Novoroční předsevzetí? Pche!

Jsem přece racionální, dospělá osoba, která ví, že lepší můžu být celoročně a že novoroční předsevzetí je žvást do pokleslých časáků! Navzdory tomu si ta lehce ovlivnitelná husička ve mně pár vágních cílů sesumírovala.

Stát se chápavější, tolerantnější partnerkou

Edna k muži: “Vím, že jen simuluješ, aby ses nemusel starat o dítě.”

Naštvaně třísknu dveřmi.

Po chvíli slyším dávivé zvuky.

Muž zvrací. Ano, mohl si strčit prst do krku, ale nepředpokládám, že by se svými simulačními taktikami zašel až tak daleko. Kaji se, omlouvám se.

Být snesitelná snacha

Což zkrachovalo ještě před Silvestrem.

Tchyně je poněkud krutě upřímné povahy. Většinou nad jejími stížnostmi mávám rukou, protože jinak bych si přišla jako ten nejneschopnější tvor pod sluncem. Jenže jsem nejen flegmatický drsoň, ale i přecitlivělá matka, takže když mi tchyně po sté řekne, že dítě nemluví, neboť ho vhodně nerozvíjím, tak vypěním. A vypěním zrovna 25. prosince, takže sláva svátkům lásky a míru! Zběsile křičím, zběsile prásknu dveřmi. Kaji se, omlouvám se až třetí den. 

Psát, psát, psát

Ano, tento blog demonstrativně (jindy přece nemám čas!) píšu na balkoně při uspávání dítěte, nohou jezdím s kočárem, aby mi ruce mohly krásně mrznout na klávesnici. Možná mi dříve zamrzne počítač? Kdo z koho? Síla techniky versus má vůle?

Ale jinak je to samozřejmě stále stejné, více o psaní plácám, než abych psala. Celoživotně trpím tvůrčí krizí, což se dá vykládat tak, že jsem pouhopouhý netvůrčí hňup.

Nad tím lze leda tak sprásknout ruce a dveře lehce, potichoučku zavřít.

Neradit! Lidi nesnáší chytrolíny

A protože radit, radit umím ze všeho nejlépe, tak doporučuji dávat si milé, malé, nespecifické cíle. Nikoliv zhubnout dvacet kilo, ale “nejdřív přemýšlej, pak jez”. Ráda si zauvažuji, zda radši čokoládový dort nebo cheesecake. A třeba někdy dospěji k závěru “jen kafe bez dezertu”.

A pak jsou samozřejmě závislosti, se kterými nehnete a nechcete hnout. Jako to kafe.

S dveřmi příště nebouchat, jo?