Makat budeš!

O tom, jak rozcupovat všechna ta společenská očekávání. Jsi “jen” student a nepracuješ? Nene! Makat ještě musíš, přece se nenecháš vydržovat od tatínka. To samé se týká rodičů, důchodců a jiných “nevýkonných skupin". Dřít budete!

Dojemný život uhoněné kobyly

Na vysoké jsem pracovně zkoušela kdeco. Styděla jsem se, protože to nikdy nebyl žádný pořádný džob jako měli ostatní spolužáci. “Brigádničila” jsem jen 20-30 hodin týdně. Lehárko přece! Ano, ty peníze jsem potřebovala, ale možná bych bez nich přežila, neboť tatínek mi posílal výživné 3 tisíce měsíčně (Edna Ostuda!).

Bez praxe do práce nelez!

Důležité tedy nebyly prachy, ale můj status. Jen studentka? Neschopnost sama, priveligionová příživnice! Kam tě ty malá nicko vezmou bez praxe?! Skoro rok jsem hledala vhodnou pozici, sebevědomí na úrovni otravné hnidy.

Zaměstnavatel je láska!

Vysněný start v neziskové organizaci? Ha! Zaměstnavatel:  “65 korun na hodinu je ti málo? Ty bys chtěla více? Flek máš, navíc v oboru! Vděčná buď, dobrovolničení zadarmo na tebe! A děkuj, že letos jsme měli málo zájemců, díky tomu můžeme nabírat i takové dámičky jako seš ty.”

Chcípni, neschopná ženo!

A tak jsem se stala mladou ženou, která poslušně panáčkuje, jak společnost káže. Jenže jsem slabý kus. Stres mi pomohl k pohádkové depresi, hospitalizaci na psychiatrii a bla bla (zasvěcení vědí, kvákám o tom pravidelně). Džob jsem po svém “zbláznění” (čti prozření) s radostí opustila a lážo plážo dokončila vzdělání.

Ubožáček s polovičním úvazkem

Poté jsem byla nějakou dobu jen zaměstnancem na dvacet hodin týdně. Nic víc. Můj životopis však trpěl! Jak budu konkurovat těm schopným? Tak jsem se ještě velkolepě stala lektorem vzdělávání dospělých. Paradox paradoxů, já a poučovat druhé, ale mému CV to dodávalo vznešenost! Navíc jsem učila pouhé dvě hodiny v měsíci, ale to svému ctěnému budoucímu zaměstnavateli zatajím!

Flákáničko na rodičovské dovolené

Teď jsem osoba na rodičovské dovolené. Rodičovskou chápu svérázně a dle mínění druhých asi i značně pokrokově. Její náplní je péče o dítě. Nejsem uklízečka a nejsem kuchařka. Jsem rodič. Domácnost není nikdy dokonale načančaná. Jídlo se vaří ve velkém a jsem mistr jednoduchosti, opakuji recepty “dát do trouby a šmitec”.

Manifest studentů, rodičů a důchodců

Drazí studenti, rodičové, důchodci, vykašlete se na všechny ty kydy, co byste měli a neměli dělat. Inspirujte se Ednou, lemrou línou, která jen pečuju o malého škůdce. Takže, ženo, seď doma, nehoň se! A až přijde tvůj manžílek a bude se dožadovat večeře, tak mu vysvětli, co je podstatou rodičovské dovolené. Můj muž mi gratuluje a plesá, když je navařeno a nic tu nehnije.

Psáno Ednou, lemrou línou, dcerou extrémů a pohádkářkou nadsazené reality.