O randění s arogantním snobem (absurdní tragika)

Nemám ráda aroganci. Nemám ráda snoby. Navzdory mému nulovém očekávání jsem si s ním domluvila více než jednu schůzku. A celé to skončilo na JIPce (já jsem v tom fakt nevinně). 

Jeho profil na seznamce

Věděl (nebo se tvářil, že ví, co chce). Měl lehce břitký humor. A byl evidentní narcis. Vyčníval.

A navíc byl opakem muže, který se mě snažil získat před ním (občas jsem přitahovala ty plaché chlapce, chlapečky bez sebevědomí, které jsem tak trochu šikanovala a od kterých utíkala – zasvěcení vědí, muž, který mi věčně pištěl do telefonu a naříkal: „Vůbec tě nezajímám, ani jsi mě v parku nevzala za ruku.“ Já: „Prosím, nehysterči, mohl jsi mě vzít za ruku ty.“).

První rande

Dojem se potvrdil. K jeho dokonale upravenému zevnějšku a chování mi vyvstal prototyp současné ideální ženy (vkusná blondýna na podpatcích, extra klasa, ne úplně blbka, ale taková ta, co se orientuje v politickém dění, zároveň čte také stupidní ženské časáky a její nejčastější problém je, že nemá vhodné šaty na party). Tenhle svůj poznatek jsem mu sdělila, nesouhlasil, ale ani se neurazil (za což získal plusové body).

Bylo zřejmé, že umí na lidi udělat dobrý dojem, jasný charismatický sympaťák (plus?! minus?!) Neudržoval příliš oční kontakt, což mě trochu dráždilo (sakra, já přece sedím naproti tobě). Na rozloučenou mi chtěl dát pusu na tvář, odvrátila jsem se (moje plus i minus).

Rozhovor s mou matkou po schůzce

M: „Ty jsi mu nedala pusu?!“

E: „Ne.“

M: „Já bych s někým líbala hned.“

E: „Ty máš manžela.“

M: „No právě.“

Nečekala jsem, že se ozve. Bylo mi jasné, že nesplňuji ty jeho přehnané nároky. Ani jsem je netoužila splňovat, nechtěla jsem být jeho hýčkané zvířátko. 

Ale on se ozval. Ten večer. Myšlenka na to, že nechci být jeho mazlíček, mě přešla skoro okamžitě (ach, ty ženy!). Mimo jiné mi poslal mi své staré šovinistické, materialistické fejetony. Bylo to dobré, byl tam určitý vtip i dávka inteligence.  Feministka by ho zabila. Já tyhle věci neprožívám. 

Psal mi. Komplimenty jsem nebrala moc vážně. Působil jako někdo, kdo se lehce nadchne a lehce vyhasne. 

Druhé rande

Vypila jsem nějaký drink a vykouřila příliš mnoho vodnice… Takže si nic moc nepamatuji. Snažil se mě políbit. Neodtahovala jsem se od něj, jen jsem byla blízko. Užívala si jeho blízkost. Jiskřilo to a dost! Matka už mou líbací situaci radši ani nekomentovala. Pro ni jsem byla už beznadějný případ (díky, mami).

Intermezzo (hodně hodně blbý intermezzo)

Skončil v nemocnici. Takže dalších cca 14 schůzek proběhlo v krásně sterilním prostředí. Čekala jsem výslech od sester, kdo jsem a proč tam jdu. Připravovala jsem si, jak suverénně řeknu „přítelkyně“, i když jsem ho vůbec neznala (známá, kamarádka znělo hrozně). Naštěstí jsem nikoho z personálu nezajímala.

Přátelé mě v tomto vztahu velmi podporovali. Skoro doslovný rozhovor s mou drahou kamarádkou (občas bych ocenila, kdyby nebyli  přátelé až tak upřímní)

K: „Ty chodíš navštěvovat cizího chlapa na jipku?!“

E: „On není cizí.“

K: „Jsi magor. Takových jako ty má na každém prstu deset.“ (Ona má přece ty zkušenosti!)

E: „ Dík, za povzbuzení. Jsi zlatíčko.“

K: „Já Ti říkám pravdu. Hodný, blbý holky stejně nefrčí. Na to nikoho nesbalíš. Ještě tam potkáš jeho manželku a budeš mít průšvih.“

E: „Nemá manželku.“

K: „ To nikdy nevíš.. Viděla jsi snad jeho občanku?"  (Jasně, běžně ověřuji mužovu totožnost)

V nemocnici jsem pochopila, že je více než arogantní snob (což jsem mu také sdělila, nad tím arogantní snobem se nepozastavoval).  Ale rád lidi ovládá, zkouší, kam až může zajít (to jsem mu nesdělila, jen to pocítila).

Jeho maminka: „Vy jste tak hodná, že za ním jezdíte každý den.“

Moje máma: „Jen tam koukej jezdit a buď na něj hodná.“

Má kamarádka: „Ty se jako nudíš, že tam jezdíš každý den?“

Jak vidno, každý na to má svůj vlastní názor.

Víkend s přáteli

Má společenská duše jásala. Velmi. Po dlouhé době muž, který mě vzal mezi své přátele (ostatní muži se za mě snad styděli?!). Až na ty drobné záseky.

Opilí kamarádi (bez jeho přítomnosti, skoro ve dvě ráno)

„No on s žádnou teď moc nevydrží…“

„Z tenistky byl nadšený a za týden byla fuč…“

„No prej byla úplně blbá…“

To vás povzbudí. To vám dodá sebedůvěru. Přenesla jsem se přes to svým flegmatismem a závěrem, že pokud on si myslí, že někde najde lepší, tak ať si ji jde hledat (což bylo trochu kruté prohlášení vzhledem k tomu, že se mu po hospitalizaci špatně chodilo).

Přítelkyně jeho kamaráda

Snažila se vyzvídat. Dívčí zvědavost. Ačkoliv jsem bytost komunikativní, zde jsem radši mlčela.

P: „A jak to mezi vámi vypadá?“

E: „Normálně…“

P: „Tak dobrý?“

E: „Hm.“

P: „Hele, on asi moc lásku navenek neprojevuje, co?“ No a? Mému ženskému ucho to trochu znělo jako „no moc nadšený z tebe teda není“.  Na to jsem fakt neměla co říct, tak jsem šla radši skočit do bazénu (v šatech). Zaplať bohu za ty bazénové dary. 

Ač to tak nevypadá, tak jeho přátelé se mi zdáli skvělí (bez sarkasmu).

I moji přátelé jsou skvělí, jen "trošku" skeptičtí. Kamarádka to celé komentovala: „No on se ti asi jako vážně libí... To máš blbý." Tak díky.

Závěr: Nechoď holka s vlkem ven!

Pokud vás to zajímá: Po tom víkendu jsme se ještě viděli.

Rodičům by se jako můj partner líbil, protože není Ind, Rus, protože je jen o 12 let starší, protože má práci. Rodiče jsou totiž ode mě už zvyklí absolutně na vše.  

Poznámka pod čarou: No a žádná snobka by ho v jeho domácím úboru nechtěla (díry, záplaty a tak). Já jsem nad tyhle banality povznesena, díra sem a díra tam.

On také není úplně arogantní snob (jen trošku).

Bingo, je to ten muž z článku „Jak vypadá ideální žena?“. Abyste si nemysleli, že těch chlapů mám nějak hodně.