Gratuluji a jsem ráda, že jste si recenzi napsala, protože bych ani nevěděla, že jste napsala knihu. Už jsem si říkala, kde se "touláte", že nepíšete příspěvky na blog idnes. Vaše kniha je pouze nabízena jako e-kniha?

Ivano, děkuji. Kniha je v tištěné verzi normálně dostupná, jen už bohužel není všude. Pod profilem mám napsáno, kde ji lze ještě sehnat.

Mám teď dost práce, víš s čím, ale až budu hotová, tak se pustím do Bohnic.

A neboj, prodej se ještě může rozjet, tahle samorecenze ti pomůže.

On je momentálně spíše problém, že knihu nelze moc sehnat v papírové verzi. Po světě se jich ještě pár potuluje, ale člověk musí hledat. Teprve až se všechny tyhle zatoulané knihy najdou, tak je možný dotisk ze strany nakladatele.

Rád Vás čtu a abyste věděla, že tenhle článek nebyla ztráta času, tak jsem si Vaši knihu koupil (jako e-knihu). Bez téhle recenze bych o ní nevěděl a tudíž nekoupil, takže dobrá práce :-). Mějte se krásně.

Děkuji :). To potěšilo.

Autoři by si evidentně měli psát recenze častěji :D.

Vám by určitě pomohla fyzická práce !!!

To je nejlepší lék a nejlevnější na podobné neduhy.

Kam se na tento prostý lék hrabe psychiatrie.

Jojo, tohle už jsem slyšela.

Edno, pravidelně jsem Vás četla jako blogerku a vždycky ráda. Je mi jasné, že pobyt v Bohnicích Vám dal zabrat. Každému by dal. Možná i tato zkušenost prohloubila prožitek a určitý nadhled ve Vašich blozích. Ale daleko víc je v nich humoru a jiskrnosti. Tyhle dvě vlastnosti nezískáte v žádném sanatoriu. S humorem se musíte narodit a jiskrnost přichází s množstvím literárních pokusů. Někdy. Držte se jich. Deprese vynechte, ty má dnes skoro každý, to není nic, o čem by si lidi rádi četli - daleko nejvíc se z nich rádi vypovídávají, jenže je těžké, najít někoho, kdo by poslouchal. Je to čím dál vzácnější. Zato nadhled, schopnost smát se tam, kde humor je a lidi si ho neuvědomují - to je vzácné koření. Pište dál a stylem, který tu myslím slavil úspěch. O stokrát nic co denně moří osla, o Vašich každodenních karambolech, ale i výhrách. Umíte jim dát jiskru, a pak jsou recenze, i ty vlastní, zbytečné. Poslední rada nad zlato: PIŠTE TAK, ABY VÁS TO BAVILO. Moc zdravím. Mimochodem, už třičtvrtě roku se bavím muzikou, kterou nade vše miluji - a nějak se mi při tom kupodivu daří ani moc nevnímat covid. Asi proto, že mě to tak moc baví. Mám kliku na parťáka. Toho Vy ale nepotřebujete. Tak krásný den.

Dano, vaše komentáře mi chyběly :). Když já nemám o čem psát, snažím se smolit druhou knihu a jsem ráda, že si najdu semtam čas na ni.

Taky mi připadá, že nevíte, co si počít se životem...

No, s depresí to asi opravdu není snadné..

Máme v příbuzenstvu také jeden případ.. člověka obdařeného vším možným, co by mu ostatní mohli závidět, ale bohužel také depresí, a pak je to všechno nanic.

Tady autorka evidentně bojuje .. píše (i když tématicky to není zrovna můj šálek čaje) a snaží se s tím nějak vypořádávat, dělat osvětu a pomáhat ostatním. Na člověka s depresí je to úctyhodné.

Krásná recenze! Holt, co si člověk neudělá sám...

Žejo :D. Díky!

tu knihu jste napsala vy sama? mám jisté nemilé zkušenosti z psychiatrií - řekl bych, že značná část pacientů je tam zbytečně - často zbytečné udržována na lécích - chtěl bych vytvořit takové středisko které by dávalo pacientům určitou náplň - určité praktické dovednosti zábavnou formo , vlastně bych docela přivítal parťáka - či parťačku která by mi to pomohla zorganizovat

Jak u kterého pacianta... Asi je to individuální.

Ja jsem byl na Pavilonu 1 pred cca 10 lety, pak na psychoterapeutickem oddeleni na 3. A musim rict, ze to bylo super.

Za mě to úplně super nebylo. Ale asi to mohlo být horší :D. Odešla jsem každopádně bez deprese, i když mě pustit moc nechtěli.