Jsem mladá invalidní důchodkyně

Kvůli depresi jsem se stala invalidní důchodkyní. Vyšla jsem z Bohnic a nebyla schopna plně fungovat. Návrat do práce byl nereálný, tak mi přiklepli důchod 2. stupně (důchody se dělí na 1. až 3. stupeň dle závažnosti).

Nálepka invalidní důchodkyně

„Ty se docela flákáš, co?!“

„Není ti to trapný, že někteří, kteří ten důchod vážně potřebují, tak ho nemají a ty ho máš?“

„Jsi mladá, měla bys normálně pracovat.“

„Takové příživníky jako ty miluji…“

Ano, je to docela otrava, tohle poslouchat. Vysvětlovat, že pracuji, ale pracuji na částečný úvazek. Vysvětlovat, že ty léky prostě mají nějaké nežádoucí účinky. Vysvětlovat, že jsem více unavená než ostatní. Vysvětlovat, že se nesmím stresovat. Lidé pak nějak nevidí, že bych se možná při plném úvazku zase úplně oddělala a skončila na psychiatrii.

Dále pracuji v profesi, která je zátěžová. Chci jí dělat dobře. Chci mít čas na klienty. Moje konzultace by měly být maximálně na hodinu a půl, ale mnohdy prostě odejít nemůžu (klient brečí, má vztek, cítí se špatně atd..) Ten čas navíc mi nikdo nezaplatí. Při plném úvazku bych neměla kapacitu poskytovat tenhle „nadstandard“, byla bych zároveň frustrovaná, že to nemůžu dělat tak kvalitně, jak bych si přála.

Říct, nebo neříct v práci o důchodu?

Nevím, jak je to ošetřené zákonem. Možná jsem porušila zákon, ale při nástupu do nové práce jsem nic o důchodu neřekla. Bála jsem se, že mě třeba nebudou chtít. Nebo se budou hodně vyptávat.

Sdělila jsem to až po zkušební lhůtě. Důchodce má jisté daňové úlevy, důchodce je přínos pro podnik, neboť díky tomu organizace splňuje normu o zaměstnání lidí s pracovním znevýhodněním.

Také jsem vysvětlila vedoucí, proč ten důchod mám. Zaměstnavateli do toho nemá nic být, ale upřímně řečeno, nerada věci tajím. Chci být v tomto bodě otevřená.

Když jsem to své vedoucí sdělovala, tak jsem se cítila nejistá, hodně nejistá. Napadaly mě otázky typu: „Bude na mě nyní koukat jinak?“ a „Co když se naštve, že jsem to neřekla dříve?“. Ale mám strašné štěstí, že pracuji ve skvělém kolektivu, kde mají kolegové pochopení pro mnohé věci.

Vstupní lékařská prohlídka do zaměstnání

Za svou kariéru invalidní důchodkyně jsem absolvovala dvě vstupní lékařské prohlídky. Tam jsem poslušně nadiktovala všechny léky, které beru. Informovala lékaře o své depresi. Vždy jsem byla uznána jako způsobilá.

Finanční situace invalidní důchodkyně

Finančně se mi samozřejmě pracovat na částečný úvazek a mít důchod nevyplácí. Za plný úvazek bych měla více peněz. Ráda bych pracovala jako ostatní lidé, ale nemůžu. Ráda bych přestala užívat veškeré léky (protože ty nežádoucí účinky tam prostě jsou), ale nemůžu.