Přežila jsem elektrošokovou terapii v Bohnicích

O tom, co doopravdy znamená elektrošoková terapie (odborně elelektrokonvulzivní terapie – ECT). Jedná se o zastaralou a nehumánní metodu? Je skutečně potřeba se elektrošoků bát? 

O Bohnicích panuje mnoho mýtů a představ.

O duševně nemocných se přemýšlí jako o chudácích či jako o magorech.

O elektrošokové terapii mluvíme s hrůzou v očích. Proč?

Protože filmový průmysl. Protože mýty z historie. Protože senzacechtivé knihy.

Taková ta typická scéna z filmů. Agresivní maníci v bílém se snaží připoutat zmítajícího se pacienta k posteli, kožené popruhy, naběhlé žíly, výraz lovné zvěře. První elektrická rána. Zběsilá křeč, nelidské škubaní. Druhá elektrická rána. Drastické cukání a ve tváři nesnesitelné utrpení. Třetí rána. Vypadá jak posedlý. Pak je již záběr na přikurtovaného pacienta, který se slinou u pusy leží v posteli, neví o sobě, několik dnů a týdnů se bude vzpamatovávat z prožité hrůzy.

Realita? Realita je dost nudná.

Ráno vás sestřička vzbudí, pročistí vám kanylu, čekáte, až pro vás přijede sanitka. Sanitka vozí pacienty ze všech pavilónů na místo, kde se elektrokonvulzivní terapie provádí. Čeká tam tak deset pacientů. Jde to rychle. Neslyšíte nic, žádný řev a žádné rány. Je řada na vás. Vstoupíte, napojí vás na přístroje (hlídají se srdeční a jiné funkce), zákrok se provádí v plné anestézii (vstříknout vám do žíly látku, vy se propadnete do tmy a nic dalšího už nevíte). Po zákroku vás probudí sestřička a odvezou vás zpátky na oddělení.

Proč se elektrošoková terapie provádí?

Je účinná a je levná. Funguje na mnohé psychiatrické onemocnění. Funguje tam, kde ostatní léčebné metody selhávají.

Já měla těžkou farmakorezistentní depresi

Farmakorezistetní znamená, že na mě neúčinkovala antidepresiva. Po třech týdnech braní léků se můj stav zlepšil, jenže čtvrtý a pátý týden jsem byla opět mimo.

Lékaři nasadili jiné léky. Stejný průběh. Začátek vypadal slibně, abych pak opět jen ležela a čuměla do stropu. A tak stále dokola.

Navrhnutí elektrokonvulzivní terapie. Nutné čekat na místo. Dvakrát týdně brzy ráno na elektrošoky.

Po 3 elektrošocích již výsledek. Cítila jsem se skoro normálně. Dohromady jsem absolvovala 12 konvulzí. Po dokončení jsem byla schopná myslet a jednat jako před depresí.

Nežádoucí účinky

Nejsou. Možná jediný. Dočasné zhoršení paměti. Díky ECT jsem si mnoho věcí z Bohnic nezapamatovala, ty vzpomínky se navždy vytratily. Když mluvím o Bohnicích, tak opakuji slova svých blízkých, přátel a ostatních pacientů, neboť mně elektrošoky veškeré tamější prožitky „vymazaly“.

Závěr

Jednoznačně doporučuji. Bez ironie. Bez patosu.

Jinak doporučuji mé další články o životě s duševním onemocněním: 

"Seriózně i neseriózně o pobytu v Bohnicích (peklo je jinde)"

http://ednanova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=617885

"O těžké depresi (teď už vím, že zbláznit se může každý)"

http://ednanova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=619735