Násilník čeká na každém rohu!

Muž vzal čtyřletou a odjeli na Sicílii. Já a dvouletý vegetíme doma. Dalo by se říct, že ideální stav… Jenže oplývám nějakým zázračný darem - lepí se na mě každé drámo.   

Takže první bod. Zveme kamarádku. Kamarádka dorazí, ale dorazí bez vína. Což se ukáže trochu jako  škoda. Navíc u nás žádné červené víno nevydrží déle než několik hodin. A tak je nucena se vypravit do obchodu. Já mezitím uspím dvouletého a ženy budou mít pré. Jenže. 30 minut pryč a kamarádka nikde. 60 minut pryč a má panika. Panebože! Něco se jí stalo. Mobil zanechala “vtipně” na našem stole. Mám absurdní představu, že když jí zavolám, tak se třeba ukáže, že vlastní ještě jeden mobil. Tak ovlivněná jsem moderní technologií, bez mobilu ani ránu. Kontaktovat Policii? Vzbudit dvouletého a jít ji hledat? Co by mi řekli, že jsem bláznivá hysterka a pátrání se určitě nevyhlašuje po 60 minutách ztráty. Jenže ten obchod je od nás 5 minut! 

Menší intermezzo; poslouchám různé podcasty, které se zaměřují na skutečné zločiny. Takže si představuji, že u nás skoro na vesnici potkala nějakého zabijáka přinejmenším. Teď další intermezzo; budu obviněna, že jsem nekonala svou občanskou povinnost! Jsem téměř rozhodnuta, že nechám dvouletého napospas spánku a vyrazím do terénu. Jenže opět ty bídné podcasty, jež zmiňuji i unesené děti! Jsem v loji definitivně. Po 90 minutách zvoní zvonek! Kamarádka žije. Jen zabloudila někam k lesu. No les není od nás zase tak blízko. Jsem ovšem šťastná, že proběhl návrat ztracené dcery! Spokojeně tedy vypijeme víno. 

A teď bod druhý. V noci mě probouzí šramot v pokoji. Někdo tady určitě je! Nedýchám, pak radši začnu zase dýchat, že jakoby spánek. Nevím, co dělat. Vedle mě spí dvouletý. Šramot neustává. Udělám to jediné, co mě napadne a zapnu svítilnu na mobilu. Buď zabijáka překvapím a on zdrhne, nebo se na mě vrhne! Tady chvíle napětí… V pokoji nikdo není. Jen jsem nechala otevřené okno a zatažené rolety, takže “šramot” vyluzují ony spolu s větrem. Ach! Sice jsem někdy ráda bez muže, ale nakonec je asi lepší, když je doma.  Netrpím pak tolik v důsledku své vlastní přebujelé fantazie.