Tinder randíčka

Kafíčkujeme a Introvertka vypráví své bizarní storky o prvních a často i posledních schůzkách naslepo. Jakožto zákeřná můra se potměšile směji, neboť tragikomická randíčka se nedějí jen mně, je to jev evidentně velmi rozšířený. 

Pan spisovatel

Dle internetu se jednalo o dokonalého muže pro Introvertku, vzdělaný, slibně rozjetá vědecká kariéra a PŘEDEVŠÍM autor oceňovaného románu, což Introvertce imponovalo maximálně. Očekávání tedy značné. Ještě ho Introvertka v Tinder zprávičce skromně požádá, zda by jí jeden výtisk nevěnoval. Věnuje a rád.

Realita je neúprosná: “Víš, tohle je můj poslední kousek. Můžeš si ho dnes přečíst.”

“Jako teď?”

“Jojo, to za hodinu zvládneš.” Introvertka začne, je přece jen slušná, přičinlivá žena. Naštěstí “TO” má jen sto stran.

Dočte, onen převzácný klenot vrátí, Pan spisovatel se ihned zvedá: “No příště bych Ti mohl přinést povídky od svého kamaráda, to je taky tenký.”

Milovník

Zběsile si textují několik týdnů, vědí o sobě první poslední. Ale to doopravdy důležité nějak opomněl zmínit, možná ji chtěl mile překvapit.

Během večeře upřímnost úměrně stoupá s množstvím vypitého ginu.

On: “Jsi krásná.”

Ona: “Děkuji.”

On: “Neboj, budeš se líbit i mé přítelkyni.”

Ona nemá slov. Někdy prostě nenávratně dojdou.

On: “To je v pořádku. Vyznáváme polyamorii.” Děkuji Milovníku, naučil jsi nás nové slovo.

Pan hráč

Opět se jevil jako ideál, vždyť mají tolik společných zájmů. Čtenářka Introvertka je natěšena, neboť Pan hráč má slabost pro Nabokova. To přece už musí něco znamenat! A mimo to je i vášnivým sběratelem deskovek. Čekala naivně, že si třeba spolu nějakou zahrají. Chyba lávky, holčičko. Pustí jí Youtube video, kde se skupina pofidérních osob hrbí nad stolem s rozličnými kartičkami, kostkami a plány. Ano, pětihodinový záznam čísi vysoce strategické zábavičky.

Po půl hodině sledování té napínavosti se jí zdvořile zeptá: “Super, co? Já už to vidím podruhé!”

Dilema jak být upřímná a neurazit: “No.. ehm..”

Pan hráč oplývá empatií: “Tak já ti ukážu ještě něco jiného.” Doufající dívka si říká, že horší už to být nemůže. Ale jo, může, prostě vždycky může! Pan Hráč vytáhne lahůdku, vyhledá video, kde jsou hlavní aktéři převlečeni za koně a na svých ramenou vozí jezdce s bičíky, bičíky nejsou nevinnou rekvizitkou, ale zřejmým nástrojem moci, občas teče i krev. Ach, obdivovatel Nabokova!

Komentář Pana hráče utne veškeré dohady: “Ne že bych byl nějaký úchyl, ale tyjo, tohle má fakt něco do sebe!”

Počtář

Počtář vybere luxusnější podnik, objedná drahé víno. Následuje běžná, stereotypní konverzace prvních randíček.

Závěrečná otázka: “Zaplatíme napůl?”

Moderní žena: “Ano.” Co na tom, že jeho jídlo stálo 400 a její 200, člověk prostě musí dělat kompromisy.

Po odchodu z restaurace: “To nevadí, že jsi mi dala o 20 korun míň, příště to vyrovnáme.” Vtip? Modleme se, aby to byl nepovedený fórek. Spatřuji v tom potenciální inspiraci pro ostatní škrty a škudlily.

Kameraman

Rande se nese hezky sebestředně a monotónně v duchu “co a jak jsem točil”, dále “co a kdy budu točit”. Introvertka, poučena z jiných setkání, je nicméně ráda, že dotyčný muž má stále zaměstnání, které jej evidentně naplňuje. Navíc je Introvertka trochu povrchní a Kameraman je prostě “kouzelný”. Toť poměrně slibná schůzka.

Kameram se následně ozývá zásadně po desáté hodině večerní, zda by TEĎ nechtěla přijít, bydlí přece “jen” 50 minut tramvají od ní. Pozve ji takto třikrát, třikrát mu vysvětluje, že v jedenáct obvykle spí. On jindy nestíhá, natolik je “naplněn”. A pak došlo k nevyhnutelnému, už se nikdy nepotkali.
 

Lakonické prohlášení na závěr: svého muže nakonec poznala v zaměstnání.

Až na drobné excesy (jako když jí chce koupit batoh k narozeninám, avšak zjistí, že na účtu má nulu, tudíž si ho zaplatí sama) to vypadá na zdařilý, krásně nechutně sluníčkový vztah.