, neboť spojovalo  pyramidu, zikkurat a řecký chrám a jedinečně tak vyjadřovalo zvláštní postavení Halikarnásu na předělu řeckého, mezopotamského a egyptského světa,“ uvádí Vojtěch Zamarovský v knize Za sedmi divy světa.

Stavbou Mauzolea pověřila Artemísie věhlasné řecké architekty, reliéfy ho ze všech čtyř stran vyzdobili největší antičtí umělci. Základem hrobky byl mramorový podstavec. Z něj vyrůstal chrám obklopený 36 jónskými sloupy, které nesly střechu v podobě čtyřiadvaceti stupňovité pyramidy. Na nejvyšší plošině se vzpínalo sousoší vozu s koňským spřežením, jehož otěže drželi Mausólos s Artemísií.

Halikarnás založili Dórové (jeden z hlavních řeckých kmenů) asi v 10. století př. n. l. Vrcholného období dosáhl právě za vlády Mausóla, který si jako perský satrapa (ochránce země) vydobyl diplomatickou obratností i vojenskou silou značnou nezávislost v dobách, kdy byl Helikarnás součástí Perské říše (540-334 př. n. l.).

V 10. století hrobka ještě stála. Pobořila ji až četná zemětřesení někdy ve 12. – 14. století. Dílo zkázy pak dokonali rytíři z Rhodu, kteří sem přišli v roce 1402. Mramor použili jako stavební materiál do pevnosti Svatého Petra vybudované na ochranu proti Turkům. Od té doby se stal hrad Petronium novým symbolem přístavního města.

A zůstal jím i poté, co v roce 1522 křižácké sídlo dobyly oddíly sultána Sulejmana a Halikarnás byl přejmenován na Bodrum (nejspíš podle sklepení středověké pevnosti, neboť bodrum v turečtině znamená sklep).

Slavné řecké město, kde se před dvěma a půl tisíci lety narodil i otec dějepisu Herodotos (485 př. n. l.), na dlouho upadlo v zapomnění.

V polovině 19. století objevila fragmenty Mauzolea britská archeologická expedice. Angličané odkryli na místě vykopávek i sochy Mausóla a Artemísie v životní velikosti. Převezli je do Britského muzea v Londýně, takže v přístavu jsou k vidění pouhé kopie vladařského páru instalované před Bodrumským hradem.

Možná proto, že Turecko nemá s Řeky právě nejlepší sousedské vztahy, Bodrum svůj pátý div světa nijak výrazně nepropaguje. Těžko se v celém přímořském letovisku shánějí pohlednice Mauzolea, sběratelské magnetky snad ani neexistují. Je to škoda. Když pomineme egyptské pyramidy, dá se říct, že mezi zaniklými divy antického světa zůstalo z Mauzolea v Helikarnásu dochováno nejvíc.