A pokračujeme... Nyní se podívejme, ja probíhalo druhé focení vůbec prvního českého lesbického kalendáře v České republice..
Neděle druhá, 19.května 2013. Tentokrát už se nám podařilo focení na prvně plánovaném místě, tedy Hlubočepy. Slunko pařilo a po druhé hodině jsme se sešly, chvíli jsme si povídaly a některé samozřejmě už nedokázaly udržet své živly na uzdě, tak naše všehoschopná Péťa vytáhla pro jistotu smlouvu, podle které se nezaručovala ani ona ani majitel pozemku za jakékoliv zranění (i když to nikoho vlastně nijak nezabrzdilo).
Po nějaké chvíli mohlo focení začít. ALE.... Jaksi nám scházely modelky. Tak jsem tedy na řadu už po druhé přišla já, vylezly jsme po schodech staré budovy, do místnosti se starým křeslem. Někteří, jako já, se v takových prostorech naprosto vyžívají. Opět jsem si vzala své pověstné „brko“ a papíry, ale scházel nám inkoust, tak jsme využily přítomnosti Soni, která se kovovým čímsi rýpala v černé louži ve skoro pevném skupenství a vnukla nám tím nápad, že vlastně můžeme použít místo inkoustu asfalt. Po několika pokusech s asfaltem už Radka nastartovala svůj objektiv.
Pár minut potom už jsme se opět plazily všechny ven na slunko. Teď, co s nedostatkem modelek. Ještě, že máme v týmu dostatek slečen. Za kamerou věčně zalezlá Martina a vizážistka Blanka se tímto dostaly na plac modelek. Tudíž jsem hned začala vymýšlet, co s vlasy Martiny... Zůstalo to prakticky u ničeho, protože k Martině prostě sedne přesně to, jaká je, bez sebemenších úprav. Mezitím, se děvčata vrhly na „citlivé“ rozbíjení zrcadel. První pokus byl lehce složitějsí, ale kousky zrcadla byly perfektních rozměrů. Zatímco druhý pokus začal tím, že si Petra vypůjčila košili od Soni, zabalila do ní zrcadlo a jednoduše s ním flákla o kámen. I tak se střepy využili.
Holky nalepily střepy na zeď, některé z nás pronásledovaly muže, který se nemohl dočkat, až opustíme prostor. Po krátkém slunění jsme pokračovaly u Blanky. Dlouho se vymýšlelo místo na focení, ale nakonec se využilo „okno“, co jsme měli celou dobu přímo na očích. Když se dofotilo, všem nám už docela vyhládlo, tak přišla řada na zaslouženou večeři.
Poděkování patří všem zúčastněným, za skvěle odvedenou práci, i přes jisté komplikace a výbornou atmosféru. Těšíme se na pokračování a děkujeme za podporu Vás, fanoušků TRCLC!
Vaše Dee :)
