Oslavy propukly na plese, pokračovaly koncertem školních kapel v Rock-café, výstavou v Městském muzeu hl. m. Prahy a vyvrcholily zahradní slavností s křtem vzpomínkové knihy MYVŠICHNI Z PLÁNĚ. Přišly stoky absolventů i kantoři.
"Neobávejte se do třídy vstoupit. Nečeká vás ani test, ani zkoušení, čeká vás s milým úsměvem a skrývanou zvědavostí váš bývalý učitel," stálo na pozvánce k oslavám 50. výročí Gymnázia Na Vítězné pláni. Rozechvěle jsem si sedla do lavice a čekala. Vstoupil legendární češtinář Miloš Hoznauer, který mě učil v letech 1976-80 a svým přístupem k výuce literatury nasměroval mou tvůrčí spisovatelskou dráhu. Stejně se vyjádřila i další jeho žákyně, známá rozhlasová moderátorka Lucie Výborná (maturita 1987). Naopak Petr Neužil (4.A/1980), dnes světoznámý profesor kardiologie, nemůže Hoznauerovi zapomenout, že mu "zkazil" novinářskou kariéru. Vypráví o tom ve své knižní vzpomínce s názvem Odplata: "Proč jsem se nestal spisovatelem nebo novinářem, ale kardiologem? Důvod spatřuji v tom, že jsem své literární prvotiny dával číst kromě Zuzany Tautermannové, do které jsem byl na gymplu nesmírně zamilovaný, hlavně profesorovi Miloši Hoznauerovi. Těšil se mezi veliké autoritě a já jsem toužil získat jeho přízeň přes svou zálibu v literatuře a psaní.
Pokaždé, když jsem mu nějakou svou povídku donesl, čekal jsem napjatě, co na to řekne. Ale namísto ocenění měl vždy jen řadu výtek a prakticky každé dílo mi zkritizoval. Po maturitě jsem proto skončil v nuláku na patologii a po dokončení medicíny jsem se specializoval na kardiologii. Nedávno jsem ho pozval k nám na Homolku, abychom mu provedli elektrickou kardioverzi, tedy zrušení jeho srdeční nepravidelnosti. A měli jsme kliku – stačila jedna „rána“ a Hoznauer má od té doby normální rytmus. A tak mi ve svých 86 letech řekl, že bylo vlastně moc dobře, když mi kdysi na gymplu češtinu a psaní zošklivil, protože by mu jinak nikdo tu jeho arytmii nevyléčil."
Miloš Hoznauer kontruje miniaktovkou nazvanouOdplata II:
1. dějství – kabinet češtináře: Profesor vrací studentovi povídky, které dostal k posouzení: „Tak tohle ne, Neužile, dělejte cokoliv jiného. Jen už nepište!“
2. dějství – pracovna světoznámého kardiologa profesora Neužila: Spolu s pacientem, bývalým češtinářem, čeká na výsledky vyšetření pacientova srdce. Když materiály přinesou, profesor Neužil je důkladně zkoumá a tím trochu znervózňuje svého češtináře. Pak dokumenty odloží na stůl, ze zásuvky vytáhne jiné papíry a prohlásí: „Napsal jsem zase nějaké povídky. Tak se na to podívejte. Teď už si snad dáte větší pozor.“
Na Vítěznou pláň chodila Mirka Zlatníková (4.D/1984), úspěšná autorka scénáře filmu Teorie tygra, vzpomíná na oblíbeného tělocvikáře Miroslava Vránu v širších souvislostech své manažerské práce: "Tělocvikářem na našem gymnáziu byl profesor Vránek – chlapík, jehož laskavá povaha byla natolik známá, že ji pro jistotu maskoval drsným slovníkem. Toho léta nás vzal na vodu. „Debilové,“ říkal nám a jeho modré oči se doširoka smály, „dneska se pokusíte dopádlovat až do Veselí nad Lužnicí. Tam vás jednoho po druhém nakopu do vlaku. Pak si dám panáka a budu doufat, že o nikom už do smrti neuslyším.“
Poslední den, jen několik kilometrů před Veselím, nám dal šanci sjet náš první jez. Ukázal nám místo, kudy se dá šlajsna sjet, způsob, jak si na ni najet. Jak zacházet s pádlem nahoře a jak v peřejích. „Hlavně to pádlo každý pořádně držte,“ odsekával větu od věty. „Jakmile ho ztratíte, bude loď neovladatelná!“ Natočili jsme loď ke středu jazyka, nasadili správnou rychlost a šup, byli jsme pod jezem. Pak se cosi stalo. Snad vítr, snad jeden z nás se moc naklonil, voda byla najednou všude, nahoře i dole. Držela jsem pádlo a nemohla dýchat. Tma, panika, poprvé v životě skutečný strach o život. Pak si pamatuju Vránkovu ruku, která mě vytáhla za vlasy nad vodu, a jeho mocný ryk: „Kurva fix, slepice, proč neplaveš, když se topíš?!“ Proč? Protože jsem stále držela pádlo, které mi tak spolehlivě pomohlo přes jez. Kdo však drží úpěnlivě pádlo, ten nemůže dělat tempa.Až časem mi došlo, že Vránek formuloval heslo použitelné v každé situaci, když se věci, lidé nebo okolnosti změní natolik, že se obrátí proti nám. Nikdy netrvejte na ničem, co se vám v minulosti vyplácelo nebo co jste milovali, pokud vám to začne ubližovat. Zapamatujte si, prosím, slova velkého filozofa, našeho tělocvikáře Míry Vránka z Nuslí: „Kurva fix, slepice, proč neplaveš, když se topíš?!“
"Knížka My všichni z pláně je barevný a plastický obraz gymplu, ale vlastně i obraz doby za posledních padesát let," řekl během křtu knihy My všichni z Pláně Jaroslav Mervínský, dnešní ředitel GVP. "Doby, která skutečně nebyla černobílá, ale barevná. Lidé si pomáhali a někdy se zrazovali, prožívali smutky a chvíle štěstí. Padouši nebyli jen padouši a hrdinové měli své chyby... Vzpomínky nejsou seřazené podle časové osy, ale příspěvky tematicky navazují jeden na druhý. Ukazují, čím žili studenti kdysi a čím dnes. Co je společné a co úplně jiné. V závěru je zajímavé historické pojednání dějepisáře Petra Svobody nejen o dějinách školy, ale i celé Pankrácké pláně s dobovými obrázky."
Publikaci, která má 260 stran, provází bohatá sbírka školních breptů profesora Petra Nesvadby, který je i autorem vtipných ilustrací vzniklých v průběhu let tajně na mnoha pedagogických radách.
